Sledování prvních krůčků bývá kratochvílí všech rodin s batolaty. Nemotorný pohyb kupředu a následné pády sleduje se zaujetím celá rodina. Když pohyb získá na jistotě a děti se nečekaným tempem dávají na útěk, často rodičům už do smíchu není. A když se rozběhnou plným tempem rovnou dvě neřízené střely, bývá mamince někdy spíš do pláče.
Jak jsem se v tom „vykoupala“
I když jsem si myslela, že tyhle chvíle mám s tři a půl letými dvojčaty za sebou, nedávno jsem se v tom zase pěkně vykoupala. A to doslova a do písmene. Vzala jsem své tři děti na jednu odpolední party, pořádanou v aquaparku. Starší dcera mi slíbila, že se bude o malá dvojčata ve vodě starat a já budu moci konverzovat se známými. Jenže lákadel bylo moc. Oblečená jsem osaměla s malými dětmi a ve chvíli, kdy jsem se jednu snažila uchránit od pádu do vířivky, druhá se nedočkavě rozběhla po schodech bazénu v domnění, že jde o dětské brouzdaliště. Za chvíli jsem už viděla jen dětské tělo pod hladinou. Přes ryk hudby, potlesk na druhé straně haly a halas moderátora byly mé zoufalé výkřiky němé a nezbylo, než vrhnout se v kalhotách a halence do bazénu a Petrušku vytáhnout. Kapala ze mě voda a kolemjdoucím cukaly koutky, zatímco starší dcera se o chvíli později při pohledu na mě rozburácela smíchy.
Kšíry? Spíše ano
Nepsaný zákon dvojčat skutečně praví, že jakmile se obě rozběhnou, zásadně směřuje každé na jinou stranu. Vyhodnotit, jestli větší nebezpečí hrozí tomu dítěti, které se žene do prudkého srázu několikametrové rokle nebo tomu, které směřuje do frekventované silnice, bývá náročné.
Po takových situacích se maminka jistě oprostí od pocitu, že vodící kšíry jsou vhodné maximálně pro psa a vděčně běží utratit pár stovek za tento výdobytek. Většina maminek si kšíry pochvaluje. Je ovšem dobré, zakoupit a používat je co nejdříve, než děti zachvátí oblíbené období vzdoru.
Raději v kleci, ale bez stresu
Ideálním prostorem pro maminky s dvojčaty jsou taková dětská hřiště, která mají oplocení a branku, kterou lze zavřít. „Měli jsme v okolí zahradní restauraci s krásným dětským hřištěm, kde byla spousta maminek, možnost si popovídat, dát si k tomu kafe. Ale děti mohly snadno vyběhnout na ulici. S dvojčaty to bylo peklo. Nevěděla jsem, za kterým běžet dřív. Tak jsem raději seděla na plácku čtyři krát čtyři metry u pískoviště, které bylo oplocené. Byli jsme jak v kleci, ale aspoň jsem na děti viděla,“ svěřuje se Marcela, maminka dvouletých kluků.
Kdo nezažil, nepochopí
Některé maminky mají v okolí podobných možností málo nebo vůbec žádné, takže raději omezují pobyt venku. „Manžel mi vyčítal, že chodím s dětmi málo ven. Jenomže netušil, jaké to je. Kšíry děti odmítaly a dohonit obě bylo nemožné. Manžel se vracel z práce pozdě. A když s námi vyrazil ven, všechno se mu zdálo snadné. Nevěděl, jaké to je, být na dvě běhající děti sama,“ napsala mi v jedné diskusi Markéta.
Takže na závěr jedna rada pro přihlížející rodiče monodětí: Když uvidíte maminku dvojčat, jak chytá jedno dítě padající ze schodů, nečekejte, jak to dopadne, a vrhněte se pro to druhé, rychlejší, co právě vbíhá do silnice. I když třeba nebude situace tak vyhrocená a to druhé se požene jen do sbírání psích hovínek.
Převzato z časopisu Betynka.