Když bylo mým dvojčatům sedm, pustila se jednoho dne – uprostřed léta a před námi rodiči – do debaty o tom, jestli tedy Ježíšek existuje, nebo ne.
„Holky ve třídě říkaly, že žádnej Ježíšek není. Že dárky normálně kupujou rodiče v obchodech,“ tvrdila Silvinka. Po asi pětiminutové diskusi, během níž jsme napětím ani nedýchali, to Ondra suverénně uzavřel výrokem, proti němuž jeho sestřička prostě neměla protiargument:
„Prosím tě, peníze na tolik dárků by naši v životě neměli!“ Howgh. Upřímně řečeno, oddychli jsme si, jak to děti krásně vyřešily za nás – osobně totiž miluju překvapení všeho druhu (samozřejmě jen ta pozitivní!) a ráda při nejrůznějších příležitostech cituju verše Jitky N. Srbové „Když není tajemství / není nic.“
„Nechci děti oblbovat“
Možná namítnete, že vy doma dětem ze zásady nelžete. Že nechcete, aby byly ve školce nebo škole za blbečky a naivky. Že se to jednou stejně dozvědí, tak o co jde. Jenže ono jde o hodně, tím spíš, že žijeme v tzv. konzumní a možná až nezdravě racionální době.
A opravdu chceme děti vychovávat v přesvědčení, že za peníze se dá koupit (skoro) všechno, ano, včetně vánočních dárků, a že za řeč stojí jenom to, co vidíme a na co si můžeme sáhnout? A neochuzujeme se paradoxně tímhle přísně racionálním přístupem o něco podstatného – a nenahraditelného?
„Záleží na postoji dané rodiny,“ konstatuje dětská psycholožka Tereza Beníšková z Pedagogicko-psychologické poradny v Kadani.
„Mně se ale tajemno kolem Vánoc velmi líbí a myslím si, že vytváří protiváhu proti tomu, co děti obvykle zažívají během roku. Že se něco stane a vlastně nevíme jak, že nemůžeme všechno řídit, že je něco, co se děje mimo nás, co nás přesahuje.
Že se necháme překvapit, co přijde. Prostor pro snění je také potřebný. Že nevíme, jak přesně to bude, že si nemůžeme vše nadiktovat, že se budeme prostě těšit a uvidíme.“
Vida, nejde tedy o „oblbování“ dětí, ale o to, naučit je zcela přirozeně něčemu podstatnému: pokoře, a taky hloubce prožívání. Navíc lehké mlžení kolem Ježíška je i v souladu s tím, jak je funguje dětská psychika:
„Myšlení předškolního dítěte je typicky magické, hodně pracuje s fantazií, leckdy úplně nerozlišuje realitu a přání, realitu a představy. Do světa malých dětí přirozeně patří nadpřirozené bytosti a hrdinové, víly, udatní rytíři, princezny, strašidla a skřítci, kouzla. Proto tam patří také Ježíšek se svými dárky,“ vysvětluje Tereza Beníšková.
Celý článek si můžete přečíst v prosincové Betynce 12/2016.