Kdy přiznat, že Ježíšek neexistuje?

Také máte pocit, že už nazrál správný čas, a přesto váháte, jestli přiznat svému potomkovi, kdo že to o Štědrém dnu naděluje pod stromečkem dárky?
Kdy přiznat, že Ježíšek neexistuje?
Klepněte pro větší obrázekProtože tento problém řeší určitě spousta rodičů, poprosili jsme psycholožku PhDr. Tamaru Cenkovou, aby nám poradila, jak se v uvedené situaci správně zachovat.

Jenom pohádka
Blíží se čas Vánoc a mnoho rodičů dětí od šesti do sedmi let možná prožije šok. Šok z toho, že jejich miláček přijde ze školy a spustí: „Děti říkaly, že Ježíšek neexistuje a dárky kupujete vy. Tak jak to je?“ Pro některé rodiče s danou větou končí nejen dětství jejich dětí, ale i jejich znovu objevené vzpomínky na Ježíška, a snaží se všemocně ještě chvíli potomka u této krásné iluze udržet. Ale… Když už s takovou informací vaše ratolest přijde, buďte stateční a přiznejte barvu. Přiznejte svým dětem, že Ježíšek, jež naděluje dárky, je pohádka, která se dětem vypráví proto, aby čas Vánoc byl kouzelnější a krásnější.
Pozn. redaktorky: Přesně tak jsem to já svému sedmiletému „nahlodanému“ Vojtěchovi řekla. Věřte mi, že byl rád, dokonce mi za to poděkoval.

A ještě…
Je to také ten správný čas vysvětlit dětem, jak příběh o Ježíškovi vznikl a že v každé pohádce je hodně moudrosti. A hlavně, že Ježíšek opravdu byl a co se kolem jeho života traduje. I když nejste křesťanského vyznání, myslím si, že je milé dětem příběh o narození Ježíše povyprávět. A klidně můžete prozatím vynechat konec jeho života. Na tohle vyprávění mají děti v uvedeném věku ještě čas.

Redaktorka Monika Langrová dodává:
Když bylo mojí dceři Janě právě oněch zmíněných sedm let, přihodila se nám s „vírou v Ježíška” následující příhoda. Bylo těsně po Vánocích, Janička potřebovala dvacet korun na školní výlet. Jelikož spěchala a já jsem jí peníze v tu chvíli nemohla dát, křikla jsem na ni, ať si je vezme z peněženky (do níž samozřejmě jinak chodit nesměla). Neuvědomila jsem si, že jsem si do ní neprozřetelně schovala dopis Ježíškovi, který Jana poprvé sama napsala a který nešlo vyhodit, protože byl prostě kouzelný (dodnes ho mám schovaný). Samozřejmě se stalo, co se stát mělo… Dopis našla, přišla s ním za mnou a mě polilo horko. „Tak a teď má zkažené celé dětství, všechno, o co jsme se celou dobu snažili, je fuč,“ říkala jsem si v duchu. Začala jsem blekotat něco v tom smyslu, že Ježíšek není, že jsme to my rodiče. Ona se na mě podívala, usmála se a řekla: „Já už to dávno vím, jen jsem vám nechtěla kazit radost, tak jsem dělala, že na to věřím.“

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře