Protože tento problém řeší určitě spousta rodičů, poprosili jsme psycholožku
PhDr. Tamaru Cenkovou, aby nám poradila, jak se v uvedené situaci správně zachovat.
Jenom pohádka
Blíží se čas Vánoc a mnoho rodičů dětí od šesti do sedmi let možná prožije šok. Šok z toho, že jejich miláček přijde ze školy a spustí: „Děti říkaly, že Ježíšek neexistuje a dárky kupujete vy. Tak jak to je?“ Pro některé rodiče s danou větou končí nejen dětství jejich dětí, ale i jejich znovu objevené vzpomínky na Ježíška, a snaží se všemocně ještě chvíli potomka u této krásné iluze udržet. Ale… Když už s takovou informací vaše ratolest přijde, buďte stateční a přiznejte barvu. Přiznejte svým dětem, že Ježíšek, jež naděluje dárky, je pohádka, která se dětem vypráví proto, aby čas Vánoc byl kouzelnější a krásnější.
Pozn. redaktorky: Přesně tak jsem to já svému sedmiletému „nahlodanému“ Vojtěchovi řekla. Věřte mi, že byl rád, dokonce mi za to poděkoval.
A ještě…
Je to také ten správný čas vysvětlit dětem, jak příběh o Ježíškovi vznikl a že v každé pohádce je hodně moudrosti. A hlavně, že Ježíšek opravdu byl a co se kolem jeho života traduje. I když nejste křesťanského vyznání, myslím si, že je milé dětem příběh o narození Ježíše povyprávět. A klidně můžete prozatím vynechat konec jeho života. Na tohle vyprávění mají děti v uvedeném věku ještě čas.
Redaktorka Monika Langrová dodává:
Když bylo mojí dceři Janě právě oněch zmíněných sedm let, přihodila se nám s „vírou v Ježíška” následující příhoda. Bylo těsně po Vánocích, Janička potřebovala dvacet korun na školní výlet. Jelikož spěchala a já jsem jí peníze v tu chvíli nemohla dát, křikla jsem na ni, ať si je vezme z peněženky (do níž samozřejmě jinak chodit nesměla). Neuvědomila jsem si, že jsem si do ní neprozřetelně schovala dopis Ježíškovi, který Jana poprvé sama napsala a který nešlo vyhodit, protože byl prostě kouzelný (dodnes ho mám schovaný). Samozřejmě se stalo, co se stát mělo… Dopis našla, přišla s ním za mnou a mě polilo horko. „Tak a teď má zkažené celé dětství, všechno, o co jsme se celou dobu snažili, je fuč,“ říkala jsem si v duchu. Začala jsem blekotat něco v tom smyslu, že Ježíšek není, že jsme to my rodiče. Ona se na mě podívala, usmála se a řekla: „Já už to dávno vím, jen jsem vám nechtěla kazit radost, tak jsem dělala, že na to věřím.“