Kdy jste spolu naposledy spali?

Den svatého Valentýna, ať už ho slavíte, nebo ignorujete, je dobrou záminkou k zamyšlení nad vlastním intimním životem. Pokud vás mateřství pohltilo natolik, že vám postelové hrátky nechybí a odkládáte je na vzdálené „někdy“, je u vás doma něco špatně.
Kdy jste spolu naposledy spali?
Sex? Proboha, ještě toho trochu! Ve dne rotuji kolem mimina, v noci k němu třikrát vstávám na krmení, bohatě by mi stačilo tulení.“ Stejným způsobem prý uvažuje přes sedmdesát procent matek kojenců do jednoho roku. Jenže podle téhož průzkumu se devadesát procent mužů „jenom“ tulit nechce. Trpělivě a s pochopením přečkají šestinedělí, kdy je žena zotavující se z porodu „hájená“. Tělo je náchylné k pochycení různých infekcí a psychika díky hormonům je na sex naladěná asi jako na trhání zubů. Následuje měsíc dalšího ovládání se, než si jakž takž sedne nový životní rytmus rodiny obohacené o dítě. A pak už tatínkové přestávají mít pro povzdech „prosím tě, dneska ne, jsem hrozně utahaná“ porozumění. Dotčeně se ovšem cítí i žena. Nechápe, jak je možné, že po ní partner vzrušeně šmátrá i v momentě, kdy se z dětského pokoje ozvalo zakňourání.

Loudilové a odmítačky
To, že se partneři na tématu, kdy je sexu málo nebo moc, neshodnou a že se muži dokáží do víru vášně vrhnout podle žen v nejnevhodnější dobu, je stará známá věc. „My za to vlastně ani nemůžeme,“ říká s úsměvem sexuolog Petr Weiss. S muži totiž manipuluje testosteron. Jiný český sexuolog a už „klasik“ Miloslav Plzák nazval natěšené, leč odmítané muže roztomilým termínem: „sexuální loudilové“.
 
Sexuální loudilství, kdy muž dotírá a žena ho odmítáním škádlí, trestá, nebo naopak svolením odměňuje, je nejstarší partnerskou hrou, co svět světem stojí. Tyhle neviditelné, nepsané ložnicové obchodní dohody – nebojme se tohoto slova – udržují ve vztahu příjemné napětí a vzrušení. Partneři, kteří si rozumějí, je intuitivně rozvíjejí na vyrovnané úrovni. Když do jejich erotických rituálů vstoupí malý vetřelec – dítě –, páry si svůj intimní život přeorganizovávají nanovo a nic už nikdy nebude jako dřív...
 
„Školení o manželství jsem nedostala ani tak od rodičů, jako spíš od babičky Blanky, máminy matky,“ podotýká šestatřicetiletá Marcela, maminka dvouletého Dominika. „Babička Blanka byla svéráz. Měla na svoji dobu velmi moderní přístup – ani omylem svou pomoc se mnou a bráchou nepřizpůsobovala našim, ale vždycky tomu, jak se to hodí jí a dědovi Vaškovi. Hlídáni o prázdninách si organizovala až podle toho, kdy oni dva se vrátí z dovolené. I když bydlela ve stejném městě jako my a pak už byla v důchodu, ze školky a družiny nás vyzvedávala jen... když měla náladu. Máma zuřila, považovala ji za sobce, záviděla kamarádkám, které se na babičku mohly kdykoli obrátit. Blanka ji ale měla na háku. Jednou, asi v patnácti, jsem je zaslechla, jak se hádaly. Máma si stěžovala, že má všeho nad hlavu, nikdo jí nepomůže. Babička na mámu velmi jadrně zařvala, že se nemůže divit, že její život stojí za prd, když nevaří a nesouloží! Máma se pochopitelně urazila a sdělila jí, že je perverzní, ale já si to dodnes pamatuju. Rozhodně ale byla veselejší a optimističtější než máma. Dnes na ni velmi často myslím a od chvíle, kdy jsem vdaná a mám dítě, ji považuju za svůj vzor.“
 
Dítě nemá být ve středu, ale na okraji
Stejně jako zmiňovaný sexuolog Miloslav Plzák, kterého ovšem můžeme se vší úctou vnímat jako muže staré školy, i jeho současná, moderně smýšlející kolegyně, sexuoložka Helena Fifková by Marcelině babičce zatleskaly. O to víc, že patřila ke generaci, do které se „hustil“ zcestný názor, že dítě má být v rodině na prvním místě. Omyl!
 
Pro někoho šokující názor, dítě partnerské vztahy neutužuje, ale kazí, vyslovily před dvěma lety na stránkách časopisu Marie France dvě francouzské psychoterapeutky Françoise Doltoová a Catherine Mathelinová. Utvořit si totiž z dítěte modlu je podle nich mnohem pohodlnější než práce na tom, aby partnerská komunikace neuschla. Oddat se plně miminku nedá většině žen vůbec žádnou práci. Ukojí svůj mateřský pud, nasytí je emočně, vyčerpá fyzicky. Pro další city nemají, nebo spíš nechtějí mít energii.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Mnohé celebrity, které po třicítce pocítily tikání biologických hodin a nehledaly otce, ale inseminátora, který by jim dítě udělal, mateřství bez „chlapa“ dokonce vychvalují a propagují. Nemusí se nikomu přizpůsobovat, nemusí se s nikým otravovat, mohou se zcela oddat dítěti. „A protože téměř každou ženu párkrát za život napadne, že ji muž vlastně zdržuje,“ podotýká psycholožka Jana Markvartová, „a bylo by ideální, kdyby dodal peníze, pomohl nahodit rozbité pojistky nebo odstěhovat skříň a pak si někam tiše zalezl a nic nechtěl, padají tyto celebrití úvahy na živnou půdu.“ Vzápětí ale upozorňuje: „Tyto úvahy jsou známkou únavy a přetažení psychické kapacity. Většinou stačí, když se pořádně vyspí, odskočí si na spinning nebo provětrat hlavu od domácího štěstí s kamarádkami na kafe a začne se jí po mužském elementu v posteli i doma celkově stýskat. Okřídlené ,s chlapem je to těžké, ale bez něj ještě těžší‘, opravdu platí.“
 
Zaujetí miminkem, kdy matka nevidí, neslyší, má jakési opodstatnění, pokud je dítě v ohrožení života. Matky, které se na ně plně upnou, když je zdravé jako ryba a partner by jim vyhovoval jen coby živitel, nejsou obdivuhodně nezávislé a samostatné, ale mají problém!

Neřiďte se médii
„Se sexem po dětech nemají problém ty páry, které mu daly ve svém životě to správné místo už před nimi. Ti, kteří si vášeň užívali, ale nebrali ji jako úkol nebo dostihy. Byli schopní a ochotní se bavit o tom, co komu vyhovuje a nenutili toho druhého k tomu, co nechce,“ poznamenává sexuolog Jaroslav Zvěřina.
 
Francouzský gynekolog a antropolog Silvain Mimoun k tomu ještě poťouchle dodává: „A nebrali vážně média a rozvedené kamarádky. Z rozvedených kamarádek většinou čiší kyselé hrozny, médiím jde jen a pouze o prachy. Tudíž jsou podle něho buď perverzní a prezentují exhibicionisty, ochotné probrat před celým národem svůj intimní život do nejmenších detailů. Nebo jsou zamindrákovaná, vsugerovávající ženám, že pokud nevypadají jako Angelina Jolie, mají smůlu. V poslední době se stoupající osamělostí lidí tisk i televize lidově řečeno čím dál víc nadbíhá singlům bez partnerů. Z nedostupnosti uspokojivého partnerského života dělají ctnost a tvrdí, že život bez sexu je ideální.“
 
Jenže zdravá sexualita je něco jiného než soulož a nemá s mediálním cirkusem nic společného. Kvalitní sex je spojen s emocemi a respektem. Soulož je dnes velmi levně dostupný tělocvik, kterým si zletilí lidé udělají fyzicky dobře, aby potom bylo (především ženám) na duši o to hůř.
 
Společné sdílení radosti, nejlepší sexubudič
Kde je tedy to správné místo pro sex a dítě? Ženy, které zavíraly oči před týráním nebo zneužíváním dětí, také přece upřednostnily muže před potomkem, a je to zrůdné! To že by měl stát otec dítěte v rodinné hierarchii pro ženu nad miminkem neznamená, že ho žena nechá dvě hodiny ležet ubrečené v horečkách v zavřeném pokoji, zatímco se pro potěchu druha svíjí v ložnici v erotickém prádle. Roznětkou toužení po sexu a vůbec celkově důvodem soužití muže a ženy je totiž podle odborníků společně sdílená radost. Ta je tím podstatným důvodem, proč se i dnes, kdy nás do vztahů neženou existenciální důvody, lidé párují. „Jakýkoli životní úspěch a zážitek se vypaří, pokud se z něj nemáme s kým radovat,“ říká psycholožka Jana Markvartová. Na této bázi je postaven i vztah k potomkovi.
 
„Pokud jste společného radování schopni – a nejen z dítěte, ale třeba i z nově opravené kuchyně nebo z toho, že se psovi narodila štěňata – žádné strachy, chuť na sex se v ženě znovu probudí,“ zdůrazňuje Jana Markvartová. „Můžete to ovšem obrátit i na ruby: nemáte na intimní hrátky ani pomyšlení? Položte si otázku, z čeho jste se naposledy společně radovali.“
 
Text: Jana Trnková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře