[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Martínka jsem nejdříve dala na zkoušku do Montessori školky, když byl čerstvě tříletý,“ vypravuje Markéta. „Chtěla jsem poznat, jak to tam vypadá a funguje. Byla to soukromá školka se skvělými referencemi, ale nemohla jsem ho tam bohužel nechat. Martínek je na tom totiž fyzicky trochu hůř než ostatní děti, špatně chodil, doteď hůř běhá, nezvládá některé fyzické aktivity jako jiné děti. Tahle školka trávila spoustu času dlouhými procházkami, které by pro něj byly problém, a tak nastala volba některé z poboček státní školky ve městě.
Syn je nekonfliktní, takový ‚Mirek Dušín‘, hloubavý a vědecký typ. Nechtěla jsem školku, kde se na děti třeba křičí, i když toto těžko zjistíte dopředu. Zjišťovala jsem všechno možné od ostatních maminek a známých. Obvolávala jsem školky a ptala se na přístup učitelek ke klidným dětem, které třeba nikdy nikomu nesebraly hračku, přesně jako můj syn.
V jedné školce mi i říkali, že je tam hodně mírný přístup, mají méně dětí a nakonec mi s rozhodováním pomohla známá. V červnu jsem Martínka vzala do školky na zahrádku, aby se rozkoukal. I když jsem necítila úplně tu nejlepší atmosféru, nakonec jsem tam syna dala. Věnovala jsem všemu dost energie, byla jsem se ptát i na ředitelství, všechno především proto, že jsem viděla synovu ‚jinakost‘ v několika ohledech. Kdyby mi nepřipadal v ničem neobvyklý, asi bych to tolik neřešila. Takhle jsem do toho rozhodování možná zabředla až moc. Dnes si zpětně říkám, že bych asi své dítě předem vzala třeba k psychologovi, aby mi poradil, co je pro něj nejlepší.“
Jednoduchá odpověď není. Fázi zvykání, tzv. adaptační proces, totiž prožije každý.
Váhání, zda jste neměla u svého tříletého dítěte ještě rok počkat, je zbytečné. Pětileté dítě může mít paradoxně větší problém, protože je mnohem víc zvyklé na rodinné prostředí a nemuselo se dosud příliš přizpůsobovat.
Psychologové a pedagogičtí pracovníci doporučují dětem školku od tří let. „V této době se dítě otvírá vrstevníkům a odpoutává se od mámy. Školka mu dodá to, co potřebuje,“ vysvětluje dětská psycholožka Alena Vávrová. „Dosud si dítě utvářelo základní vztah ke světu a své osobnosti, prošlo fází vzdoru a utvořila se jeho identita ve smyslu ‚já‘ a ‚moje‘.“
Máme před sebou samostatného človíčka, který mluví a jedná sám za sebe, začíná zvládat emoce a práci s nimi, učí se trpělivosti. „V bezpečném a klidném prostředí s maminkou se všechno tohle dítě naučilo právě do věku kolem tří let. Pak už umí počkat, vyjednat si, co potřebuje, a je připraveno vyrazit do širšího světa. A ve školce se přes hru učí všechno ostatní,“ dodává Vávrová.
Na nezastupitelnou roli mateřských škol upozorňoval už nestor české dětské psychologie Zdeněk Matějček. Předškolní období je podle něj velká, samostatná a svébytná vývojová epocha. „Nejde jen o vzdělávání, kterého se tu dětem dostane, získávají i sociální zkušenosti,“ zdůrazňuje Andrea Karlíčková, učitelka mateřské školy. „Ty zkušenosti jsou cenné: soucítění, tolerance, respekt, snaha domluvit se s tím druhým. To vše se dítě učí právě ve školce.“
Rady, jak vybrat pro vaše dítě tu pravou školku najdete v aktuálním čísle časopisu Maminka 1/2015.