Každé je z jiného těsta...

Jedno nepromluví celou hodinu, druhé zase pusu nezavře. Jedno je spokojené samo s knížkou ve svém pokoji, druhé se smečkou vrstevníků na hřišti.
Každé je z jiného těsta...
Možná máte i vy doma takhle „namíchaná“ děťátka. Stejně je vychováváte, stavíte jim stejné hranice, a přece je jedno hot a druhé čehý. Jsou to individuality s různým temperamentem. Jedno introvert, druhé extrovert. O to pestřejší, dobrodružnější i komplikovanější to s nimi je.

Není to ňouma
„Tom se na své narozeniny vždycky hodně těšil. Věděl, že přijdou gratulanti a že bude oslava. Už od rána jsme spolu zdobili pokoj nafouknutými balonky, připravovali dobrůtky k pohoštění, vymýšleli hry pro návštěvníky. Když však hosté přicházeli, přinášeli dárky a přáli, Tom brzy znervózněl, chtělo se mu plakat, rozbolelo ho bříško a hlava, a tak jsem ho uložila do postýlky. Nikdy mi ale neřekl, co se mu nelíbilo, a tak jsem to přisuzovala začínající viróze,“ vzpomíná maminka Lenka. „Někdy za námi po chvilce přišel a zapojil se, jindy zůstal v pokoji, hrál si a se zájmem poslouchal mé vyprávění z oslavy. Jak vyrůstal náš druhý synek z plen, ukazovalo se, že je z úplně jiného těsta – byl pohotový a staršímu bráchovi nedal příležitost se vyjádřit. Tom se ještě víc stáhl, a já začala mít strach, že z něj vyroste ňouma, že bude stát vždy v koutě a že ve světě (dětském i dospělém), kde vyhrávají průbojní, jen těžko uspěje. Postrkovala jsem ho víc mezi děti, nabízela mu živější aktivity, ale on se pak necítil dobře. Poukazováním na to, že menší bráška si mezi vrstevníky umí líp poradit, jsem tomu všemu jen „nasadila korunu“. Tom na malého bráchu často vyjel a hledal možnosti, jak být se mnou nebo s tátou sám. V takové situaci se i rozpovídal a my jen valili oči, co v tom klukovi je. Lámala jsem si s tím hlavu, uvažovala o sourozenecké žárlivosti, ale pak jsem v zájmu rodinné pohody vytvářela situace, v nichž se každý z kluků cítil dobře, i když si to užívali každý po svém – někdy samostatně, jindy společně. A je to fajn. Definitivně jsem přestala Toma tlačit do „bouřlivých“ akcí a naplno si užívám jeho zajímavá a často překvapivými znalostmi nabitá, i když stále řídkavá, vyprávění. Díky odborníkům jsem zjistila, že to není žádný ňouma, ale introvert.

Je introvert?
Má-li vaše dítko tendenci prožívat vše více „vnitřně“, podobně jako Lenčin Tomáš, pak jste si u něj asi všimla i dalších znaků typických pro introverty:
 
- nejdříve děti pozoruje a poslouchá – a pak teprve se postupně připojuje k jejich hrám
 
- potřebuje dost času na rozmyšlenou, než se rozhodne a odpoví
 
- samo od sebe spíše neprojevuje své pocity a názory, na dobře míněné „výslechy“ nesnáší
 
- je rádo o samotě v pokoji a nechce se nechat rušit, zakládá si na svém soukromí
 
- nerado sedí či stojí uprostřed hloučku, je raději na kraji
 
- „klame tělem“ – často ví víc, než dá svému okolí najevo. Na to, co ho zajímá, se dokáže pevně soustředit
 
- když se ve společnosti ostatních cítí dobře, rozpovídá se a často překvapí svou sdílností.

Jak s ním vyjít
Nejvíce mu pomůže vaše pochopení a tolerance jeho větší potřeby soukromí, ale také fakt, že jste mu k dispozici, když se (konečně) rozhodne vám vylíčit své zážitky. Lépe si porozumíte, když ho nebudete bombardovat otázkami „co bylo ve školce (škole)“, sotva se za vámi zavřou její dveře, když ho nebudete nutit mezi děti ve chvíli, kdy chce být sám, nebo tlačit do sportu, v němž je nevyhnutelný osobní tělesný kontakt. Ocení, když mu dáte čas si nejdřív problém dobře rozmyslet a pak se rozhodnout a odpovědět, stejně tak uděláte dobře, když k takovým ohledům povedete i jeho extrovertního sourozence. Problémům ve školce nebo ve škole můžete předejít, když na tuto „náturu“ děťátka upozorníte paní učitelku. Malý introvert potřebuje (i když si o ně vysloveně neřekne) projevy vaší bezvýhradné lásky a zájmu o vlastní osobu, potřebuje vědět, že i když je třeba váš temperament jiný, jeho osobnost respektujete..

Extrovert je všude
Ať už je človíček více či méně extrovertní než ostatní (stejně jako je introvert více či méně introvertní), „vysílá“ o sobě tyto základní informace:
 
- miluje kontakt s lidmi
 
- má tendenci nejdříve konat a pak myslet
 
- přemýšlí nahlas, protože si při mluvení ujasňuje myšlenky
 
- jde z jedné činnosti do druhé, chce všechno hned vyzkoušet
 
- je smutný, když nemá posluchače a parťáka ke hrám či k práci.

Co mu pomáhá
Takovému „tajfunu“ i sobě pomůžete nejlépe tím, že mu umožníte najít společnost (posluchače) i mimo rodinu. I když se jeho energie zdá nevyčerpatelná, potřebuje (aniž si to připouští) pravidelný odpočinek, k němuž ho budete muset asi i přemlouvat. Odborníci radí takové dítě brzy podporovat v rozvoji jeho individuálních zájmů, projevovat svůj zájem o tuto jeho činnost. Protože extroverti o sobě většinou moc nepřemýšlejí, pomůžete jim, když je naučíte více poznat důvod jejich pocitů, když je přivedete k tomu, aby si své chování předem více rozmysleli. Pozor však na kritiku – přijmou ji spíše tehdy, když ji bude předcházet i následovat pochvala.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře