[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Než se Matěj narodil, připadalo mi nošení jako hezká alternativa k jízdě v kočárku. Sháněla jsem nějaký decentní šátek, až jsem nakonec koupila jednobarevný bavlněný. Na internetu jsem si našla video, jak ho správně vázat, což jsem natrénovala ještě s břichem, a myslela si, že mám vyhráno. Nechtělo se mi absolvovat kurz nošení dětí, jednak jsem skoro až do porodu pracovala a neměla moc času, jednak jsem zarytě odmítala účastnit se módní vlny a navštěvovat všechny ty předporodní kurzy. Nikdy jsem těmhle trendům nepodléhala a doufala jsem, že mě to nechytne ani po porodu,“ směje se čtyřiatřicetiletá Zuzana, matka dnes již čtyřletého Matěje a roční Aničky.
„Pak se syn narodil a byl dost neklidné miminko. Vyzkoušela jsem snad všechny způsoby, jak ho uklidnit, ale nezabíralo nic. Ani nošení. Sice jsem uměla šátek zavázat, ale neuměla jsem do něj syna zřejmě správně vložit. Snad jednou, zhruba měsíc po porodu, když měla přijít návštěva a já potřebovala doma uklidit, vydržel v šátku přes dvě hodiny v klidu. Možná ho uklidňovaly pohyby, které jsem při vysávání, utírání prachu a vytírání prováděla. Ale jinak jsme to obvykle vzdali už při vkládání, protože při mých nepříliš jistých pokusech se syn intenzivně vzpouzel a křičel. Netvrdím, že je nošení v šátku špatné, vím, že jsem se to v prvé řadě měla pořádně naučit, ale tyhle pokusy mě od šátkování odradily a dceru už jsem nosila jen v ruce nebo vozila v kočárku,“ vypráví Zuzana.
Naopak dvaatřicetiletá Helena v šátku odnosila obě své dcery a nemůže si to vynachválit. „Dost jsem o tom načetla, navštívila jsem kurz a po porodu jsem si ještě pozvala domů lektorku šátkování, abych měla jistotu, že své dceři nijak neubližuji. S první dcerou jsem šátkovala zhruba od jejích dvou týdnů, s druhou hned po návratu z porodnice. Pro novorozence je poloha s kulatými zády přirozená a obě dcery vydržely v šátku spokojené celé hodiny.“
Zastánci šátkování tvrdí, že tento způsob nošení dětí je přirozený a pro všechny strany prospěšný. „Umožňuje blízký kontakt rodiče s dítětem, nošené děti bývají klidnější a méně pláčou. Tlak na bříško a poloha v šátku zlepšují pohyb střev, dítě má větší rozhled a více impulzů i snadný přístup k prsu. Maminka nebo tatínek tím zároveň méně zatěžují záda v porovnání s nošením bez šátku, nemluvě o snazším pohybu například do schodů,“ vysvětluje fyzioterapeutka Martina Karasová. „Zvýšená sekrece oxytocinu při častém dráždění prsu také působí jako prevence laktační psychózy a poporodních depresí matky.
Nošením lze rovněž předcházet polohovým deformacím hlavičky dítěte.“ Někteří odpůrci nošení argumentují tím, že tímto způsobem dochází ke zbytečnému rozmazlování miminek. Lucie Harnošová, lektorka zdravého nošení, si to rozhodně nemyslí: „Naopak je dokázáno, že nošené děti jsou samostatnější. Díky tomu, že je intenzivně nosíte a chováte, se u vás cítí bezpečně, představujete pro ně útočiště, do kterého se mohou vracet a odkud rádi vyrážejí na objevné výpravy do světa. Obecně si myslím, že miminko ani rozmazlit nelze, a rozhodně ne nošením v šátku.“
Jedním z hlavních argumentů proti nošení je to, že se při něm dětem poškozuje páteř. V současné době existuje pouze jediná studie, která se vlivem šátkování na dětskou páteř zabývala. Sledovala téměř 200 nošených dětí, které se v 6 letech podrobily lékařskému vyšetření, a tohle podezření neprokázala.
Karasová vysvětluje, že mírně zakulacená, ale podepřená páteř je pro miminka v prvních měsících života naprosto přirozená. „V prvních letech páteř postupně prochází změnami. Tím, že miminko začíná pást koníky, posiluje svaly kolem krční páteře a vzniká první zakřivení. Později začne lézt a sedět, čímž posiluje hrudní a zádovou oblast. Nakonec se postaví, čímž se utvoří také prohyb v oblasti beder.“
Pokud jste si objednala šátek a teď váháte, jestli jste do něj svého potomka umístila správně, nestyďte se obrátit na odbornici. Při špatném nošení hrozí riziko vykloubení kyčlí, proto by mělo mít dítě v šátku podsazený zadek a kolena minimálně v úrovni kyčlí nebo ještě výš.
„Kolenní kloub by měl mít možnost volného pohybu. Schoulení a podsazení zadečku docílíte tak, že miminku pokrčíte a roztáhnete mu nohy od sebe, pruhy látky protáhnete mezi stehny a zadečkem od jedné podkolenní jamky ke druhé. Nejmenším dětem je také nutné zajistit oporu hlavičky, například vložením srolované plenky pod okraj šátku,“ vysvětluje Karasová.
Důležitý je také dostatečně pevný úvaz. „Pokud je šátek správně a pevně uvázán, měl by všechny pohyby a nárazy, které vznikají při chůzi, přenášet zpět na nosiče. Tím jsou u dítěte chráněny citlivé oblasti obratlů a plotének.“ Správným pevným vázáním je rovněž podporováno svalstvo pánevního dna maminky. Pokud jste si jistá, že svého potomka vkládáte do šátku správně, a on se přesto vzpouzí, nenuťte ho. Počkejte pár týdnů nebo měsíců a vyzkoušejte to znovu. Stále bez úspěchu? Půjčte si na vyzkoušení nosítko či babyvak.
Čelem od vás. Přestože taková nosítka existují, nejsou vhodná z fyziologického ani psychologického hlediska. „Páteř miminka není na takové zatížení ve visu ještě připravena, navíc je v této poloze vystaveno velkému množství podnětů, před kterými se nemá kam schovat,“ vysvětluje Karasová. Nosit dítě v šátku byste však měla vždy jen pár hodin denně, rozhodně ne od rána do večera.