Jana Voldánová: Stereotyp ne!

Moderátorka televizního zpravodajství Jolana Voldánová (36) je držitelkou dvou cen ankety Týtý (roky 1998 a 2006) a maminkou dvou dětí, Vojty (7 let) a Kačenky (1 rok).
Jana Voldánová: Stereotyp ne!
Říká o sobě, že být doma tři roky by nevydržela. Pečuje o děti a zároveň pracuje. S hlídáním pomáhá paní z vedlejší vesnice, domácnost zvládá Jolana společně s manželem Petrem Císařovským. Mají spolu dceru Kačenku. Vojta se Jolaně narodil z lásky, ale jeho otce si nevzala. Petr má z prvního manželství dvanáctiletou dceru.

Obě děti byly chtěné
„S tatínkem Vojty jsme měli na společný život rozdílné názory. On je strašně zaměstnaný a nemůže bez práce existovat. To je pro rodinu šílený model. Říkala jsem, že tedy radši s dítětem budu sama: ‚Tohle pro mě není, abych čekala, kdy se vrátíš, jestli někam pojedeme, jestli to vyjde nebo jestli náhodou pojedeme zase sami, protože tobě do toho přišla další, opět neodkladná a strašně důležitá práce.‘ Měli jsme moc hezký intenzivní tříletý vztah. Pak jsme se domluvili, že to nemá cenu. Má Vojtu rád, ale žije svým životem a nemá cenu ho do ničeho nutit nebo doufat, že se kvůli něčemu nebo někomu změní. S mým současným partnerem jsme podobní, práce je pro nás důležitá, ale zároveň si života chceme užívat společně.“

Režim je pravidelný

„Mám kolem třinácti služeb do měsíce, některé od rána. Odcházím v deset a vracím se po Událostech. To jsou dny, kdy musí zaskočit babička nebo paní na hlídání. Někdy se můžeme prostřídat i s mužem, má poměrně svobodné povolání. Když bylo Kačence kolem deseti měsíců, trošku mě týrala. Jakmile viděla, že se obouvám, začala ječet. Přešlo ji to. Došlo jí, že máma sice na chvíli odchází, ale zase se vrátí. Občas ještě fňukne, ale už je tak statečná, že mi i zamává.“ (smích)

Na mateřské déle?

„V Kaččiných 7 měsících jsem nastoupila zpátky do práce. U Vojty to bylo v roce. Taky jsem měla skvělou paní na hlídání. Říkal jí babička. Stýkáme se dodnes. Je to bývalá dětská zdravotní sestra a pracovala v kojeneckém ústavu, což je ideální kombinace. Kdyby se něco stalo, ví si rady. To mě uklidňovalo. Zpočátku k nám začala chodit na zkoušku. Vojta je nezávislá duše. Nedělalo mu problémy, že jsem odcházela a přicházela. Od začátku to bral jako samozřejmost.“

Unavující cesty
„Domů se vracím kolem deváté hodiny večer. Dojíždění mi trvá asi 40 minut. V zimě tou dobou většinou už děti spaly. Mít malé děti a pracovat je náročné, na druhou stranu musím říct, že největší fyzické vypětí je při péči o ně. Ráda řídím, v autě relaxuju. Při cestě z práce jsou silnice už skoro prázdné, pustím si muziku. Když jedu z domova, většinou ještě hlava šrotuje, co se dělo tam. V práci se odstřihnu. A když jedu zpátky, často mi ještě dobíhají zprávy. Někde v půli cesty se pak už zase odstřihnu od práce a jsem natěšená, až přijedu domů, jestli děti budou ještě vzhůru...“

Domácí práce
„Musím říct, že s dětmi zastanu víc než můj muž. (smích) Ale zaplať pánbůh, že děti hlídá, nakrmí je, jde s nimi ven, napíše s Vojtou úkoly... Občas se stane, že přijdu domů a čeká na mě další směna. Někdy je tam vzorně uklizeno, někdy to prostě můj muž nestihne. “

Manžel má větší vliv
„Se mnou Vojta spoustu věcí udiskutuje. Vždycky jsem všem říkala, jak je moje dítě tvárné. Tahle doba skončila. Začíná i argumentovat. Ne vždycky to ustojím, jak bych potřebovala. Vojta je hučidlo, hučí, až ustoupím anebo se naštvu a zakážu ještě něco navíc. Ale chlapi se asi domluví líp. S tátou Vojta nediskutuje. Ke mně se přijde přitulit a pomazlit.“

Miminka viděl u spolužáků
„Nijak zvlášť jsme Vojtu na příchod sourozence nepřipravovali. Prožíval se mnou těhotenství, pozoroval, jak mi roste břicho, masíroval mi ho. Pokládal ruku, když Katka v břiše kopala. To ho hrozně bavilo. Rád prohlížel encyklopedie. Stačilo mu prosté vysvětlení, že když se mají tatínek s maminkou rádi, je velmi pravděpodobné, že miminko dříve či později přijde. Když se Kačka narodila, bral to jako samozřejmost. Naše holčička ví, že od Vojty nemůže čekat extrémní něžnost, protože Vojta je kluk a nemá tak něžné tlapky. Katka to kupodivu bere a nechá si spoustu věcí líbit. Samozřejmě Vojta měl tendence zkoušet, jestli už se Katka udrží ve ‚trakaři‘ apod. Šíleli jsme a vzhledem k tomu, že Vojta je občas nebezpečný i sobě, není radno spoléhat se, že ji pohlídá.“

Děti rychle vyspívají
„Mám pocit, že dnešní děti vyžadují akci i v pohádkovém příběhu. Večer si s Vojtou čteme, snažíme se tím vyvažovat aktivitu, která se valí ze všech stran. Neumím si představit, že bych mu zakázala počítač. Domluvili jsme se ale s mužem, že nedovolíme žádné dlouhé vysedávání u něj. Vojta je naštěstí přírodní človíček, dělá mu velkou radost, když jedeme na výlet. Nepřemlouvá mě, že zůstaneme doma u televize. Přiznávám, že jsem dávno hodila za hlavu naivní přesvědčení, že počítač u nás nikdy nebude. Smířila jsem se s tím, že do dnešní doby patří, jen hlídám, aby mu moje dítě nepropadlo. Je omyl myslet si, že děti dokážou pokušení odolat samy.“

Ocenění pro maminky

„Kdo nemá děti, neumí si představit, jaká je to neuvěřitelná rozkoš a radost. Jak člověk v úžasu sleduje svůj otisk v malém človíčkovi. Je to láska, kterou člověk do té doby nemá šanci poznat. A taky velká zodpovědnost, strach, někdy až mučivý. Pamatuju si na jednu zprávu týkající se smrti malého dítěte, kdy jsem se ve studiu málem rozbrečela. Pak jsem si řekla: ‚No to jsi teda profesionál!‘ “

Člověk získává nadhled

„S miminkem se nijak nedomluvíte a nemáte šanci zjistit, co se děje, když pláče. Můžete jenom odhadovat. Tohle mě strašně mátlo. Naštěstí moje děti nebyly plačtivé. U Katky se těším na období tří let. Vojta byl v tomto věku k sežrání a o spoustě věcí jsme si mohli popovídat, společně se zasmát. Učila jsem ho věci, které ho zajímaly, a naopak on mě upozorňoval na věci, které jsem dávno zapomněla nebo přestala vnímat.“

Kačenka a Vojta

Kojení
„Kačence je rok a čtvrt, její režim se stabilizuje. Ještě v noci kojím a zatím to nevypadá, že by se chtěla sama odstavit. Na rozdíl od Vojty, který to udělal v jedenácti měsících. Sunar mu tak zachutnal, že mnou pohrdl. Kačenka je tulivá, kontakt potřebuje i v noci a má mě za dudlíka. Takhle to můžeme praktikovat do čtyř let, a to bych nerada. Tak jsem zvědavá, jak to provedu,“ říká Jolana.

Spaní
„Kačenka vstává někdy v šest, někdy v sedm hodin. Nedávno se mnou spala až do čtvrt na osm, protože syna do školy vypravoval manžel. Pak šla Káča spát až po obědě. Mám obě děti nespavce, já s mužem přitom tak rádi spíme! Děti ale potřebují poznávat, všechno je zajímá, takže nemůžou ráno dospat. I Vojta kupodivu do školy vstává brzy a málokdy se stane, že bych ho z postele musela tahat. Naštěstí máme s mužem oba práci, která se posunuje spíš do večerních a nočních hodin. S Vojtou vstáváme tak, aby stihl autobus do školy.“

Škola

„Vojtovi se ve škole docela líbí. Zjara, když začalo být hezky a Vojta věděl, že půjde ven, odfláknul úkoly. Řekla jsem mu: ‚Takhle ne! Když to příště takhle zmastíš, ven nepůjdeš! Nebo půjdeš se mnou, žádné kolo.’ Na to ještě slyší. Je ve věku, kdy je nesmírně živý a objevuje svět dětí. Přišel na to, že parta dětí je hrozná legrace. Ještě před několika měsíci byl nejradši se mnou. Teď zjišťuju, jak ten můj chlapeček roste a roste. Do školy chodí rád, má fajn paní učitelku, která dokáže děti zaujmout. Vojta se nesmí nudit. Jakmile se nudí ve škole nebo doma, vyvádí hrozné nesmysly a blbiny. Stále mu musíme vymýšlet něco, co ho bude bavit. Náš Vojta je živel.“

Bydlení

„Přestěhovali jsme se na vesnici, která je neprůjezdná, tudíž se nemusím bát pustit Vojtu ven samotného. Vesnice je maličká, stačí vyjít na zahradu, zakřičet Vojto a většinou se někde vynoří nebo mi aspoň někdo podá hlášení, kde se zrovna můj syn nachází.“

Vojta je spíš po tátovi, Kačenka po mamince

Katka bude klidnější než Vojta, aspoň doufám. On byl odmalička průzkumník, všude musel vlézt, všechno musel zjistit i za cenu, že se spálí. Kačenka je sice docela odvážná, ale taky bedlivá pozorovatelka. Nejprve důkladně prozkoumá okolí, a teprve pak přejde k činům. Pokud ucítí nebezpečí, je velmi opatrná. Dá si čas na rozmyšlenou.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře