Jana Havrdová: Máme dvě až čtyři děti

Moderátorka pořadu Sama doma Jana Havrdová patří mezi nejlepší cvičitelky aerobiku u nás. Teď se však věnuje především čtyřměsíčnímu Josífkovi...
Jana Havrdová: Máme dvě až čtyři děti
Z prvního manželství máte ještě osmiletého syna Alberta, také váš muž má dvě děti z předchozího vztahu. Josífek přišel do velké rodiny. Jak ho ostatní přijali?
Naprosto perfektně. Všichni se na něj těšili. Pro Alberta je miminko velký zážitek, pořád by ho choval, je šťastný, že má malého bráchu. Albert i manželovy děti, sedmnáctiletý Honza a desetiletá Běla, si přály, abychom měli miminko.

Než jste se s manželem potkali, byli jste oba rozvedení?
Oba jsme byli nějakou dobu sami. Já jsem se rozvedla, když byly Bertíkovi tři roky a pevná ruka nám doma chyběla. Můj současný manžel je schopen vzít sám deset dětí na chalupu, vymýšlet jim hry, sportovat s nimi a být jejich kamarád. Zároveň má však velkou autoritu. Doma to máme rozdělené − já děti rozmazluju, on je rovná.
 
Jaké to je, mít po osmi letech druhé dítě?
Je to jiné. Jsem starší, dospělejší, umím si věci lépe srovnat v hlavě. Když miminko zapláče, nepanikařím. Jsem už poučená máma. Zato těhotenství bylo tentokrát náročnější. Po zdravotní stránce jsem byla v pořádku, ale už jsem to prožívala jinak než v pětadvaceti. Běhala jsem kolem dětí, domácnosti, ani jsem neměla čas sledovat, jak mi roste bříško. Ke konci jsem si připadala těžká a nemotorná.
 
Jak jste zvládla druhý porod?
Šla jsem na plánovaného císaře, protože Bertíkův porod před osmi lety byl velmi náročný. Narodil se vysokými kleštěmi po osmnácti hodinách, měla jsem velké zranění. Pan primář Calda od Apolináře nechtěl znovu riskovat a doporučil mi raději operaci. Alespoň jsem to měla bez nervů. Tenkrát jsem totiž ještě dlouho po porodu nevěděla, jestli bude Albert po těch vysokých kleštích v pořádku, ale naštěstí je úplně zdravý.
 
Byl s vámi manžel u porodu?
Celou operaci se zájmem sledoval, a když mu dali Josífka do ruky, měl upřímnou radost. To jsou chvíle, kdy chlapi nic nehrajou. Malého si vychutnává, je to pro něj zase nová zkušenost. Honzu měl ještě na vysoké škole v pětadvaceti. Josífek se mu narodil ve dvaačtyřiceti, a to už člověk vidí věci zase trochu jinak. Neděláme tu například žádné ostré výchovné akce. Máme-li pocit, že s námi Josífek potřebuje spát, tak s námi spí. Neděláme z toho kovbojku.
 
Jsme ve vašem domku na kraji Prahy, společnost nám dělá kocour. Nevadí malému?
Kocour je moje nejstarší dítě, letos mu bude třináct let. Je to paradox, ale jediný, kdo s ním má dnes problém, jsem já, protože jsem na něj získala alergii. Už rok a půl kvůli tomu beru prášky. Když se narodil Bertík, byl kocour pěkně naštvaný. Skočil mu tenkrát do postýlky a označkoval všechno, co mohl. Josífka nechává žít. Zatím mu nic neprovedl.
 
(Do pokoje právě přišel syn Albert. Bere brášku Josífka do náruče a loučí se s ním, protože jede na víkend k tátovi.)
Bertíku, co si říkal na bráchu, když ho máma přinesla z porodnice?
Albert: Já jsem si ho šel pochovat už do porodnice. Hlavně jsem byl rád, že máma už konečně přišla domů.
Jana: Bertík má už rok a půl starou sestřičku u táty, takže věděl, do čeho s miminkem jdeme. Ale moc si přál bráchu.
 
Věděla jste, že budete mít kluka?
Ano. Manžel by si býval počkal na porod, ale mně se s miminkem lépe komunikuje, když vím, co to je. Chtěla jsem to vědět při první příležitosti.
 
Po dceři jste netoužila?
My jsme to měli rozdělené. Manžel s Bělou chtěli holčičku a Honza s Bertíkem kluka. Já jsem byla někde uprostřed. Neměla jsem důvod nechtít kluka a holčička by zase mohla jít v mých šlépějích. Já jsem třeba věrná kopie své maminky. Ale z kluka jsem měla radost, je to můj myšák.
 
Nechá vás v noci vyspat?
Ve srovnání s Bertíkem tolik nespí. Toho jsme přinesli z porodnice a on prospal celou noc. Josífek se ze začátku pravidelně budil po dvou až třech hodinách, nyní v noci vstávám maximálně dvakrát a to už se dá zvládnout bez problémů.
 
Bertíku, když přijdou na víkend Honza a Běla, má tu máma čtyři děti. Pomáháte jí?
Albert: Ale jo.
Jana: No, spíše jim musím neustále připomínat, že nádobí se nedává na myčku, ale do myčky, že se židle zastrkávají, že mají připravit na stůl příbory. Všechny je trochu řídím.
Albert: Vždycky před obědem říká máma jen rozkazovací věty.
Jana: Nemůžu říct, že by tu všichni stáli v pozoru a ptali se, s čím mají pomoct. Ale když jim člověk o něco řekne, tak to celkem bez problémů udělají.
Albert: Já rád pomáhám koupat Pepína. Mám pro něj připravený ručník, a když plave, držím mu hlavičku.
Jana: Josífek plave ve vaně, to už ho asistentka naučila. A někdy si s ním do vany vleze i Bertík a pomáhá mu se splýváním.
 
Chcete s ním chodit plavat, až bude trochu větší?
Určitě. Chodila jsem i s Bertíkem, ale to jsem si moc neužila, protože byl ze všech dětí největší sabotér. Neustále dělal přesný opak toho, co dělat měl. Vydržela jsem to s ním dva roky, dál už jsem na to neměla nervy. V létě se pak naučil plavat sám a dnes chodí do bazénu pravidelně. Snažíme se, aby sportoval, ale necháváme tomu volný průběh. Ať dělá to, co ho baví.
 
A co tě baví, Bertíku?
Albert: Kickbox, squash a to plavání. S tátou lyžuju a rád jezdím na kole.
 
Přímo naproti vám bydlí vaši rodiče. Jste spokojená s tím, že máte babičku a dědu přes ulici?
Jednoznačně. Zvolili jsme bydlení v těsné blízkosti, protože jsme měli tu možnost. Bydlí tu i můj brácha s rodinou. Přestože nás řada lidí varovala, že bydlet tak blízko s rodiči není ideální, my jsme do toho před rokem šli a ještě nenastal žádný problém. Teď nám babička s dědou pomáhají s miminkem a s Bertíkem, ale jednou budou potřebovat pomoc oni. Jsem ráda, že je mám blízko. Dodržujeme však pravidlo, že je nutné ctít soukromí toho druhého, protože i my máme rádi své vlastní soukromí.
 
Uvádíte pořad Sama doma. Jak rychle jste se vrátila?
Po osmi týdnech od porodu. Ale můžu si to dovolit jen proto, že mi s Josífkem pomáhá moje maminka. Když vysílám, jedu s malým do televize, mám ho s sebou v maskérně, nakojím ho a před zkouškou pořadu ho spícího v kočárku předám mamince. Když přijedu domů, ještě spí. Ani neví, že jsem pryč.
 
Těhotná jste také cvičila v pořadu Buď fit s Českou televizí. Kam až lze při cvičení v těhotenství zajít?
To je individuální, já se věnuju aerobiku osmnáct let, takže přesně vím, nač si mám dát pozor. Ve fitness centru jsem v době těhotenství předcvičovala stepaerobik, bodystyling a powerjógu. Chodila jsem i na gravidjógu, tu doporučuju každé mamince, i když není sportovně založená. Je to cvičení, při kterém se naučíte správně dýchat, protáhnete se, přijdete na jiné myšlenky a zklidníte se.
 
Už jste se ke cvičení vrátila?
Ano, ale až po šestinedělí. Žádná cvičitelka nechce vidět v tělocvičně čerstvou maminku po porodu, regenerace je naprosto nutná.
 
Uvažujete ještě o dítěti?
Určitě ne hned, nechci se starat jen o miminka. Mám ráda svou práci, sportuju a ještě dělám manažerku ve fitness studiu. Kdybych měla brzy další dítě, už bych nemohla dělat nic jiného. Možná za pár let, tak abych to stihla nejpozději do svých čtyřicetin.

TIP JANY HAVRDOVÉ:
Pokud jste fit a byly jste zvyklé cvičit, pokračujte s v tom i v těhotenství. Jednoznačným přínosem je procházka na čerstvém vzduchu a plavání. Můžete chodit i do tělocvičny, ale vyhněte se pohybu, při kterém se zadýcháte. Pokud necvičíte v aerobním pásmu, nemáte dostatek kyslíku pro dítě, protože tělo v tu chvíli prioritně zásobuje vás. Rozhodně se vyhněte extrémním sportům a kvůli možnému pádu raději nejezděte na kole, kolečkových bruslích a nelyžujte.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře