Jakého tátu máte doma?

O své dítě se stará rozhodně víc, než bývalo zvykem u předchozích generací. Ale není táta jako táta. Jaké jsou nejčastější typy moderních otců?
Jakého tátu máte doma?

Čtyři bývalí spolužáci se čas od času scházejí na kurtu, kde si zahrají tenis, a pak jdou na pivo. Dříve probírali práci, auta, sport, občas politiku a výjimečně dění ve svých rodinách. Dnes se občas zmíní o práci, novinky v motorismu nestíhají sledovat a hlavním tématem se staly děti. Povídají si o tom, jaké umělé mléko je nejlepší, jestli miminko uspávat, nebo nechat plakat, a co dělat, když se batole vzteká. „Nevěřil bych, že nás otcovství takhle semele,“ směje se šestatřicetiletý Martin.

Že by takto o dětech debatoval jeho otec? To prý je úsměvná představa, ten si ani nepamatoval, do jaké školy syn chodí. Role táty se zkrátka v posledních desetiletích proměňovala, až dospěla do podoby otce, který nejenže žije s potomky v jedné domácnosti, ale dokáže se o ně samostatně postarat a svým otcovstvím se pyšní. Ovšem nic není černobílé a mezi moderními tatínky se vyskytují nejrůznější typy. 

Typ č. 1: Dostatečně dobrý otec 

Své dítě poprvé přebalí a převleče už v porodnici, později jej nosí v šátku, vstává k němu, když se v noci budí, s batoletem si staví kostky, s předškolákem jezdí na výlety. Ideální otec? Psycholožka Eliška Bachová tento termín nerada používá. „V psychoanalýze nepoužíváme ani termín ideální matka, který je děsivý až neurotizující. Lepší je kategorie dostatečně dobrá matka, proto bych i v případě volila termín dostatečně dobrý otec."

To je takový, který o dítě pečuje od narození a nezdráhá se nejen hrát si s ním, ale ani pečovat o jeho hygienu, stravu, přitom se nesnaší nahradit existující matku. Zároveň plní svou mužskou úlohu být nedokonalý, rozverný a trochu zlobit s dítětem. Dostatečně dobrý otec není dokonalý, chybuje a ví to.

Typ č. 2: Upozaděný otec 

Na miminko se těšil a měl snahu se o něj starat ze všech sil, jenže od partnerky neustále poslouchal, co všechno dělá špatně – jednou byla plenka příliš volná, voda ve vaničce chladná, mléko nesprávně ohřáté a pěšinka ve vlasech klikatá. „Žena si neustále stěžovala, že je na všechno sama, jenže když jsem chtěl v noci vstávat já, stejně mě přišla zkontrolovat. Když jsem syna držel v náručí, komandovala mě, že musím jinak,“ vypráví Milan, který má dvouletého chlapečka.

Na chování své manželky časem reagoval tím, že jí přenechával stále víc činností a nyní si se synem především hraje. „Nezapojit otce do základní péče je častou chybou. On se může cítit odstrčen, žárlit a zároveň si zvykat, že jeho role nezahrnuje starost o dítě. Matky by si měly uvědomit, že ani ony zkušené z nebe nespadly a kolikrát při prvních pokusech dítěti oblékly dupačky opačně,“ říká psycholožka. Někdy podle ní dochází až k útisku otce a muž je tiše považován za méně kompetentního a schopného pečovatele, což je samozřejmě nesmysl. 

Typ č. 3: Táta na hraní 

Zapojuje se, ale většinou dělá jen to, co ho baví – a po svém. Když pečuje on, bývá dítě zmazané od hlavy až k patě, byt vzhůru nohama a ze stropu opadávají zbytky špaget. „Můj muž je nejlepší táta na světě, ale někdy se musím ovládat, abych nevybuchla. Když hlídá on, vracím se do chaosu a nepořádku. Dvouletý syn většinou spí nepřevlečený a umazaný od čokolády, protože ho tatínek nestihl vykoupat. Syn je nadšený a já jsem naštvaná, že všechna pravidla padla,“ zlobí se Marie, které je hodně líto, že ona je za tu „zlou“ a s tátou je zábava. 

Expertka na psychologii radí nezlobit se na takového partnera, ale domluvit se s ním aspoň na nějakých pravidlech. Ta je možné uvolnit a přimhouřit oči, pokud jde o příležitostné dobrodružství, ale jakmile je trávení společného času pravidelné, je třeba pravidla sjednotit. „Především by nemělo docházet k hádkám, ponižování, vydírání rodičů mezi sebou, natož dělání si naschválů a lhaní typu: Dejte si, ale neříkejte to mamince. Nepřevlékání a mlsání škodí méně než pokrytectví a špatný příklad chování k druhým, neúcta k nim,“ zdůrazňuje Eliška Bachová. 

Typ č. 4: Neúčastný otec 

Navenek působí jako pečující otec, jeho podíl na péči o rodinu se však omezuje na to, že je doma. Uklidí se do pracovny a skutečně radši pracuje, než by pomohl při večerních rituálech, nebo hraje hry na počítači, případně se zavře do dílny. Když pak musí fungovat na sto procent, protože žena někam odjede a on je hozen do vody, zastane ji s vypětím všech sil, protože na takový zápřah není zvyklý, ale zvládne to. Najednou zjistí, že s dětmi je zábava a že ho to baví.

Příklad? V televizi nedávno běžela reality show, v níž dvě matky odjely od rodiny na dovolenou a zastoupili je otcové. Jeden se staral o dvě děti, druhý dokonce o pět a oba muži svorně přiznávali, že do té doby svým ženám nijak extra nepomáhali. Čekali byste pohromu? Ne, tátové po několika perných dnech zjistili, že to zvládli a že to vlastně bylo nejhezčích pár dní jejich otcovství. Stouplo jim sebevědomí a především zjistili, že se zlepšil jejich vztah s dětmi. Teď už jen záleží na tom, jestli budou ve své roli pokračovat, anebo se vrátí ke své práci a počítačovým hrám… 

Typ č. 5: Táta z minulé doby 

Je imunní ke změnám ve společnosti a péči o dítě považuje za ženskou záležitost. Neuspává, pohádku přečte jednou začas, a když miminko celou noc propláče, nevystřídá ženu v utišování. „Manžel mi vyčítá, že ho pláč našeho dvouměsíčního miminka ruší, a tak s malým spíme v místnosti na druhém konci bytu. A stejně za mnou nedávno uprostřed noci přišel, proč s tím brekem něco neudělám. Štěpánek měl zrovna koliku a plakal dvě hodiny v kuse,“ postěžovala si nedávno v diskusi na internetu žena s přezdívkou Sára29. A několik žen se přidalo: také ony jsou zvyklé být na všechno samy a děti neznají, že by se o ně tatínek staral.

Uchopení otcovské role souvisí se vzděláním i sociálním prostředím, v němž se muž pohybuje. Pokud byl celý život svědkem fungování rodin, kde o domácnost a děti pečuje žena a muž to sleduje zpovzdálí, těžko se tatínkovské úlohy zhostí tak, že se bude nadšeně účastnit. A pokud se žena v počátku takovému modelu podřídí, těžko chtít později něco jiného. Dobrá zpráva je, že je-li pro vás soužití s takovým partnerem nepředstavitelné, odhalíte ho poměrně záhy: nepřetvařují se a už na třetím rande vám otevřeně sdělí, že dítě je záležitostí matky. 

Nevděčná role láskyplného rodiče 

Tatínků je jistě víc, než obsáhla předchozí typologie – a je to dobře. Každá žena hledá svému dítěti jiného otce. Zatímco jedna upřednostňuje takového, který netouží po ničem jiném než nosit dítě v šátku a mít s ním pevný vztah, pro jinou by to nebyl „dost chlap“.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře