Jaká jsou pravidla dětského pokoje?

Je to „jeho“ teritorium, takže byste neměla zapomínat na důležité drobnosti, jako je třeba klepání na dveře.
Jaká jsou pravidla dětského pokoje?

Člověk je tvor teritoriální. Má od přírody potřebu vymezit si svoje území, označkovat si ho, bránit ho. Bazírujeteli doma na svém čtecím křesle nebo svém psacím stole a reagujete podrážděně, zjistíte-li, že vám na něm někdo úřadoval, víte přesně, o čem je řeč. Dítě to cítí podobně. Když mu zařídíte dětský pokoj (nebo někde v bytě dětský koutek, jedno jak velký), měla byste respektovat, že je to jeho území, a dát mu možnost být na svém území pánem. Má to vliv na jeho sebevědomí a sebeúctu.

1. Klepejte

Je to drobnost, ale důležitá. Když vcházíte do pokojíku, zaklepejte. Není nutně čekat na „dále“ (to bude potřeba až později, v pubertě), nemuseli byste se totiž dočkat. Dítě je často do něčeho zabrané a prostě nevnímá. Klepáním dáváte najevo, že respektujete jeho soukromí. A taky má výchovnou funkci – nejlíp se přece vychovává příkladem. Vyžadujete, aby před vstupem do vaší ložnice nebo koupelny zaklepalo? Ukažte mu, jak se to dělá.

2. Cedulka na dveře

Hlavně školní děti, které už se dobrovolně v pokoji zavírají (až se vám někdy začne stýskat po dobách, kdy se od vás nehnuly), ocení, když jim pořídíte na dveře vzkazovník. Díky vzkazovníku se dozvíte cenné informace o dění v zavřené komnatě: „Chytám lelky.“ Nebo: „Pomoc, zítra písemka z češtiny!“

3. Respektujte jeho majetek

Přinese si domů ze školky kdejakou zbytečnost, z hřiště klacek nebo kámen, trvá na tom, že si nechá pytlík od bonbonu nebo staniol od čokolády? Málokterá máma si vzpomene na svoje dětství, jak taky strašně ráda sbírala maličkosti. Pro většinu z nás jsou tyhle poklady prostě odpadky a jednoho dne se zcela logicky ocitnete uprostřed pokoje, který spíš než rozkošnou klícku připomíná kontejner. Psycholog by vám řekl, že tajné vyhazování jeho věcí, třeba v sobotu, kdy dítě odjelo s tátou na oběd k babičce, je tabu. Uznáváme, že je to trošku nefér. Váš pohled na to, co má hodnotu a co ne, se může od toho dětského lišit. Rozhodně je lepší zkusit to nejdřív ‚legálně‘.

Začněte třeba názorným úklidem svých šuplíků. Když dítě uvidí, že zbavit se krámů může být dokonce úlevné, snáz přistoupí na váš návrh probrat i ta jeho šuplata.

4. Neničte jeho díla

Podobný ‚problém‘: i když už jsou parapety v pokojíčku, ložnici, kuchyni i obýváku plné dětských výrobků z kroužku keramiky a stěny plné školkových obrázků a vy jste v pokušení je tajně a nenápadně vyhodit, můžete tak bodnout do vosího hnízda a případná ztráta vám nemusí být odpuštěna. Keramiku rozdávejte babičkám a strejdům k narozeninám – dítě bude spokojené, že se jeho výtvory upotřebí. Co se týče pro váš vkus nepovedených kousků, prostě navrhněte, že byste mohli obměnit výstavku. Možná budete překvapená – některé děti rády třídí a na zachování ‚mazanic‘ vůbec netrvají. Pokud je vaše dítě spíš schraňující typ, budete na to muset jít od lesa. Zkuste je nejdřív v jejich nepřítomnosti uklidit někam do krabice. Když po nich nebude dva měsíce sháňka, pravděpodobně můžou putovat do popelnice.

5. Nepřestavujte nábytek jen podle sebe

Něco jiného je udělat dítěti po prázdninách překvapení s novým psacím koutkem a báječnou novou lampičkou, něco jiného bez porady s dítětem změnit koberec (vám ten původní připadal nemoderní, ale vaše dítě ho třeba zbožňovalo!), bez jeho pomoci přestěhovat hračky do jiné komody, přeorganizovat je a prostě udělat mu v pokoji vítr.

6. Naučte ho uklízet

K právům patří taky povinnosti. Je od vás hezké, že se snažíte nenarušovat mu jeho teritorium, a bude od vás ještě hezčí, když dítě naučíte, jak se o něj starat. Jak uklízet hračky, jak si vyluxovat, že je fajn občas si vyvětrat a utřít prach vlhkým hadříkem. Není to pro dítě teror, ale dobrá škola života.

7. Bez televize

A poslední pravidlo: do dětského pokoje nedávejte televizi. Za prvé obrazovka vůbec nepatří do prostoru, kde se spí, a za druhé nemáte pak vůbec šanci ohlídat, kolik času u ní dítě prosedí.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře