Jak zvládnout přesuny s dětmi

Na chatu, na chalupu, k babičkám, na výlety, na vodu, do zahraničí na „velkou dovolenou“. Červnem začíná velké letní rodinné cestování, které vám mohou znepříjemnit zdánlivé drobnosti.
Jak zvládnout přesuny s dětmi

Snažte se ze všech sil eliminovat cestovní horečku
Na pohodě dítěti nepřidá, když každý odjezd předchází bouřlivé scénky. Dohadování se, hledání pasů nebo občanek, diskuse, kdo umí a neumí správně zabalit, a podobně. Dospělí zvýšenou popudlivostí ventilují svoji nervozitu. Navíc se dnes na dovolené i víkendy odjíždí ve stavu velkého „vyšťavení“ ze zaměstnání. Únava nekonfliktnímu řešení předcestovních kalamit nenahrává. Malé děti sice nerozumí tomu, co se děje, ale neklid na ně přenášíme. I ony pak přidávají svojí troškou do mlýna a začnou v nejnevhodnější chvíli zlobit a v horším případě i onemocní. Vylítnutí teplotky v noci těsně před odjezdem je celkem obvyklá psychosomatická reakce na stres. Z těchto důvodů balte a s předstihem a hlavně se smiřte, že s dětmi perfektní, stoprocentní logistika neexistuje. 

Nikdy necestujte bez oblíbených uspávacích plyšáků!
Při poslední kontrole všech zavazadel nezapomínejte jak na dostatečnou zásobu pití, tak na plyšáky, hadráky a panenky, které běžně provází život vašeho dítěte. A hlavně s nimi usíná. Zapomenuté zubní kartáčky nebo pyžamo se dají dokoupit, ale medvěd Brumla s natrženým uchem nikdy! Jak myslíte, že dopadla rodina Lucie Kyselové z Prahy poté, co dojela na Slovensko? Jejich tříletý syn Tadeáš po zjištění, že jeho milovaný hadrový zajíc Máťa zůstal doma, se dal večer do řvaní. A řval a řval a řval, až tatínek obrátil auto a jel pro zajíce zpátky. Nejde o rozmazlenost, ale dítě se ocitlo v neznámém prostředí. O to víc potřebuje kromě blízkosti rodičů i společníka a ochránce své duše. Nic nezkazíte, když potomkům v rámci jejich adaptace vezete i oblíbený „snídací“ hrníček nebo talířek s obrázkem, peřinku nebo polštář z domácí postýlky, „ovoněnou“ jejich tělem.

Dítě trpící kinetózou určuje dopravní prostředek
Některé děti snášejí veškeré přejezdy v naprostém klidu. Jiné blinkají, sotva dojedete za roh vašeho domu. Kinetóza je stav vyvolaný drážděním centra rovnováhy ve vnitřním uchu. Projevuje se bolestí hlavy, zvedáním žaludku a zvracením. Pokud chcete v potomkovi navždy vytvořit podmíněný reflex: „Zvracím, jen co se podívám na auto“ a neurózu už jen při zmínce o cestování, nuťte jej, aby se přemohlo. Kinetózou děti trpí v autech a autobusech. Aby společně trávené chvilky za hranicemi všedních dní byly příjemné pro všechny, je třeba brát v potaz i příjemný pocit takto postiženého mrňouse. Čili přehodnoťte, jestli stojí za to, vyměnit pohodlí a rychlost auta za zdlouhavější a dražší kodrcání se vlakem, ovšem dítě bude v klidu a v pohodě. 

Do tří let dlouhé přesuny dítěti nevyhovují
Letadla jsou plná kojenců a batolat a internet zase plný diskusí. Část lidí nadává, že před řevem malých dětí není dnes úniku ani ve vzduchu. Část lidí (rodičů malých dětí) argumentuje, že cestování s dětmi je přirozená záležitost, protože i ony jsou přirozenou součástí života. Pediatrička Hana Krákorová cestování na dlouhé trasy s kojenci a mladšími batolaty nedoporučuje všeobecně. „Chápu, že se maminka na mateřské dovolené na dovolenou u moře těší jako na smilování. I je přesvědčena, že má na ni nárok. Také všude slýcháme, jak je pobyt u moře ozdravný. Jenže cesta k moři znamená pro dítě nejen vytržení ze známého prostředí, ale i náraz na časový posun, setkávání se s jiným typem bakterií ve vzduchu, vodě i jídle. Řada kojenců a batolat cestu i dovolenou ke spokojenosti rodičů zvládne, ale následky přichází po návratu. Rozhozený spánkový režim, odmítání jídel, které předtím normálně jedli, nervozita, bázlivost. Někdy se projeví i alergie, které předtím neměli. Nehledě na fakt, že batoleti, obzvlášť miminu je jedno, jestli se cachtá v Karibiku nebo v rybníčku zvaném Kačák.

Náhradní program a improvizace vždy v pohotovosti
Jestli v některé životní oblasti platí Murphyho zákony schválnosti, tak u cestování s dětmi. Auto naložené po střechu zavazadly plnými věcí k dvouměsíčnímu přežití na chalupě se porouchá čtyřicet kilometrů před cílem. Máte-li na přestupy ve vlaku pár minut, dítě zaručeně potřebuje čurat. Jedete-li v autobuse plném antirodinně založených cestujících, potomek zaručeně dostane záchvaty vzteku, nebo se pokaká. Žádná z těchto kalamit sice nepotěší, ale vězte, že se nedějí jenom vám. Jedny z nejdůležitějších položek, které je třeba přibalit na cesty, je TRPĚLIVOST a SMYSL PRO HUMOR. Děti totiž naše více či méně hysterické reakce vnímají intenzivněji, než si myslíme... 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře