Jak vyzrát na ošklivé sny…

Víte, proč vaše potomky v noci honí pavouci, Mozkomorové a kdoví co ještě?
Jak vyzrát na ošklivé sny…
„Bylo mi asi pět, když do mého života vstoupil Kostěj Nesmrtelný. Viděla jsem ho v televizní pohádce a od té doby se mě nepustil. Neusnula jsem při zhasnuté lampičce, párkrát se i počůrala, protože jsem si vsugerovala, že mě chňapne a unese, když vystrčím z „podpeřiny“ byť jen palec u nohy. Pravidelně jsem se budila ve tři ráno a pak rychlostí blesku mazala k rodičům do ložnice. Ve svém pětiletém mozečku jsem si vymyslela, že na mě Kostěj nebude moct, když si s taťkou a mamkou propletu nohy.“ Tohle vyprávění by bylo docela úsměvné, kdyby jeho autorku kostroun nestrašil až do dospělosti. Pochopitelně se už nepomočovala ani netulila k rodičům v posteli, ale zadělalo jí to na poměrně velké potíže s nespavostí.
 
Začněme pěkně od podlahy, tedy teorií: Co je vlastně sen? Práce podvědomí, uvolnění myšlenek. Obojí se snažíme, ať malí či velcí, přes den kontrolovat. Myšlenky dáváme do určitého sociálního rámce, ale při spaní tuhle kontrolku vypínáme. Všechno, co máme v hlavince, se najednou uvolní. Proto se ve snech objevují utajené strachy, stresy, emoce. Zejména u dětí, kterým se zdají sny intenzivnější a barvitější.
 
A v noci mě děsí
Klepněte pro větší obrázekPodle psycholožky Tamary Cenkové si děti nejvíc „zakládají“ na děsivé sny právě sledováním strašidelných filmů. Jakmile rodiče zjistí, že se jejich potomek v noci bojí, tak by měli zbystřit a jako první zkontrolovat, na co se přes den dívá v televizi. Osmiletému Filipovi se sice líbí Harry Potter nebo Spiderman, ale zároveń si v hlavě fixuje hrůzostrašné scény, které pak ve snu – protože nad nimi nemá vědomou kontrolu – vyplouvají na povrch. Ale... obstojí dítě v kolektivu, když odkojeno neškodným Rumcajsem nebude jako jediné vědět, která bije při vyslovení jména Mozkomor? „To je tak trochu alibizmus,“ vrtí hlavu psycholožka Cenková. Proč by šesti nebo sedmiletý špunt nemohl říci, že kouká jen na Ferdu mravence nebo jinou pohádku prostou napětí, ataků a honiček?“ Ostražitost a cenzura strašidláckých vjemů platí dvojnásob u dětí, které odmala špatně spí. O nichž paní doktorka prohlásila, že mají zvýšenou nervovou dráždivost nebo jsou hyperaktivní. U nich se totiž dají děsivé sny předpokládat.
 
Důležité maličkosti
Co je důležité pro to, aby se dítě vůbec svěřilo se svými sny rodičům? Především jim musí důvěřovat. Těžko bude dítě sdělovat své sny někomu, komu nevěří. Proto by rodiče neměli svého potomka odbývat, že na něj nemají čas – právě tím mohou ztratit jeho důvěru. I když rodiče cítí, že si dítě sen tak trochu vymýšlí (zřejmě chce na sebe upoutat pozornost), stejně by ho měli vyslechnout, protože se tím prohlubuje jejich vztah. Říká se, že malé děti – malé starosti. Rodiče by neměli podceňovat ani ty nejmenší „dětské starosti“, a měli by je se svými potomky sdílet. Ať už jde o ztracené nůžky nebo strach z plavání… Ani nad zdánlivými prkotinami by rodiče neměli mávnout rukou. Pak je čeká přesladká odměna – děti jim bez váhání prozradí, co je ve snu strašilo.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Zlobišáci do vězení!
Doktorka Cenková má na děti s děsivými sny trik, který funguje zhruba do osmi let. „Poprosím je aby ‚zlobišáky‘, kterých se bojí, nejdříve nakreslily a pak je zavřeme do vězení. Také můžeme papír s nakreslenými Zlobišáky roztrhat a spláchnout do záchodu. Psycholožce se ale mnohem víc osvědčilo nechat „zavřené zlobišáky“ viset na stěně. Dítě, které jde do hajan, si tak každý večer řekne: „Zlobišáci jsou zavření, už mě nemůžou trápit. Bude se mi dobře spát.“ Boj se zlobišáky tak najednou získává ještě další rozměr. Dítě se naučí, že se před problémy neprchá, ale že se dají řešit.
 
Naložit a odvézt
„Další věc, která na děti zabírá, je, že když jdou ode mě z poradny, tak jim rodiče koupí náklaďák, kukabus nebo traktor s valníkem a k tomu nějakého plyšáka. Je třeba, aby to bylo nové a ne něco, na co jsou zvyklé,“ říká PhDr. Tamara Cenková a pokračuje: „Je nutné, aby koupení bylo spojené s tím, že pracujeme na děsivých snech. Takže rodiče jdou do hračkárny, a před spaním dítěti řeknou něco v tom smyslu, že tady má svého slona Babara, který bude hlídat všechny ‚zlobišáky‘. Jak je uvidí, tak je naloží na náklaďák a odveze do vězení.“
 
Co dělat, když dítě ze spaní křičí a pláče
Rozhýbat ho, nejen ukonejšit, radí psycholožka Tamara Cenková. Probudit, vzít do náruče, dát mu pusu, rozsvítit lampičku, dát mu napít, jít se s ním vyčůrat. Prostě, udělat s ním fyzický pohyb. To znamená – jít s ním na záchod, dojít do kuchyně. Proč? Když se nehýbeme, tak má mozek jen impulzy „z našeho nehýbání“. Jakmile se ale začneme hýbat, tak mu dáme impulzy ze svalů. Když mu dáme napít, tak do tohoto zapojíme i činnost vnitřních orgánů. Díky tomu všemu z hlavinky vymizí ten hrůzný sen.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře