Jak vycházíte s tchyní?

Ženy na rodičovské dovolené si často vyprávějí o matkách svých mužů - a často jde o velmi peprné příběhy...
Jak vycházíte s tchyní?
Mám dvě tchyně: jednu „sváteční“ a jednu „mladou“
Gábina M. (34 let, tříletá dcera, roční syn)
Tchán se před dvěma lety rozvedl a znovu oženil. Jeho druhá žena je stejně stará jako Gábina, před pěti měsíci se jim narodila holčička. ‚S mojí „mladou‘ tchyní vycházíme dobře, dokonce si vzájemně hlídáme děti; s mojí ‚starší‘ tchyní je to horší. Naštěstí bydlí daleko. Když k ní, do rodinného domku na vesnici, jedeme na víkend, zažíváme skryté i otevřené boje. Co dětem zakážu, ona dovolí. Televizí počínaje, sladkostmi konče.“ Jana tvrdí, že to chápe: „Vidí vnoučata málo, tak jim chce vyhovět a užít si je.“ To prý může, ale aniž by podrývala autoritu matky, brání razantně svůj názor Gábina. „Já bych to taky neviděla tak černě,“ přidává se Iva, „děti snadno pochopí, že co můžou tam, nemůžou doma, a obráceně. Buď ráda, že máte možnost jezdit na vesnici, že děti vidí slepice, králíky a že jste tam vítáni.“ Gábina uznává, že pobyt na venkově je nenahraditelný.

Hlavně bydlet odděleně od tchyně
Vendula V. (29 let, desetiměsíční syn)
Vzpomíná, že když ještě bydleli s tchyní společně v jednom bytě, bylo to víc než náročné. „Před rokem jsme se od Petrovy mámy odstěhovali a oběma stranám to evidentně prospělo. Je sice trošku nezáživné, že nám Jarmilka volá každý druhý den a ptá se do neuvěřitelných podrobností na Matýskův denní režim, jeho stravu atd. Ale jak říkám, nejdůležitější je, aby manželé nebydleli se svojí tchyní pod jednou střechou.“ „Ještě aspoň jeden vroubek,“ prosí kamarádky z legrace o nějakou pikantnost. Vendula se nedá dlouho pobízet a přiznává ostatním, že manžel je na svoji matku hodně fixovaný. Občas mu prý ujede věta: „Ale máma to dělá jinak.“ „A já na to vždycky lakonicky odpovím: ‚Vážně?‘“ Gábina vyzvídá, jestli pak následuje nějaká hádka. Vendula na to se smíchem: „Blázníš? Znám přece lepší náměty na hádky...“

Obhajoba tchyně
Jarmila V. (55 let)
Do diskuze vstupuje Jarmila, tchyně hostitelky Venduly, která si přišla vyzvednout vnoučka na hlídání. Při strojení a ukládání malého Matýska do kočárku prohodí otevřená Gábina: „Pomlouváme tady svoje tchyně!“ (Zná veselou paní Jarmilu a ví, že si to může dovolit.) „To si umím představit,“ reaguje se smíchem Jarmila. Ještě než odejde na procházku, vyprosí si „právo obhajoby“. „Tchyně je ošklivé slovo. Samo o sobě evokuje představu nepříjemné, ošklivé a zapšklé ženské. A 90 % z nás je přece pravý opak!“ komicky se natřásá Jarmila. Podívá se významně na Vendulu a začne „obhajobu tchyní“ chvalozpěvem: „Mám skvělou snachu, je úžasná máma a stihne spoustu věcí: domácnost, plavání a cvičení s Matýskem, zorganizovat pro rodinu nebo přátele výlet. Neumím si představit lepší ženskou pro svého syna...“
Myslím, že tchyně má být hlavně babičkou. Ale vzhledem k tomu, že odchod do důchodu se stále oddaluje, nemůžu být babička na plný úvazek,“ na moment zvážní a krčí rameny. „Ale dostanu-li ‚SOS esemesku‘, jak s Vendulkou říkáme výzvě k hlídání, snažím se uspořádat čas tak, abych mohla přijít.“ Vendula souhlasně kývá. „Co se týče těch údajných příšerných vlastností tchyní: je jasné, že naše a vaše generace je zvyklá na něco jiného, máte svůj vkus a svoje rituály. Ale na tom snad není nic divného. Co myslíte?“ uzavřela babička Jarmila a s přáním příjemné zábavy zmizela s Matýskem ve výtahu.
Jarmila sebrala svým pohotovým projevem maminkám vítr z plachet. „Jako by to na nás měla připravené,“ diví se shodně všechny čtyři.

Tchyně je především babička mých dcer
Jana P. (31 let, 2 dcery v předškolním věku)
Bere matku svého muže na prvním místě jako babičku svých dětí, až pak jako tchyni. Jana ráda používá pojem „tchyňovitost“, a myslí tím souhrn všech negativních vlastností tchyně - tak jak jsou zakořeněné ve všeobecném povědomí. Její novotvar se rychle ujal a usídlil se i ve slovníku jejích kamarádek. Jana vysvětluje: „‚Tchyňovitost‘ mé tchyně v mých očích ustupuje do pozadí, protože svoji funkci babičky plní báječně. Děti ji milují. Relativně často si je bere na víkendy na chatu. Se starší Pavlínkou, která je pohybově založená, sportuje, s mladší Petruškou zase kreslí. Prostě se jim věnuje - domů se nám obě vrátí vždycky o něco šikovnější.“ Po krátké odmlce dodává: „Samozřejmě že kdybych hledala, najdu něco, co by mi na tchyni vadilo. Například mi není po chuti, že si pořizuje stejné oblečení. Když si koupím nové tričko, zeptá se, odkud ho mám, a příště se v něm dostaví na návštěvu... Nemám ale potřebu to nafukovat a zveličovat. Myslím, že můžu být se svou tchyní spokojená,“ nenechá se přemluvit k další kritice Jana.

Tchyně je opak mé mámy
Iva H. (30 let, dvouletý syn)
Moje tchyně si začala kupovat i stejné doplňky do bytu. Nejdřív mi je tak trochu zkritizuje a do měsíce je má doma,“ líčí s přehnanými grimasami. Kamarádky už její tchyni znají z vyprávění. Je přísnou paní učitelkou na základní škole, má svoje zásady a ráda je uplatňuje i na vnoučkovi. „Moje máma je naopak rozmazlovací babička, pravidelně hlídá a navíc nás zve každou neděli na oběd,“ vzala si slovo Iva. „Tchyně Vojtíškovi skoro nic nekupuje. Moje máma na Vojtovi ani na nás nešetří.“ Kamarádky namítají, že ho přece tchyně aspoň něco naučí. „A přehnané rozmazlování tvojí maminky drahými dárky není pro malého zas až tak velký přínos.“ Iva svoje stížnosti uzavírá konstatováním, že nejlepší babička by byla někde uprostřed.

Poté, co maminy probraly téma tchyně ze všech stran, navrhla Jana trochu si s jejich v podstatě banálními a neškodnými „pomluvami“ pohrát: „Koneckonců jednou budeme pravděpodobně taky tchyně, tak proč se jen tak, s nadsázkou, nepodívat na celou věc z obráceného zorného úhlu.“ Když pak sumarizovaly lehce ironický závěr v podobě jakéhosi seznamu „mýtů“, nebo spíš bludů o tchyních, vyšly z toho vlastně trefné vtípky o snachách. Nejenže se u toho pobavily, ale sepsané „bludy“ jim pomohly ke zjištění, že jejich tchyně vlastně nejsou tak špatné...

Bludy o tchyních
Zdá se, že ženy od tchyně očekávají hlavně hlídání, a to podle matkou předepsaného modelu. Odchylka od stanovených pravidel se trestá naštvaností nebo stěžováním si manželovi.

Blud číslo 1: Tchyně je paní na hlídání bez nároku slyšet slovo „děkuji“.

Pokud během hlídání dítě od babičky nedostane nějaký dárek nad 50 Kč, babička je bez milosti označena nálepkou „lakomá tchyně“.

Blud číslo 2:
Tchyně nutně musí „pouštět chlup“ po celý rok.

Vypadá to, že pokud má matka manžela nějaký nápad nebo „zlepšovací návrh“ týkající se chodu domácnosti mladé rodiny, módy, zařízení v bytě nebo výchovy dětí, přestává být snesitelná. Kdyby náhodou snacha v koutku duše pocítila, že na tom, co tchyně pronesla, „něco je“, rychle tento svůj pocit potlačí nebo si vsugeruje, že na to přišla sama...

Blud číslo 3: Tchyně do všeho mluví a její „nápady“ jsou nepoužitelné nesmysly.

Mladé ženy, které mají ke svým tchyním výhrady, si často myslí: Tohle já bych na jejím místě nikdy neřekla, já bych se nikdy do ničeho takového nepletla apod.

Blud číslo 4: Jednou budu dokonalá tchyně a manžel nebo manželka mého dítěte si mě nebude moci vynachválit.

A od té doby říkají Jana, Iva, Gábina a Vendula mladým ženským stěžujícím si zbytečně na své tchyně „bludičky“...

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články