Hodiny neznají, termínům nerozumí, neřeší, co bylo ani co bude, a přesto čas vnímají už odmalička.
Poznávají ho zrakem, sluchem, čichem, chutí i hmatem. Zní to divně, ale je to tak. „Malé děti mají vrozený základní mechanismus, který jim umožňuje zpracovat čas, ale schopnosti vyhodnotit ho se vyvíjí až později,“ říká neuroložka MUDr. Zuzana Ludvíková.
0 až 1 rok
Vlastně už od okamžiku narození se kojenci setkají s časem. Když miminko cítí hlad a zahaleká na vás, dáte mu dlabanec. Bříško ho rychle zpracuje, za pár minut se plenka naplní a vy tu teplou těžkou věc brzo vyměníte za příjemnější. Uděláte to tak několikrát a při dalším přebalení jde mimi do vaničky a pak ho čeká hlazení a mazlení. A pak zase dobrota a postýlka.
A po spaní je to tu znova. „Události, které se stále vracejí a opakují, tvoří základy časové osy u dětí a dodávají jim jistotu, že vše je v pořádku,“ vysvětluje doktorka Ludvíková a zdůrazňuje, že proto je důležité vytvářet pravidelné rituály, jakési pevné body, kterých se děti během dne mohou chytit a zorientovat se.