Termín sebeúcta označuje pocity, které vůči sobě chováme. Určuje, nakolik máme sami sebe rádi a jak vnímáme svou hodnotu. Pokud je dostatečná, považujeme se za osoby, které si zaslouží respekt, lásku a štěstí. Zaručuje nám, že nám stojí za to se o sebe dobře starat. Někdy bývá zaměňována s pojmem sebevědomí. Sebevědomí je součástí sebeúcty a dodává nám přesvědčení, že něco umíme, jsme nadaní nebo dobře vypadáme. Může být podlomeno neúspěchy. Sebeúcta nám umožňuje zachovat kladný vztah k sobě i v případě, že nepodáváme výkony a nedaří se nám.
Když je sebeúcty málo
Lidé s malou sebeúctou mívají stejné ambice a přání jako ostatní, ale menší vůli je prosadit, jít za nimi. Mají obavu jasně vyjádřit své pocity, proto bývají méně úspěšní ve vztazích a stává se jim, že je druzí využívají. Snáze podlehnou negativnímu vlivu ostatních. Děti s malou sebeúctou se častěji stávají oběťmi sexuálního i jiného zneužívání, schází jim dostatečná odvaha k tomu, aby se dospělému postavily. Mnohdy mají horší školní výsledky, než by odpovídalo jejich schopnostem, protože vzdávají své snahy předem.
Začněte od miminka
Základy sebeúcty se budují od narození a do předškolního věku závisí především na postojích rodičů k dítěti a na jejich vlastní sebeúctě, kterou děti vnímají jako vzor. Kojenec je zcela odkázaný na péči okolí, potřebuje se naučit, že jeho pocity a potřeby jsou pro někoho důležité. Zažije-li, že pokud má hlad, někdo jej nakrmí, a pokud potřebuje pochovat, někdo jej pomazlí, vštěpuje se mu, že je pro druhé důležitý a má hodnotu.
Vyřeší to chvála?
Po celou dobu předškolního věku je sebeúcta dítěte formována tím, zda se cítí přijímáno ze strany nejbližších dospělých a zda má pocit, že rodiče ho vnímají jako osobu hodnou úcty a respektu. Rodiče se někdy domnívají, že sebeúctu dítěte vybudují dostatečným chválením. Ve skutečnosti hraje větší roli celkový postoj rodiče k dítěti a způsob vzájemné komunikace. V průběhu batolecího a předškolního období se ve srovnání s kojeneckým věkem zvyšují nároky rodičů na dítě a velmi záleží na tom, jakým způsobem jsou dítěti zprostředkovány. Později, když dítě vstupuje do světa mimo rodinu, začínají hrát roli také zkušenosti ze školy a ze vztahů mezi vrstevníky.
Sebeúcta rodičů
Rodiče by se také měli zamyslet nad vlastní sebeúctou. Děti by měly vidět, že jejich rodiče si váží sami sebe – sebeobětování ve vztazích není model, který dítěti prospěje. Pečujte o sebe, udržujte svá přátelství i vztah s partnerem, dávejte najevo své pocity a udělejte si radost, kdykoliv to jenom jde.
Převzato z časopisu Betynka.