Jak to chodí v kojeneckém ústavu

Biologické matky o ně nemohou či nechtějí pečovat... Tak neradostně vstupuje ročně do života asi stovka dětí, jež dočasně žijí v Kojeneckém ústavu s dětským domovem v Plzni.
Jak to chodí v kojeneckém ústavu
V Partyzánské ulici žijí batolátka. Ve čtyřech rodinných buňkách (ložnice, herna, jídelna, koupelna a kuchyňka) bydlí 4, maximálně 5 dětí se 3 tetami. Ty se v průběhu dne střídají a pečují o ně. „Složení dětí funguje jako v běžné rodině,“ vysvětluje ředitelka MUDr. Jana Tytlová. „Věkové rozdíly nejsou významné, upřednostňujeme soužití sourozeneckých dvojic v jedné skupince. Integrujeme děti s mírným zdravotním handicapem. Batolata jsou na tety natolik zvyklá, že protestují ve chvílích, kdy kvůli nemoci či dovolené přichází do bytečku někdo další. Dvakrát ročně jezdíme na ozdravné pobyty, kde se vztahy ještě víc stmelí a pak není výjimkou, že chce dítě s tetou spát v jedné posteli,“ směje se paní ředitelka.
 
Barevné stěny, moderní nábytek, herna, bazén s perličkovou masáží. Spousty hraček. Na talířích jsou právě ke svačině palačinky a končí samozřejmě všude. Všichni to známe. Několik dětí zrovna sedí na nočníku, jiné nás zvídavě sledují. „Žijí jako v běžné rodině – hrají si, chodí na procházky, po obědě spí, učí se říkanky, dívají na večerníček, tety přečtou pohádku, dají pusu na dobrou noc. Jen s tím rozdílem, že buď čekají na mámu, jenž vyřeší svou tíživou situaci, nebo na nové rodiče…“
 
V hlavní budově Na chmelnicích je kojeňáček. Nacházíme stejně pozitivně barevně laděný objekt, plný hraček, kde v postýlkách spinkají ti, kteří ještě netuší, že jim život nadělil velký zádrhel hned od začátku. V péči sestřiček spokojeně papají, spinkají, hrají si. Nic jim nechybí. Zdánlivě. Zatím to nejdůležitější, vlastní rodina. Teď…“
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Většina má štěstí
„Ročně přijmeme do našeho zařízení 70 až 75 nových dětí a stejný počet jich odchází. Celých 90 % do rodin. Půlka do nových – k adoptivním rodičům, půlka do původních, které vyřešily počáteční problémy ,a asi jen 10 % dětí jde dál, do následného zařízení. Do ústavů sociální péče z důvodu těžkých zdravotních postižení. Můžeme se pochlubit – loni jsme ani jedno dítě nepředali do dětského domova, všem se život vyřešil jinak,“ je právem pyšná MUDr. Tytlová. „Bezdětných párů u nás přibývá. Některé situaci řeší právě adopcí,“ dodává psycholožka Irena Plzáková. „To je pozitivum pro děti, na druhou stranu se zvyšují nároky potenciálních rodičů. Ne všichni uvažují altruisticky, s jediným cílem: pomoci opuštěnému dítěti. Chtějí, aby pokračoval rod, mají ambice, chtějí pomoci i sobě a mají na to samozřejmě právo,“ vysvětluje PhDr. Plzáková. „Takoví adepti čekají. Musíme si uvědomit, že většina volných dětí je z rodin sociálně slabých, matek alkoholiček, drogově závislých, rodin odlišného etnika, žen, které nechodily na preventivní prohlídky a o své těhotenství nijak nepečovaly. Děti si tak nesou do vínku vývojové i psychické obtíže, které se často nedají v prvních měsících odhadnout. O všem s adepty na adopci otevřeně mluvíme. Oni musí sami zvážit potenciální rizika. Buď na ně přistoupí a přijmou dítě se všemi klady i případnými zápory, nebo od adopce odstoupí. Mají na to právo,“ komentuje paní ředitelka.
 
Čekací doby
Existuje nepsané pravidlo, že věk matky, respektive obou rodičů, by měl korespondovat s věkem dítěte. Samozřejmě se věkové hranice zvyšují – ženy dělají kariéru, do pětatřiceti na dítě nemyslí, zdokonalují se lékařské možnosti (umělé oplodnění drží řadu párů do vyššího věku v naději, že se zdaří vlastní potomek), ale vždy bychom měli při výběru uvažovat o tom, že nejpozději do čtyřiceti mluvíme o novorozenci, miminku. „Obecně platí, že když nemají potenciální rodiče vysoké nároky a stačí jim zdravé, donošené dítě, mohou se dočkat potomka i za kratší dobu, než je samotné těhotenství. Na modrooké dítě s dobrou rodinnou anamnézou mohou čekat samozřejmě i léta,“ dodává paní psycholožka.
 
Klepněte pro větší obrázek„Všichni žadatelé procházejí předadopční přípravou, kdy se navzájem poznáme, sdělíme si představy a možnosti, projdou psychologickými testy, poznají se s dalšími dvojicemi. Někdy navážou i hlubší vztahy, stejný problém je stmelí. To není špatné. Nabízíme služby v poradně náhradní péče, na niž se mohou obracet a také ji využívají. Není to snadné, ze dne na den se stát maminkou. Řada žen má pocit provinění, že jsou unavené, že selhaly...“
 
Jak vypadá setkání s potenciálními rodiči? „Naše batolata necháváme ve známém prostředí. Považují za svou rodinu nás – tety, sestřičky, ošetřovatelky. Zároveň respektují, když jim přivedeme někoho ukázat – může to být třeba nová máma s tátou. Ale sbližování probíhá tady v herně, jsme na dosah, abychom jim pomohli, vědí, že nás mají v zádech. Tak se postupně adaptují na nové rodiče. V kojeňáku to funguje jinak. Sem přicházejí častěji i biologické matky, které se snaží řešit vážnou životní situaci. Návštěvy máme denně. Když se na nás obrátí porodnice, kde rodí maminka v krizi, máme možnost ji i s dítětem přijmout a situaci řešíme společně, “ vysvětluje paní ředitelka.
 
Příběhy s dobrým koncem „Za léta praxe máme různé zkušenosti, ale vždy nás pozitivně nakopne, když se daří. Máme na svém kontě maminku, která dvě děti odložila, fetovala a teď už dva roky pečuje o třetího syna. A funguje to. Nikdy v ústavu nezůstalo dítě matky Vietnamky, stejně dobře se umísťují do rodin černoušci. Jediným problémem jsou romské děti, kterých tu máme víc než polovinu. Potenciální rodiče se nebojí ani tak vlastních předsudků jako reakcí okolí...“
 
Rady pro vás
Kde žádat? Obraťte se na odbor sociální péče ve vašem kraji. Stačí občanský průkaz, doklad o bezúhonnosti (výpis z rejstříku trestů), doporučení zaměstnavatele či jinou referenci. Přednost má úplná rodina, tedy manželé (osvojovat dítě mohou i druhové či osamělé ženy).
 
Kdy bude mít domov? Podle předpisů se právně volné dítě nabízí k adopci ihned. Tři měsíce se hledá vhodná rodina v rámci kraje, další tři po celé České republice a zároveň už se může nahlásit k mezinárodní adopci v Brně. Do mezinárodní adopce odcházejí děti, pro které se nenajde vhodná rodina v ČR. Také tyto děti jsou obvykle do jednoho roku od podání návrhu v nové rodině.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře