První botičky
Když se rozhlédnete kolem, možná máte pocit, že by děti měly mít boty takřka od narození. Už úplná miminka mají dnes na nožkách botičky podle poslední módy, časopisy přinášejí fotky trendy maminek a jejich trendy miminek ve všech těch „najkách“ či zlatých mokasínech. Je to ale jen záležitost stylu, nad kterou navíc ortopedi lomí rukama. Dítě by totiž své první boty opravdu mělo dostat až s prvními krůčky. Dokud vaše zlatíčko jenom leze nebo dokonce pouze leží, nemělo by mít boty vůbec. Jsou pro něj zbytečnou a nepohodlnou zátěží, která brání přirozenému pohybu nožičky.
Jakmile se pokouší o stání a první krůčky, může mít na nohou takzvané capáčky, což jsou kožené botičky, podobné mokasínům, nebo tlusté ponožky s protiskluzovou podrážkou. A teprve v době prvních sebejistých kroků je čas na pořádné boty. Takové ty, co si maminky nechávají na památku…
Vybíráme dětské boty
To není taková legrace, jak to vypadá. I když je nabídka na trhu velice pestrá, ne všechny boty jsou kvalitní a především zdravotně nezávadné. Proto bychom měli při výběru postupovat obzvlášť opatrně. Špatné obutí totiž může zapříčinit celou řadu ortopedických vad. Jak tedy na to? Názorný vám může být následující Betynčin minirádce.
Jaký zvolit tvar
Dětská obuv musí mít dostatečně prostornou, kulatou špičku, která poskytuje dostatek místa pro prsty. V žádném případě nesmí mít bota špičku, která deformuje prsty.
Na materiálu záleží
Ideálním materiálem pro výrobu obuvi je přírodní kůže. Lehce se přizpůsobí tvaru dětské nohy, je prodyšná, měkká a dobře snáší vlhkost. Poromery, koženky a plasty jsou neprodyšné a tvrdé!
Stélka v obuvi
Dětské nohy se poměrně hodně potí, proto musí být stélka ze savého materiálu (useň, textil).
Nezapomeňte na opatek
Noha v obuvi musí být dokonale fixována. Botky tak musí mít dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek.
A co podešev
Malí neposedové potřebují podešev s dobrými tlumícími vlastnostmi (styropor, pryž, termoplastický elastomer-TPE, polyurethan-PUR), pěnové vlepovací nebo vkládací vložky (šlehaný přírodní latex), anatomicky tvarované stélky (fusbety) z pružných materiálů.
Pár rad závěrem…
• Obuv pro děti by měla být zásadně z přírodních materiálů. Kombinace koženého svršku s bavlněnou podšívkou zaručuje pohodlí u suchou nohu.
• U nejmenších dětí jsou vhodné výhradně kotníčkové botičky, protože dokáží nohu dokonale fixovat tak, aby nedocházelo k nežádoucímu vybočování a posunu nohy. Velmi vhodné jsou šněrovací a sponkové typy.
• Bota musí být dostatečně dlouhá ale i široká, nechte proto dítěti změřit před každou koupí nohu. Bota by měla být cca o 1-1,5 cm větší než noha a to i v šíři. Dítě musí mít dostatek místa pro prsty, vhodná je kulatá špička.
• Bota musí být co nejlehčí a podpatek ne vyšší než centimetr.
• Naprosto nežádoucí jsou lodičkové střihy u holčičích bot, které mnohdy nemají fixační nártový pásek .Způsobí vbočené palce, otlaky, puchýře, kladívkové prsty, dvojitou patu.
• Boty by se neměly nikdy nakupovat na tržištích, kde jsou sice levné, ale kvalita pofiderní.
• Pokud můžete, kupujte dětské botičky opatřené žirafou – certifikátem zdravého obutí.
• Nejhorší pro teprve se vyvíjející dětskou nohu jsou pak boty obnošené. Zděděná obuv po sourozencích je u nás častým nešvarem, který sice uspoří peníze, ale brzy zavede dítě k ortopedovi! Kupujte tedy dětem vždy nové boty!
Text: Eliška Zikmundová