Jedním z nejčastějších dotazů, které od vás do redakce přicházejí, je ten, kdy už konečně otiskneme fotografii vaší půlroční Josefínky nebo dvouletého Krištůfka. Fotografie jste posílali už před dvěma měsíci a těšili se, jak jimi mile překvapíte dědu s babičkou. Chyba není ani v naší nedbalosti, ani v tom, že by vaše dítě nebylo krásné. Jen prostě snímky neodpovídají technické kvalitě – v časopise by totiž místo obrázku vyšel tmavý flek nebo by vašemu potomkovi červeně svítily oči nebo mu z hlavy „rostla“ váza.
Proto přicházíme s několika drobnými radami, jak se vyvarovat toho, aby vaše fotky nezůstaly po prvním prohlédnutí v šuplíku, v kufru na půdě nebo v již nikdy neotevřeném souboru v počítači, zkrátka aby vaše fotky nezapadly a aby je jednou mohly vaše děti hrdě ukazovat potomkům svých potomků...
Rada první:
Výběr prostředí
Přestože budete vašeho mrňouse fotit pravděpodobně všude a při každé příležitosti, lepší fotky uděláte většinou bez blesku. Proto foťte raději venku. Na procházce v parku, na dovolené, doma na terase nebo v dobře osvětlené místnosti – tedy v místnosti osvětlené přirozeným denním světlem. Rozsvícené žárovky způsobí, že fotky jsou zabarvené hodně dožluta (ale ani to není žádná katastrofa, fotíte-li na digitál). Dnes existuje celá řada počítačových programů, díky nimž můžete nežádoucí žlutou utlumit.
Rada druhá:
Pozor na protisvětlo
Nefoťte proti zdroji světla. Když nafotíte dítko, které bude mít za sebou slunce nebo třeba okno, na fotce vám z fotografované ratolesti zbudou pouze obrysy.
Rada třetí:
Focení s bleskem
Při focení s bleskem dávejte pozor na červené oči fotografované osoby, což je další nevýhoda používání blesku. Některé digitály jsou vybaveny funkcí proti tomuto nežádoucímu jevu. Díky předblesku se sice „modelu“ stáhnou zornice, čímž se redukuje efekt „červených očí“, ale také se tím trošku zpomalí vaše focení. Takže máte-li doma neposedu, který se vmžiku kouká jinam nebo dokonce pobíhá, vyfoťte ho raději s červenýma kukadlama a pak mu je upravte v počítači. Opět existuje celá řada programů, které to umí. Při používání blesku dbejte také na to, abyste nefotili z příliš malé vzdálenosti. Doporučujeme fotit ze vzdálenosti alespoň dvou (raději tří) metrů.
Rada čtvrtá:
Výběr pozadí
Zde nám nejlépe poslouží příklad: Budeme-li fotit miminko na gauči, který už něco pamatuje, použijte pěknou deku či osušku a na fotce nemusí být ze starého gauče vidět vůbec nic. Také si dávejte pozor na „rekvizity“ každodenního shonu – právě odložená plínka, odhozené oblečení zbytečně odvádějí na fotografii pozornost...
Rada pátá:
Správná kompozice
Velmi častou vadou na kráse – nikoliv našich miláčků, ale našich obrázků – je, že jsou na nich naši miláčkové umístěni špatně. Většina fotografů-začátečníků se soustředí na tvářičky svého potomka a vyfotí ho tak, že má obličej umístěný uprostřed fotky. Až později zjistí, že stěna přes půl fotky nad hlavou dítěte nevypadá dobře – záchranou může být pouze výřez, ale o tom za chvilku. Nefotíme-li vyloženě detail, je dobré, aby naše dítě, resp. jeho obličej, bylo umístěné v tzv. zlatém řezu. To znamená přibližně v jedné třetině obrázku, nikoliv uprostřed. Bude-li se dítko koukat do strany, dbejte na to, aby nekoukalo ven z fotky. To znamená: dívá-li se vpravo, umístěte jeho obličej spíše na levou stranu fotky a naopak.
Rada šestá:
Rozmazané fotky
Neostrost obrázků je způsobena pohybem. Ale pozor, nemusí to být způsobeno pohybem jen toho, koho/co fotíte, ale také pohybem vaším. Pomoci si můžeme i bez stativu. Stačí si podepřít ruku s foťákem třeba o stůl, opěradlo židle nebo venku o strom, sloup či zábradlí. Děti v pohybu fotíme za horších světelných podmínek s bleskem.
Rada sedmá:
Úpravy fotek
Nefotíte-li digitálním fotoaparátem, už toho s nepovedeným obrázkem moc nenaděláte. Musíte ho svěřit do rukou profesionálů v minilabu. Ale fotíte-li na digitál, můžete s fotkami dělat v počítači hotová kouzla. Nepovedená kompozice se dá většinou napravit ořezem. Příliš velkou plochu stěny nad hlavou dítka ořízneme (viz rada 5.) – obličejík vaší ratolesti se přemístí ze středu do horní poloviny fotky. Zdá se vám mrňous na obrázku příliš maličký, a přitom je okolo něho zbytečně moc místa – okolí opět ořízneme a příště raději použijeme zoom. Ořezáváte-li fotku, na které nebude robátko zachycené celé, dbejte opět na jednu důležitou věc: Neprovádějte řez v místech kloubů – obrázek nevypadá dobře, je-li na něm zachycena postava, které končí na okraji fotky noha v koleni nebo ruka v zápěstí. V počítači můžete fotografii zesvětlit nebo naopak ztmavit, upravit kontrast, změnit barvy a mnoho dalších věcí, jako například změnit fotografický portrét na olejomalbu či akvarel. Chce to jen trochu času, cviku a hlavně potřebný software v počítači.
Rada na konec:
Focením se učte
Focení digitálem má mnoho výhod: Kromě možných úprav je to také „prostorová nenáročnost“. Nemusíte mít štosy alb, ale vše může být uloženo v počítači. U fotografií se vám automaticky ukládají i důležité informace (např. datum). Navíc fotíte prakticky zadarmo. A to je současně i ta největší nevýhoda. Když totiž člověk za každou fotku musel zaplatit, každé cvaknutí zvažoval. S dobou digitální přišla totiž „inflace“ snímků. A věřte, někdy méně skutečně znamená více. Tudíž foťte, ale před uložením s rozmyslem probírejte a přemýšlejte, proč se některé nepovedly, a pak je klidně vymažte. A potom zase běžte fotit to nejkrásnější, co máte. Těšíme se na vaše fotografické pozdravy!