Možná si řeknete, že nejlepší je vůbec se na batolátko nezlobit. Vždyť je tak roztomilé a byla by škoda ho rozesmutnit nebo rozplakat nějakým rozčilováním. Pokud ale dítěti občas zvýšeným hlasem nepomůžete k dodržování určitých mezí, brzy přestane být roztomilé. Dokonce by se dalo říct, že nejmíň roztomilé jsou děti, které můžou všechno… Aby vaše rozzlobení nesloužilo jen ke zchlazení žáhy a mělo také výchovný ráz:
Buďte čitelná a nechovejte se nevyzpytatelně. Pokud opakujete svoji výzvu už poněkolikáté, a dítě nereaguje, je zvýšení hlasu pochopitelné. Když se tváříte, že je všechno v pohodě, a bez varování začnete křičet, dítě se ve vás nevyzná. Máma, která z ničeho nic vypění (a navíc v situaci, která to vůbec nevyžaduje), je nečitelná. V dítěti postupně vypěstuje strach – aby zase něco nepopletlo, aby se mamince zavděčilo... Motivace chování „dělat všechno tak, aby byla maminka spokojená“ není v pořádku!
Buďte laskavá a empatická. I když dítě něco provede, není třeba mu to nechat „sníst i s navijákem“. Vidíte-li, že lituje, neprotahujte rozčilení na dlouho. Dítě nerozumí tomu, proč se zlobíte, když už je dávno hodné. Na druhou stranu, když mrňous na tramvajové zastávce skáče z obrubníku, je na místě jednat rázně a k nebezpečné situaci se ještě několikrát vrátit.
Čeho se vyvarovat:
Nevytahujte vařečku, ale jemné plesknutí také neodvrhujte. Dítě se učí poznávat hranice a někdy je pro něj okamžitý fyzický (neagresivní!) signál mnohem srozumitelnější než dlouhosáhlé vysvětlování (např. je-li v nebezpečí). Někdy se batoleti dokonce uleví, když jeho nezvladatelným negativním emocím dáte jasnou stopku.
Nekřičte o hlasitosti tisíc decibelů. Stačí jiná intonace, trochu silnější a říznější hlas než obvykle. Záleží samozřejmě na vašem naturelu, jen si dejte pozor, abyste „afektovaného ječení“ později nelitovala…
Nevyhrožujte strašidly a čerty, i velmi časté „nezlob, nebo tě tady nechám“ může dítě vyděsit.
Neoznačujte dítě opovržlivými nálepkami: „ty jsi hrozná“, „ty jsi ošklivý kluk“. Kritiku směřujte na to, co udělal nevhodně, co se vám nelíbilo na jeho chování, nikoli na celou jeho osobnost.
Neříkejte „takového tě nemám ráda“. Nemyslíte to vážně, máte ho přece ráda bezpodmínečně – nedělejte mu zbytečně zmatky v hlavince takovýmto vážným slovním odmítnutím.
Nechovejte se k dítěti jako k dospělému. Naštvané mlčení (jako když se zlobíte na partnera), dlouhé rozumování, očekávání, že se vám bude omlouvat – to všechno je nesmyslné. Nepleťte si dítě s dospělým a nechtějte po něm, aby vám četlo myšlenky. Není na světě proto, aby plnilo vaše přání.