Jak se rodí lenost?

Pokud nenecháme své batolátko, aby nám při práci pomáhalo, jako školák se do ní nepohrne.
Jak se rodí lenost?

Děti jsou prý šťastné, když mají co na práci. Cítí se užitečně. Možná je to i pravda, ale když se podíváte na ty svoje, které marně přemlouváte, aby si uklidily pokojíček, asi vám to tak nepřipadá. „Nejraději by si jen hrály nebo koukaly na televizi,“ stěžujete si známým. „To já jsem si v jejich letech nedovolila.“ Třeba to tak i bylo. Ale často se my dospělí vidíme pracovitější či snaživější, než jsme skutečně byli. Přitom i o nás máma a táta občas prohlašovali, že „…takového lenocha aby pohledal“. V očích rodičů je podle psycholožky Evy Pavlíkové, pokud jde například o úklid, líné skoro každé dítě.

„Ale většina dospělých mi dá jistě za pravdu, že v batolecím věku měly děti velký zájem dělat vše samy a pomáhat. Byly však odeslány hrát si, aby při opravdové práci nepřekážely. Vedení dítěte k pomoci s prací je poměrně náročný a dlouhodobý proces. Dítě při něm postupně pochopí a přijme skutečnost, že mnoho věcí je potřeba opakovaně dělat i přesto, že to není příliš zábavné nebo se mu do toho nechce.“

Líné od přírody?
„Dnes je nádobí na tobě!“ oboří se starší bratr na mladší sestřičku. „To ne, já jsem utírala třikrát po sobě.“ Takovou hádku rodiče podle autora knihy Líný rodič Toma Hodkinsona dlouho nevydrží. Než tohle poslouchat, raději to udělají sami. „To je selhání. Představte si, že podnikáte,“ vysvětluje často. „Když si pořídíte firmu, musíte do zaměstnanců investovat, dobře je naučit jejich práci, vytvořit návyky – pak se vám to vrátí. A to platí i o dětech.“ Je opravdu přirozené, když se našim potomkům pracovat nechce? Eva Pavlíková zastává názor, že zdravé malé dítě je přirozeně aktivní, ale také umí přirozeně odpočívat.

„Věřím tomu, že optimálně zaměstnané dítě je spokojené. Jenže za časový harmonogram řady současných předškoláků by se nemusel stydět ani vrcholový manažer. Proto se přimlouvám za to, aby děti vedle rozmanité činnosti měly dost času na odpočinek a relaxační aktivity podle vlastního výběru.“ Přimět malé dítě, aby před spaním posbíralo hračky, je někdy dřina. Ale za zlé mu to většinou nemáme. Starší za stejnou „lenost“ okřikujeme. „Děti se mezi sebou potřebou podnětů i aktivity liší. K mladšímu dítěti budeme asi opravdu trochu shovívavější.“ Otázka podle Evy Pavlíkové zní, jak naučit dítě lenost překonávat, tedy jak se vypořádat s tou nechutí a nechtěním některé věci udělat.

„Máme vždycky na výběr, zda své požadavky postavíme jako otravnou nutnost, nebo se pokusíme zaujmout a pozitivně je motivovat. Nejpozději ve škole budou totiž učitelé automaticky očekávat, že dítě splní všechny zadané úkoly – i takové, které je nezajímají a nebaví.“

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře