Přeceňujeme slova a přitom zapomínáme, že za nás mluví oči, tvář, ruce, postoj atd. Miminka a batolata však mimoverbální „sdělování“ ovládají a zcela přirozeně nás do těchto debat zatahují. Naštěstí. I slova pak znějí mnohem jasněji.
Sladění místo tlumočníka
„Auuu, to tahá! Ty seš ale drak….“ zaječela dlouhovlasá známá a rázně sesadila mého ročního synka ze svého klína. Těžko říct, kdo z nich dvou, či nás tří, byl víc v rozpacích. Honzík i já jsme věděli, že chtěl Mirce „udělat malá“, aby jí řekl, že se mu líbí, a ona mu nerozuměla. Stál bez hnutí, a zatímco Mirka z jeho očí mylně četla provinění, já zklamání a smutek.
Ne náhodou si s nemluvnětem nejlépe rozumí jeho nejbližší. Koneckonců se svými dětmi ladíme společnou „řeč“ už od prvních okamžiků po narození. Pohled, pohlazení, mazlení, později i zdvižený ukazováček, to všechno děťátku i nám umožňuje sdělit si vzájemně ty nejdůležitější informace na světě – mám tě ráda, rozumím ti, neopustím tě… ale také tohle nedělej, pozor, pálí atd.
Roční nemluvně
Řekne sice pár slov, spoustě běžně používaných vět rozumí, ale přesto je to nemluvně a pro své sdělení využívá a vylepšuje jiné způsoby vyjádření. A odborníci doporučují právě kolem jednoho roku komunikaci pohybem cíleně rozvíjet. Ale nemějte obavy, když se dítěti dostatečně věnujete, jde to vlastně samo.
„S batoletem obvykle plynule navazujeme na ‚miminkovskou‘ intuitivní komunikaci a přizpůsobujeme ji jeho vývoji a potřebám,“ říká psycholožka Dana Tvrďochová a připomíná, že my rodiče máme přirozeně tendenci zvýrazňovat mimiku a gesta, používáme více vědomých „hraných“ výrazů v obličeji a gest než při komunikaci s dospělými, opakujeme a zjednodušujeme své reakce. Při komunikaci automaticky napodobujeme (zrcadlíme) výrazy obličeje a gesta dítěte. Tím mrně dostává zpětnou vazbu o tom, jak to, co udělalo, funguje, ale i jak to vlastně vypadá.
Jestli máte vedle dvouletého batolete doma i čerstvé miminko, jistě oceňujete, že batole má už určité komunikační zkušenosti a je pro vás zřejmě čitelnějším partnerem než kojenec. I rozvinutější motorika dovoluje batoleti využívat více gesta i mimiku. V běžném shonu si většina z nás ani nestačí uvědomit to, co psycholožka připomíná: „Příroda to zařídila úžasně tak, že reakce batolete, často roztomilé a pro nás srozumitelné, nás motivují k další komunikaci, čímž dále podporujeme rozvoj schopností dítěte. Dítě pak jeho komunikační úspěchy posilují, baví a vyzývají k dalšímu zkoušení a učení.“
Jak si lépe rozumět?
Právě gesta a postoj, ale i sdílení pozornosti pomáhají lépe pochopit slova.
Zkuste si dřepnout a podívat se na dospělého člověka z dětské perspektivy. Napoví vám to ledacos o tom, co vlastně dítě vidí a nevidí, když si s ním povídáte.
Nezapomeňte na oční kontakt – doma i venku. Móda kočárků otočených po směru jízdy znemožňuje trénink sdílené pozornosti. A to je chyba, protože to je nezbytná komunikační dovednost, při které dítě sleduje očima směr našeho pohledu a současně sluchem vnímá, co mu říkáme.
Vaše slovní sdělení batoleti bude mít větší efekt, když nejprve přijdete až k němu, snížíte se na jeho velikost, pohladíte jej nebo chytnete za ruku a navážete oční kontakt.
Když při komunikaci s dítětem necítíte odezvu, neodcházejte od něj, ale zkuste přijít na to, čím to je.
Převzato z časopisu Betynka.