U nás doma je všechno trochu naruby. Takže oblékání mnohem lépe zvládal mladší, ještě ani ne tříletý syn, zatímco ten starší se nechal obskakovat a neprojevil sebemenší ochotu a vůli naučit se natáhnout alespoň tepláky. Nerada na děti vyvíjím nepříjemný nátlak. Když jsem tedy viděla, že opět nepochodím, oblékla jsem ho a bylo!
Jenže pak si mě vzala „na kobereček“ jeho paní učitelka ve školce. Poprosila mě, jestli bychom oblékání mohli trochu trénovat, protože ani jeden ze synů prý nespolupracuje. Styděla jsem se, přiznávám. A tak jsem oběma pak vysvětlila, že paní učitelka má ve třídě spoustu dětí a že není možné, aby každého oblékala extra. Doma jsme pak natrénovali nácvik každé vrstvy a světe, div se, druhý den už mi paní učitelka hlásila, že se stal zázrak a že se oba kluci oblékli sami. Zdá se, že si to zlobílci vzali k srdci a že moje promluva zafungovala. Když jsem o tom diskutovala s kamarádkami, dozvěděla jsem se ještě další osvědčené triky, jak zkrotit malé lenochy.
Všechno dětem vysvětlete
Připravte si všechno oblečení od ponožek až po bundu a uveďte svoji ratolest do tajů oblékání. Vysvětlete jí, co se obléká dospodu, co se vrství a čím se končí. Prozraďte potomkovi, jak pozná, co je na tričku, kalhotách i sukni „předek“ a co „zadek“ a dbejte na to, aby poznávací znamení (cedulka) bylo na svém místě.
Obrázek je bonus - ten prozradí předek hned, stejně jako zip na džínách. A také děti musejí znát, co je špička a pata, jak strčit prsty do rukavic, nasadit si čepici. I když máte pocit, že vás při odborném výkladu a názorných ukázkách malí špunti ignorují, v praxi pak poznáte, že si všechno pamatují, jen u toho třeba drží dokonale netečný výraz.
Udělejte hromádky
Dodnes si pamatuji, jak mi moje kamarádka před lety vyprávěla, že kdyby nepřipravila tehdy desetiletému synovi ráno na postel hromádku s vrstvami v chronologickém pořadí, nikdy by se asi neoblékl a do školy nedošel. Nyní jsem se do podobné situace dostala také. I vy to s klidem v duši udělejte stejně. Ušetří vám to dost času i nervů. Samostatná příprava oblečení má ještě svůj čas.
Zkuste to hrou
Když jsem sama tápala a u kamarádek lovila zkušenosti, jak si ony s oříškem oblékání poradily, zaujalo mě, že některé z této aktivity udělaly dětem zábavu. Zkrátka vyhlásily závod, kdo bude první. A je už jedno, jestli potomek soupeřil s tátou nebo vlastním sourozencem. Všechny mámy se ovšem shodovaly na tom, že když jde o vítězství, pak se děti dokážou vzepnout k netušeným výkonům, a dokonce jsou nadšené. Ani odměna není v takových případech nutná, i když je vítaná, to je jasné.
I jemná pohrůžka pomůže
Co dělat, když pozitivní přístup selhává a když vaše dítě přes všechny snahy očekává, že ho opět ustrojíte jako miminko? Případně jak zakročit, když vám neustále utíká po bytě a k připravené hromádce ho nemůžete dostat ani po dobrém, ani po zlém? Pak to zkuste třeba jako jiné maminky, které v nouzové chvíli, kdy už tuší, že kvůli neposlušnosti svého potomka opět dorazí někam pozdě, vysloví nekompromisně:,,Jestli se hned neoblékneš, půjdeš do školky v pyžamku!“ Případně:,,Nahatému ti bude venku dost zima, ale už musíme jít.“ I tato slova prý mají na neposedy magický účinek.
Několik maminek dokonce poznamenalo, že ačkoli si do té doby nebyly jisté, jestli se jejich děti dovedou samostatně obléknout, po tomto výroku překvapivě zjistily, že to zvládnou na jedničku. Jen musejí chtít.
Nešetřete chválou
Ať už to zvládáte v klidu, nebo musíte být někdy trochu ostřejší, nikdy nezapomínejte svoji ratolest za snahu dostatečně pochválit. Pochvala je zkrátka fungující hybná síla pro další vývoj. Děti pak plní příkazy mnohem ochotněji. A zároveň myslete na to, že podobná regrese v oblékání může následovat i poté, co je dítě konfrontováno s mladším sourozencem, kterého ještě opečováváte se vším všudy. Děti zkrátka někdy žárlí. Vynucují si pozornost tím, že se začnou chovat jako o několik měsíců mladší bratříček či sestřička. Pak je dobré si promluvit, vysvětlit, proč tomu tak je, a nezapomínat na časté projevy lásky i dostatek pozornosti. Kdo nežárlí, ten nezlobí. Alespoň rozhodně ne tolik.
A ještě poslední postřeh: Všechny maminky se shodují na tom, že když necháte dítě samostatně oblékat, čas tak rozhodně neušetříte. Právě naopak. Nejenže musíte být trpělivá, ale zároveň byste si měla vyšetřit i dostatečný předstih. Pokud totiž hrajeme o minuty, pak to stejně všechny uděláme samy. Někdy není na hrdinství čas, i když je to možná malinko nevýchovné.