Vedeny poučkou: „kdo si hraje, nezlobí“, a zkušeností: „štěstí přeje připraveným“, se my mámy, kterým není jedno, co dělají jejich školáci, když odzvoní poslední vyučovací hodina, vrháme v září do „disciplíny“ zvané kroužkování. A probíráme s dětmi, co by tak rády dělaly, aby z nudy nedělaly to, co my nechceme – couraly po ulicích nebo brouzdaly po někdy i nebezpečných internetových cestičkách.
Co vybrat?
Není to jednoduché najít zájmový kroužek, který bude dítě bavit, bude mít dobré vedení, nebude na míle vzdálen od bydliště a navíc se vejde do rodinného rozpočtu. Určitě bychom však neměly zapomenout, že i když sami bychom se nejraději vrhly do různých zajímavých činností, děti nejsou naší kopií a je pravděpodobné, že vůbec netouží dělat to, o čem jsme my snily, ani to, co vidíme jako pro ně nejlepší, nejpraktičtější a nejpřínosnější. Podle lékařů lidských duší bychom měly náš hlas uplatňovat jen jako poradní a výběr nechat především na dětech. Určitě bychom však měly robátka upozornit, že když už si nějakou zájmovou činnost zvolí, měla by se jí pravidelně věnovat a vyvarovat se úniků typu – dneska chci jít do kina, tak trénink hodím za hlavu.
S prvňáčky opatrně
I když se nám naši premiéroví školáčci jeví temperamentní a šikovní, potřebují dost času na to, aby si zvykli na nový denní režim a kromě vstřebávání novinek ze školy měli možnost si i dostatečně pohrát, jak byli zvyklí ve školce. Právě u nich nejvíc hrozí přehnané zatížení, které může vést k neúspěchu a ztrátě sebedůvěry.
Odpovídá PhDr. Václav Mertin, psycholog z Prahy
Může být pro zdravý psychický vývoj dítěte zahlcení kroužky stejně nebezpečné jako nedostatek zájmové činnosti?
Když se dítě ve volném čase nevěnuje žádným aktivitám, je to z hlediska jeho tělesného i psychického rozvoje velmi nežádoucí, když je však těmito aktivitami trvale přetěžováno, je to taky nesprávné. Jako nejvhodnější se jeví, když je zaměstnáno o trošinku víc než by odpovídalo úplně pohodovému zatížení. Problém je, že nikdo přesně neví, jaká zátěž je pro konkrétní dítě nejvhodnější. A už vůbec netušíme, jaké budou následky do budoucnosti. Je dobré vycházet z toho, co je v místních podmínkách obvyklé. U nás jsou to jedna či dvě, maximálně tři aktivity v týdnu (např. dva kroužky a skaut na sobotu).
Jak odhadnout správnou míru – množství a zaměření kroužků pro prvňáka?
Míra zatížení u prvňáka se dá stanovit jen odhadem. Dobré je vycházet z dosavadních zkušeností s ním a také z toho, jak moc je zatížen školou. Samozřejmě důležitý je i jeho zájem. Doporučuji spíše opatrnost, tedy menší zatížení a případně postupně přidávat. U většiny aktivit se totiž nic nestane, když s nimi začneme o půl roku nebo o rok později.
Je vhodné připustit změnu kroužku kdykoli si dítě zamane, nebo bychom měli potomka vést k dokončení určitého časového úseku?
I dospělému se stane, že se na něco strašně těší, a pak když toho dosáhne, tak je zklamán, vytoužená věc leží zapomenuta hluboko ve skříni, z aktivity rychle vycouvá. Takže bych ze změny kroužku ani u dítěte nedělal vědu. Právě u něj je volba činnosti často komplikovanější tím, že chce do určitého klubu, protože tam chodí kamarád, že mají pěkné dresy apod. Když však dojde na lámání chleba a úspěch se nedostavuje, jelikož trénink chce nejprve čas a dřinu, nebo ho naštval kamarád, tak dítě chce okamžitě skončit. S výjimkou mimořádných situací bych doporučoval tlačit na dítě, aby dochodilo do vánoc, do pololetí, do doby, co máme zaplaceno. V mezidobí bych se snažil posílit pozitivní vztah k činnosti, případně odstranit zdroj nepohody. Nicméně když dítě i nadále trvá na svém, rozhodl bych o ukončení aktivity.
Kde hledat?
Máte-li štěstí, pak najdete vhodný kroužek přímo ve škole. Tam bývají většinou nenáročné jak cenově (od 100 Kč za pololetí), tak i časově a dítě neženou do špičkových výkonů, jak tomu je ve sportovních klubech a uměleckých školách. Jsou vhodné hlavně pro děti, které ještě nevědí, co by je bavilo nejvíc, a teprve hledají a zkoušejí. Určitě jsou dobrou alternativou i pro ty školáky, které hodně zaměstná příprava na vyučování.
Pokud ve škole nepochodíte, jsou dobrým tipem místní domy a kluby dětí a mládeže (případně kulturní domy), kde se cena převážně pohybuje do tisícikoruny za pololetí. Vyšší bývá i úroveň činností, protože vedoucími jsou obvykle lidé přímo v daném oboru vyškolení.
Další možností je Sokol, který je sice zaměřen především sportovně, ale například v jeho turistických oddílech se děti mohou rozvíjet všestranně, poznávat přírodu a naučit se různým praktickým dovednostem. Navíc členské poplatky jsou dostupné většině rodin.
Sportovní kluby a umělecké školy nabízejí cílené vedení a jsou příležitostí pro děti, které mají k těmto činnostem určité nadání a pořádnou chuť (i když může být dočasná) se zdokonalovat. Vaše dítě samozřejmě zatíží více časově, duševně i fyzicky a vaší peněžence značně odlehčí, protože částky za školní rok se pohybují v řádu tisíců.
Velmi úspěšnou burzou tipů, nápadů a doporučení bývají i maminkovské diskuse u kávy či internetu.