Jak na malé nespavce

Noční vstávání patří asi k nejtěžším činnostem ve vaší nové roli. Přes den všechno zvládáte, jenže sil ubývá, když musíte ke svému zlatíčku vstávat i pětkrát za noc. Proč některá miminka nechtějí spát, i když jim prokazatelně nic nechybí?
Jak na malé nespavce
Miminka ještě nerozlišují den a noc, celonočnímu odpočinku se musí postupně naučit. Je tedy naprosto normální, pokud jsou během noci občas vzhůru, i pokud pláčí - bývá to prostě proto, že vyžadují kojení nebo jen pozornost. Dalším poznatkem je i to, že se nočním buzením vyznačují i povahové rysy miminka. Jasně to dokládá i příklad Petry Ruchovcové, maminky půlročních dvojčat Davida a Jakuba. „Oba spí v pokojíčku, oba krmím ve stejnou chvíli, oba koupu, oba ukládám úplně stejně. A přesto Davida v noci kojím jen jednou vlastně od návratu z porodnice se budí maximálně dvakrát za noc. Zato Kubík si to vynahrazuje. Přesto, že spí dobře přes den, není přetažený, netrpí na prdíky, dokáže mě probudit o sedmkrát za noc. A přitom nic nepotřebuje – jen mě. Přiznávám, že je to hodně náročné a občas už opravdu nemůžu,“ popisuje těžkosti s nespavostí svého chlapečka paní Ruchovcová.
 
Proč to tak je
Pokud pomineme jasné nebo dokonce závažné důvody jako je hlad, moment kdy je vaše zkatíčko mokré nebo dokonce pokakané či onemocnělo, stojí za nočním buzením psychika. Psychologické pozadí klidného spánku miminek vysvětluje psycholožka Jiřina Prekopová. Pilíři tichých nocí jsou dle jejích pozorování dětské pocity jistoty a bezpečí a přítomnost spontánních rodičovských kompetencí. Jenže právě v tom může být kámen úrazu. „apětí ve vztazích, hektika doby i neprůhledná rozmanitost všech možných nabídek vede k specifické atmosféře ve společnosti i v dnešních rodinách. Mnoho dětí nemá k dispozici potřebnou vnější a vnitřní stabilitu, a proto jsou neklidné. Také rodičovské kompetence jsou narušeny stávající nejistou identitou obou pohlaví i složitou rodinnou minulostí, kterou má mnoho současných rodičů za sebou. Nedostatečný trénink ve vzájemné soudržnosti a narušené zdravé instinktivní chování dospělých vede k neklidu u dětí,“ tvrdí psycholožka Prekopová.

Co s tím
Co dělat v případě, když nespavost vašeho miminka trvá už dlouho a není k němu podle vás důvod, protože je suché, nakrmené a nic ho netrápí? „Jde-li o miminko do půl roku věku, snažme se ho chovat a dávejme mu jasně najevo, že jsme s ním. Nejmenší miminka ještě neumějí manipulovat a mají pro pláč vždycky důvod, často právě tím nočním zpracovávají své zážitky z těhotenství a hlavně z porodu,“ radí pediatrička Alena Bohdanecká.
 
U starších dětí, zhruba po prvním roce věku pak můžete být o něco „přísnější“. „Měli bychom dětem zůstat nablízku, ale chvilku – maximálně však tak pět minut - je už můžeme nechat i vykřičet,“ říká MUDr Bohdanecká a dodává , že jedině tak dopřejete dítěti jeho vlastní čas, aby se brzy samo uklidnilo. Dobrému spánkovému režimu samozřejmě přispívají i rituály. Díky nim se miminko naučí, že je čas ke spánku a pomalu na rytmus najede.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Když už nic nepomáhá
Pokud se ale stane, že nespavost dítěte začne vážně narušovat rodinnou atmosféru, je třeba se problémem zabývat a poradit se s pediatrem nebo psychologem. Je velmi pravděpodobné, že podobné poradenství pomůže vystopovat konkrétní problém psychologického rázu, který za nočním neklidem dítěte vězí.

Pravidla pro spokojený a zdravý spánek u dětí podle MUDr. Ivy Příhodové z Centra pro poruchy spánku a bdění.
Miminko by mělo spát ve vlastní postýlce. Spánek dětí, které spí v posteli rodičů, je méně kvalitní.
 
Dodržujte pravidelnou dobu usínání a probouzení.
 
Prostředí ke spánku má být příjemné (závěsné hračky, plyšová hračka v postýlce), tiché, neosvětlené. Teplota v ložnici má být přiměřená (asi 20 st.).
 
Přípravou ke spánku je neměnný večerní sled činností (koupání, jídlo, uklidnění dítěte, uložení do postýlky).
 
Okolo 3. měsíce ukládejte dítě do postýlky ospalé, ale bdělé. Po uložení do postýlky se s dítětem rozlučte a odejděte, aby si dítě zvyklo usínat samo.
 
Důležité je, aby miminko usínalo za podmínek, které se v noci nemění. Nenechejte dítě proto usínat ve svém náručí, ani při houpání, při kojení a krmení.
 
Nedávejte dítěti láhev s pitím nebo dudlík jako prostředek k uklidnění a usínání.
 
Kojenci mají spát na boku nebo na zádech, nikoliv na bříšku.
 
Od 6. měsíce věku postupně vynechejte noční stravu, dítě ji již nepotřebuje.
 
Pokud dítě při usínání pláče, uklidněte ho slovně nebo pohlazením, ale neberte ho z postýlky ani nerozsvěcujte.

Text: Markéta Králová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře