Jak na krizi? Umět se i v průšvihu zasmát!

Ekonomická krize jakoby se rozhodla prozkoušet hodnoty, které vyznáváme. Obstojíme?
Jak na krizi? Umět se i v průšvihu zasmát!
Když se náš bankovní účet nezadržitelně ztenčuje, hubne až do stavu podvýživy, ptáme se trochu vyděšeně sami sebe: Jak to s námi bude dál, z čeho budeme žít? Možná jsme přišli o práci, nejsme schopni splácet dluhy, snížil se rozpočet organizace, která nás zaměstnává a v důsledku toho i platy, nebo náš partner nemůže dlouhodobě ze zdravotních důvodů pracovat. Variant situací, které zakládají nepříjemný problém finančního nedostatku, je mnoho. V současné době se s ním v České republice potýká například mnoho rodin sklářů ve Světlé nad Sázavou. Některé české rodiny se zadlužují tak, že nejsou schopné splácet ani úroky.
 
Nežijeme pro peníze, ale víme, že bez nich je život, zvlášť v rodině s dětmi, náročný a těžký. Pokud nám není jasné, jestli dřív platit elektřinu nebo plyn, školku nebo obědy v jídelně, pociťujeme velkou existenční nejistotu a úzkost. Co teď? Rušit dětem kroužky, nepovinně-povinné plavání, zlikvidovat telefonní linku, prodat rodinné stříbro, zapomenout na víkendové výlety, rodinnou dovolenou – smutné vyhlídky. Cítíme se pod tlakem, ve stresu, bez naděje. Někdy také zbytečně ztrácíme energii a rovnováhu srovnáváním se s ekonomickou situací našich příbuzných, kolegů, sousedů, dokonce i „lidí z televize a časopisů“. Chtěli bychom najít rychlé a jednoduché řešení, jako třeba vyhrát ve Sportce, zdědit po neznámé tetě milion, otrlejší se možná pouští do fantazií o úspěšně vyloupené bance, ale uvnitř sebe dobře víme, že tudy cesta nevede.

Máme potřebu děti chránit
Někteří rodiče pociťující existenční nejistotu se snaží své děti náročné situace ušetřit, ochránit je před zatěžujícími informacemi. Je to pochopitelná snaha, která ale často nevede k cíli zachovat doma pohodu. Děti jsou totiž rovnocennou součástí rodinného systému, ať jsou jim tři roky, šest nebo dvanáct let. Vycítí za slovy pečlivě skrývané napětí. I malý špunt nerozumějící složitým slovním obratům v rozhovoru rodičů, velmi dobře na pocitové úrovni chápe jeho obsah. Nevyjádřený a potlačovaný strach nebo zlost může pak v nejmenších členech rodiny vzbuzovat zmatek a nejistotu: „Co se teď děje s maminkou a tátou? Stalo se něco ošklivého? Mluví a tváří se jinak. Mají mě ještě rádi?“

Když se z pocitu stane tsunami
Lidé ve stresu jsou soustředěni na svůj problém a často nemají vnitřní kapacitu k tomu, aby ustáli ještě další, zcela běžnou „soustavu drobných příkoří“, kterou život v rodině s dětmi přináší. Dochází k nekontrolovaným výbuchům zlosti i při sebemenších podnětech, jako je rozlité mléko u snídaně, pokecané tričko, neúmyslně rozbitá hračka nebo pláč a lítostivost dítěte. „To mi snad děláš naschvál?! Okamžitě přestaň a zmiz. Nechci tě vidět, když mě takhle zlobíš a trápíš. Myslíš, že mám málo starostí a nervy ze železa?“ – i takhle může vypadat komunikace se zaskočeným dítětem.
 
Rodič má samozřejmě právo prožívat negativní pocity, zejména pokud se ocitl v náročné životní situaci. Jde tu spíš o to, jak s nimi zachází a kde a kdy je ventiluje. Platí jedno univerzální pravidlo: Čím víc jsme si vědomi toho, co se v nás odehrává, co cítíme, tím menší škody způsobíme. Uvědomujeme-li si ráno u snídaně, že v nás narůstá napětí, vztek, strach, můžeme pocit sami pro sebe včas označit, případně sdělit dalším zúčastněným, dřív než dosáhne intenzity vlny tsunami a smete všechno, co se připlete do cesty, včetně tříletého syna. Přijatelné je říct manželovi: „Jsem hrozně nervózní, protože se bojím další schůzky kvůli práci. Zase to třeba nevyjde!? A jestli teď Tomášek bude ještě chvíli bouchat lžičkou do talíře, tak šíleně bouchnu já!“ Partner má čas a prostor pochopit, že takový výbuch nikomu neprospěje a rozhodne se takzvaně „hasit“. Ve fungujících rodinách si tento způsob podpory poskytují střídavě a navzájem se léty učí, jak se v hašení zdokonalovat. (Jinde se zase naopak zlepšují v dovednosti, jak přilévat olej do ohně.)
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Pokud není žádný hasič nablízku a takzvaně „bouchnou saze“ – křičí se, nadává, bouchá dveřmi a podobně – vždycky zbývá možnost se svým ratolestem omluvit. Lze i vysvětlit, co jí předcházelo a vedlo až k neadekvátní reakci.
 
I s malými dětmi je užitečné přiměřeným způsobem mluvit o tom, co prožíváme, přestože se zdá, že na to ještě stejným způsobem neumí reagovat. Postupně tak poznávají a ukládají si do hlaviček, že blízcí lidé spolu nekomunikují jen ve stylu „přines, podrž, dej mi“, ale mluví také o tom, co prožívají a jak se cítí, i když je to nepříjemné: „Tomášku, nejsem teď v úplně dobré náladě, protože mám před sebou velký úkol. Půjdu si hledat práci, za kterou dostanu korunky. Až práci najdu, bude to určitě lepší. Je to podobné, jako když ses ve cvičení bál prolézt tunelem. Dupal jsi, zlobil ses, bál, utíkal pryč a nakonec jsi to dokázal, radoval ses a my s tebou.“
 
Škola zvládání průšvihů
Vycházejme z toho, že děti se nejvíc učí z příkladů, které jim sami nabízíme, z běžného života, který žijeme, ne z chytrých přednášek od stolu – co by bylo, kdyby…
 
I nepříznivá finanční situace rodiny je cenným výchovným momentem. „Je těžké a někdy protivné nemít peníze, ale my to společně nějak vyřešíme a zvládneme.“ Když děti vidí, že oba rodiče o problému otevřeně mluví, přestože mají spolu konflikty, neobviňují se a neponižují, umí se usmířit, dohodnout, pak to pro děti může představovat „vysokou školu partnerství a zvládání náročných životních situací“, přestože fakticky ještě do lavic ani neusedly, nebo se v nich příliš neohřály. Starší děti je možné zaangažovat do řešení způsobem, který při rodinné valné hromadě sami navrhnou, nebo jim nabídneme. Důležitá je tady jejich vlastní dobrovolná spoluúčast, která v nich probouzí zodpovědnost. Dvanáctiletá dcera nebo syn vás možná překvapí nápadem, že si pro své potřeby budou drobně přivydělávat (u dědy, nebo v sousedství), sníží si na nějakou dobu kapesné, nebo budou pravidelně hledat na internetu volná pracovní místa pro vaši kvalifikaci.

Jak nezabloudit?
Pokud si někdo klade velké cíle typu – lépe placenou práci si okamžitě seženu(e), manžel na dluhy zkrátka musí rychle vydělat, za měsíc už dostanu(e) první velkou výplatu a všechno bude zase krásné – pak riskuje, že jej možný neúspěch srazí ještě víc do nedůvěry a pesimismu. Velká nereálná očekávání vzbuzují také velká zklamání. Malé cíle nám slouží jako kamínky na cestě, abychom v temném lese existenční nejistoty nezabloudili. Mohou být reálnější, dosažitelnější a vzbuzovat v nás krok za krokem naději.
 
Jedna z nejlepších věcí, kterou můžete i v ekonomicky náročné životní situaci svým dětem předat, je obraz rodičů, kteří se při neúspěchu nevzdávají, nelitují, nestěžují si bolestínsky na křivdy osudu. Děti to ocení a po letech budou následovat rodiče, kteří za svůj život převzali zodpovědnost i s jeho chybami a nedostatky a dokáží se i v průšvihu uvolnit a zasmát.
 
6 univerzálních nápadů
1. Vytvořte si vlastní plán všech možností řešení. Zahrňte do něj známé, snadno dosažitelné kroky, ale i méně obvyklé a bláznivé nápady. Často totiž právě ony bývají nakonec nejvíc inspirativní. Proberte je potom podrobně s partnerem, přítelkyní, s kýmkoli, komu důvěřujete a neznáte se týden. Možná uvidí ještě jiné zajímavé možnosti.
 
Klepněte pro větší obrázek2. Seznam nápadů, tipů, jednotlivých kroků si napište a ponechte, ať můžete později škrtat a na vlastní oči si ověřovat, co všechno jste pro žádoucí změnu udělali, co naopak nevyužili a proč.
 
3. Hledejte na internetu a v jiných médiích možnosti, jak se (lépe) uplatnit. Sbírejte informace. Investujte do svého vzdělávání, přestože se to zdá jako zbytečná „nadstavba“, ze které se rodina nenají. Možná ne hned, ale za rok se vám tyto finance více než vrátí. Nejde jen o peníze, ale také o vaši profesní sebedůvěru a kontakty.
 
4. Pokud je to třeba, nestyďte se navštívit odborníky na sociálních odborech městských a obecních úřadů, kteří řeší problémy občanů spojené s hmotnou nouzí.
 
5. Na úřadech práce fungují kluby a kurzy rozvíjející komunikační i jiné schopnosti lidí usilujících o změnu v profesní oblasti. V ČR existují také neziskové organizace poskytující bezplatné poradenství lidem a rodinám ve finanční tísni.
 
6. Svolejte rodinnou valnou hromadu a přiměřeným způsobem vysvětlete, co nového se děje, jaký je váš postoj a možnosti řešení. Nepůjde o antické drama, tragédii, komedii, ani sypání popela na hlavu. Můžete dát členům rodiny najevo, že jste tým, sehraná parta ve stylu jeden za všechny, všichni za jednoho, ale nepřenášejte na děti zodpovědnost. Je možné říct něco na způsob: „Nějakou dobu teď budeme mít míň peněz než dřív, ale nemusíte mít strach, hlady určitě neumřeme. Změní se teď jen … Budeme oba s maminkou dělat všechno proto, abychom na tom byli brzy zase lépe. Omlouvám se, že jsme kvůli tomu někdy byli trochu podráždění, protože to pro nás byla neznámá a nepříjemná situace.“ Mějte pak trpělivost pro zvědavé otázky vašich potomků a naslouchejte také jejich názorům.
 
Naše tělo a psychika jsou jako spojené nádoby. Jedna ovlivňuje druhou v kladném i záporném smyslu. Ve stresové situaci jsme náchylnější onemocnět, protože psychická zátěž se promítne také na stavu těla. Časté jsou bolesti hlavy, zažívací potíže, žaludeční neurózy.
 
Jak bojovat se stresem, abychom nezamořili vzduch celé rodině?

Relaxace, autogenní trénink
Pozitivně může přispět k celkovému zklidnění a zmírnění stresu relaxace, autogenní trénink. Je možné se svěřit do rukou odborníků, koupit si knížku o zvládání stresu a relaxaci, nebo se přihlásit do kurzu, kde se tyto techniky naučíte používat samostatně. Je škoda, že jsou u nás stále ještě velké zábrany vůči podobným aktivitám a zdaleka ne každý se odváží tyto služby vyhledat, aby „nevypadal jako blázen“.
 
Psychoterapie
Pokud potřebujete víc než jen relaxaci, ale i hlubší prozkoumání vlastní životní situace, pak je lepší nezatěžovat hlavu všech kamarádů a příbuzných a vydat se k psychologovi nebo psychoterapeutovi.
 
Pohyb
Důležitý je jakýkoli pohyb, který vám vyhovuje a je v zásadě příjemný, ať už je to plavání, aerobik, tanec nebo dlouhé procházky. Někteří lidé potřebují dynamičtější formy pohybu, jako silové a adrenalinové sporty, anebo prosté štípání dříví.
 
Spánek
To, jak na naše tělo i psychiku působí spánkový deficit i v klidných a spokojených obdobích života, všichni dobře známe – špatná fyzická kondice negativně ovlivní psychiku, jsme pesimističtí, bez energie, elánu a odvahy. Svět se zdá mnohem černější, než je únosné. Pokud vám robátko dovolí všechno jen ne spát, požádejte o pomoc partnera, babičky, přítelkyni…
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Životospráva
Naše tělo funguje jako auto, které potřebuje ten správný benzín, aby mohlo dobře jezdit. Přemýšlejte o tom, na co jezdíte vy. Čaj, nebo voda? Maso, nebo zelenina, teplá, nebo studená jídla, slaná, kořeněná, nebo sladká? Jaké pokrmy a v kterou část dne vás uklidňují, necítíte po nich útlum a únavu, ale spokojenost a vitalitu? To všechno obvykle nevnímáme a přitom zejména ve stresových obdobích, tolik potřebujeme najít vlastní zdroje životní energie.
 
Psychohygiena
O prožitcích a obavách komunikujte, nenechte je v sobě narůstat až do nekontrolovatelného výbuchu. „Čistěte si hlavu“ například i procházkami v přírodě, v lese. Určete si, co je pro vás nejvíc a nejméně důležité, a podle toho rozdělte svůj čas, energii a pozornost.
 
Radost
Dopřávejte si příjemné zážitky, nikdo jiný to za vás pravděpodobně neudělá. Zajděte si na profesionální masáž, nebo o ni požádejte partnera. Mluvte s ním (s ní) o svých přáních a potřebách. Jděte si zatančit, přečtěte si dlouho odkládanou lákavou knížku, dívejte se na oblíbený film, sázejte květiny… Dělejte každý den chvíli cokoli, co potěší vaše srdce.
 
Text: Kateřina Mrázková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře