Jak jsou na tom naše čtenářky s kojením?

Teorii je dobré nastudovat, ale není nad konkrétní zkušenosti. Několik maminek jsme pro vás proto zpovídali. Jak u nich kojení/nekojení probíhalo?
Jak jsou na tom naše čtenářky s kojením?
Zeptali jsme se:
 
Kojily jste své děti?
 
A dařilo se vám to?
 
Maminky vám napoví, že život není černobílý. Někdy to prostě vyjde, a jindy ne. Nehledejte chybu samy v sobě...
 
Kateřina Kristková, Želetava
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Otěhotněla jsem velmi mladá, bylo mi teprve 18 let, a když se holčička narodila, vůbec jsem samozřejmě zkušenosti s kojením neměla. A bohužel mi to nešlo. Technika kojení, to je ten hlavní důvod, proč jsem to asi po měsíci vzdala a začala dávat umělou výživu Nutrilon. Po pěti letech jsem otěhotněla a porodila chlapečka, a tak už jsem věděla z knížek a informací od kamarádek, jak správně kojit. A hned v porodnici se mi malý Alexej přisál a dnes je to právě rok, co saje dál a já jsem ta nejspokojenější maminka na světě.
 
Silva Přibková, Draženov
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Mám tříletá vytoužená dvojčátka a jsem moc ráda, že se kojení takřka hned po porodu císařským řezem rozběhlo. Děti se přisály jako zkušení savci. Brzy jsem si našla i způsob, jak krmit obě děti najednou (každé mělo vlastní stranu), vše šlo jako po másle. Až do třetího měsíce, kdy začal chlapeček dělat problémy. Pil vždy jen asi tři minuty, pak se odvrátil a plakal. První dojem byl, že nemá mlíčko, jeho sestřička však i na „jeho“ straně spokojeně pila… Pak jsem si myslela, že prostě i za tu chvilku stihl vypít svoji dávku, ale vážení to bohužel nepotvrdilo… Zkusila jsem dětem prohodit „strany“, nic… Holčička měla zodpovědný úkol udržovat i na bráškově straně tvorbu mléka. Říkala jsem si, že je prostě jen líný „tahat“.
 
Když se situace nezlepšila ani po třech dnech, byla jsem nucena nasadit chlapečkovi umělou výživu, raději hypoalergenní mléko. Vždy jsem ho nejdřív aspoň těch pár minutek kojila a jak se pustil, měla jsem už připravenou vedle sebe láhev s mlékem. Syn se ale bohužel po pár dnech odstavil úplně… Naštěstí se stále budil v noci, to jsem ho tedy rychle položila k sobě do postele a tam ještě napůl spícímu nabídla prs – a světe div se – on ho přijal. Takhle jsem ho klamala noc co noc až do půl roku, kdy začal spát celou noc. Jsem ráda, že to dopadlo aspoň takto a on měl mateřské mléko aspoň trošičku – každá kapka se počítá! Holčičku jsem kojila do 1,5 roku, máme spolu také daleko intenzivnější vztah… Až příliš pozdě jsem si přečetla radu jiné dvojčátkové maminky, která měla stejný problém a přišla na to, že jedno z dvojčat již prostě nechce stolovat se svým sourozencem. Krmila tedy každé zvlášť a bylo po problému. Takže, milé maminky, všechno má své řešení...
 
Silvie Bendová, Ostrava
 
Klepněte pro větší obrázek
Před sedmi lety se nám narodil syn Tomáš. Jako prvorodička jsem tenkrát zažívala krušné chvilky. Nebýt hodné sestřičky, která se mi celou noc věnovala a při tvrdnutí prsou mi je masírovala a mačkala, asi bych kojit nezačala. I když jsem měla často slzy v očích, kojili jsme celý rok.
 
Před dvěma měsíci se nám narodila dcera Karin. Už v těhotenství jsem se obávala toho, jestli to tentokrát taky zvládneme. A obavy se naplnily. Nebyla žádná sestřička, která by se aspoň každé z nás věnovala třeba jen půl hodinky, aby viděla, jak nám to jde. Před propuštěním z porodnice nám poslední den pustili DVD „Techniky kojení a odstříkávání“. Přišlo mi to poněkud opožděné... Moje bradavky byly opět popraskané a krvavé.
 
 
 
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Ještě ten den, kdy si nás manžel odvezl, jsme jeli koupit odsávačku a kloboučky. Týden jsem odsávala, dávala malé mléko a mazala se hojivými krémy, rozhodnuta, že opět začnu kojit. Po týdnu jsem to zkusila. S kloboučky i bez, podle nastudovaných technik kojení, ale výsledek byl zdrcující. Malá se už nepřisála, já brečela a psychicky byla vedle. Moc mě to mrzí, že malou nekojím, ale už jsem se s tím vyrovnala. Malé dávám Nutrilon, je zdravá a usměvavá.
 
Jana Šrámčíková, Ostrava
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Rozkojila jsem se ještě v porodnici a můj Gábísek pil mlíčko hrozně rád. Ze začátku vyžadoval kojení asi po třech hodinách ve dne a po čtyřech v noci, ale jakmile ho přešla novorozenecká žloutenka, byl schopen papat co hodinu, a to i v noci. Stalo se, co se stát muselo. Hlavně v noci rozespalá a unavená jsem si nedávala na kojení pozor a brzy jsem si vysloužila rozkousané a rozžužlané bradavky. Bolelo to strašně, ale zaťala jsem zuby a kojila dál, ovšem s nemalou pomocí tchyně (díky, mamko), která trpělivě rovnala Gábískovu pusinku na to správné místo a učila mě kojit vsedě, protože to v porodnici nestihli. Ale když byly Gábískovi dva měsíce přišla další rána. Pan doktor mi při preventivní prohlídce řekl, že nepřibývá, že mám málo mlíčka. Když jsem mu ukázala mokrý flek na tričku, přehodnotil svou diagnózu na řídké mlíčko. Není prý divu, když je Gábísek takový cvalík. Vyprosila jsem si ještě týden…
 
Ale všechno bylo marné. Já byla zbitá jako pes, domácnost neuklizená a Gábísek neustále řval hlady. Nechala jsem si tedy předepsat Sunar. Dodnes panu doktorovi moc vděčím za to, že si na mě našel chvilku a vysvětlil mi, že se to zkrátka někdy stane, když jsou děti hodně velké a hodně hladové a že za to opravdu nemůžu. Gábísek byl z nového papání zcela zjevně nadšen. Přestal plakat a za pár dní se poprvé usmál. Dodnes jsem moc ráda, že jsem se nechala od pana doktora přemluvit.
 
Co vám vzkazují ostatní maminky

Jana Skalová, Pardubice
Svého patnáctiměsíčního synka stále kojím. Můj problém je v tom, že Davídek vyžaduje kojení velice často. Stačí, když si sednu, donese si polštářek a chce „mlé“, a to i 15x za den. Přitom je po jídle, takže hlad nemá. V noci se budí i desetkrát a bez prsu neusne. Někdy ani nepije, jenom si tak dudlá. Zkoušela jsem všechno možné - čaj z lahvičky, dudlík, pomazlit se s ním. Nic ale nezabírá. Umělé mléko razatně odmítá. Jsem dost unavená hlavně z těch probdělých nocí…

Jarka Otradovcová, Modřice
Souhlasím, že kojení je velmi důležité. Myslím, že důležitá je i psychická pohoda maminky, dítěte i partnera. Proto svým kamarádkám radím, ať se snaží kojit, co to jde, ale pokud už nemají síly, ať dokrmí děťátko umělým mlékem a v noci ať se raději vyspí. Paradoxně, ve většině případů se uklidní, naberou sil a při dalším snažení laktace znovu nastoupí nebo se miminko konečně přisaje. Lepší něco než vůbec nic…
 
Hana Hoffmanová, Ústí nad Orlicí
Naštěstí se nám narodila malá „přísavka“, takže s pomocí sestřiček se kojení dařilo. Já jsem sice 6 týdnů trpěla, bradavky mě dost bolely, ale dalo se to vydržet! Mazala jsem je poctivě Bepanthenem. Také jsme v šesti týdnech prodělaly menší krizi. Vydržela jsem ji častěji přikládat a ono se to za pár dní ustálilo. Teď jsou Nikolce čtyři měsíce, pořád kojím. Maminky, pokud to jde, nevzdávejte to. A pokud se vám to nezdařilo: nesmutněte. Miminko potřebuje usměvavou maminku a v pohodě může být i na umělé výživě.

Jiřina Fojů, Praha
Mám Honzíka, kterému už byly tři roky a tři měsíce. Stále kojím, mléka mám dost. Teď pije, jak má chuť. Po porodu císařským řezem byl lehce nedonošený, dlouho nechtěl pít, a tak jsem ho přikládala dle rady asistentek hlavně v noci. Je zdravý, rýmu s teplotou měl jen 2x a krátce. Ale odnesly to prý Jeníkovy zoubky. Nepodařilo se mi ho odstavit dříve ani násilím, a tak čekám, až k tomu dojde přirozenou cestou…
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře