Jak dítě vnímá samo sebe

Kdy se dítě pozná v zrcadle? Jak se formuje jeho představa o svém já? Kdy se začínají ukládat vzpomínky?
Jak dítě vnímá samo sebe

Miminko po narození neví, že je samostatnou bytostí oddělenou od matky. Nemá žádnou představu o svém já a o své identitě. S nabýváním zkušeností zjišťuje, že může ovlivňovat svět kolem sebe. Když zavře oči, svět je černý. Když se dotkne zavěšených rolniček nad sebou, začnou se hračky hýbat a cinkat. Prvním krokem k uvědomění si sebe sama je tedy zjištění, že mám moc a vliv na okolí. V kojeneckém věku je schopnost uvědomovat si sám sebe malá, dítě zažívá pouze takzvané primární emoce, jako je hněv, strach, radost. Jeho pocity jsou bezprostřední reakcí na momentální příjemný nebo nepříjemný podnět. Miminko ještě neuvažuje o tom, jak ho mohou vidět ostatní.

„Já“ je, jak vypadám
Okolo druhého roku věku významně roste schopnost dítěte uvědomovat si svou individualitu. Je to také doba, kdy dítě poznává samo sebe v zrcadle. Podle výzkumů se v osmnácti měsících pozná v zrcadle 50 % dětí, ve dvou letech je to už 65 %. Pokusně se tento vývojový milník dokazuje tak, že se dítěti namaluje rtěnkou na nos nebo čelo tečka. Pokud si ji dítě při pohledu do zrcadla pokusí setřít, je to důkaz, že si uvědomuje, že odraz v zrcadle je jeho.

Co prožívám
Zásadní změna nastává v prožívání. Batole si uvědomuje, že jeho chování a záměry mohou být odlišné od záměrů ostatních. Začíná přemýšlet o sobě ve vztahu k druhým lidem. Objevují se u něj takzvané sekundární emoce, jako je stud, pocit viny, pýcha nebo závist. Aby dítě pociťovalo vinu, musí být schopno nahlédnout své chování z pohledu druhého člověka. Sekundární emoce jsou důležitou součástí sociálního vývoje dítěte. Pýcha a stud určují, jaké pocity má dítě ve vztahu k sobě. Závist se objevuje ve chvílích, kdy se dítěti zdá, že druzí mají proti němu nějakou výhodu.

Kam patřím
Děti okolo dvou let věku jsou většinou schopny rozlišit své pohlaví, získávají základy identity. Chlapec rozumí tomu, že patří mezi kluky, neuvědomuje si však ještě zcela, že tato vlastnost je neměnná a zůstane s ním po celý život. Schopnost rozlišit, zda jsem kluk, nebo holka, je počátkem schopnosti vidět sám sebe v kategoriích – dítě se začíná posuzovat na základě rozlišování, jsem „to“, nebo „ono“. Tříleté dítě rozlišuje sebe sama v kategoriích „dospělý, nebo dítě“, „kluk, nebo holka“, „malý, nebo velký“, „hodný, nebo zlý“. Tato označení mu pomáhají vytvořit si představu o sobě v konkrétních, snadno uchopitelných termínech. Batolata a předškoláci sami sebe posuzují na základě vzhledu a toho, co umí a kam patří. Neumí ještě popsat svůj charakter. Chlapec ve školce o sobě řekne: „Jsou mi čtyři roky, mám modré oči, jsem hubený, mám ségru, chodím do školky, umím prostřít stůl.“ Někdy se malé děti popíšou na základě momentální nálady nebo postoje: „Dneska mám radost, ráda si hraju s Eliškou.“ Předškolák zatím není schopen podat o sobě ucelený obraz a ještě v pěti letech si neumí zcela představit, že jedna osoba by mohla mít protichůdné vlastnosti, například být zároveň hodná i zlá.

Jak o sobě mluvím
Mezi druhým a třetím rokem o sobě děti ještě často mluví ve třetí osobě: „Maruška bude jíst.“ Osvojit si používání osobních zájmen je poměrně náročný úkol, který souvisí také s utvářením představy o sobě.

Jak si sám sebe pamatuji
V tomto věku se také dítě začíná poznávat na fotografiích, kde je mladší nebo má na sobě jiné oblečení. Dítě si je vědomo trvání své osoby v čase. Kolem třetího roku se vyvíjí dlouhodobá paměť, dítě získává vzpomínky na sebe sama. Ukládá také informace, které mu o jeho minulosti poskytnou dospělí. Vzpomínky se stávají součástí jeho identity a osobního životního příběhu.

Já a sebevědomí
Batolata vidí sama sebe především očima svých rodičů a nejbližší rodiny. Pokud je rodiče zahrnují láskou a zachází s nimi jako s významnými osobami, batolata mají možnost zažít pocit vlastní hodnoty a sebedůvěry. Děti, které jsou o takovou péči ochuzeny, budou mít problém si tento pocit vybudovat. 

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře