Většina z nás obdivuje na dětech jejich schopnost prožívat naplno přítomnost. Existuje pro ně především tady a teď. Malé děti se učí světu rozumět prostřednictvím smyslů, podstatné je pro ně to, co vidí, slyší, cítí. Jejich chápání světa je velmi konkrétní, zatímco představa času je abstraktní, zobecněná zkušenost. Schopnost vnímat čas a pojmy s ním spojené se tedy vyvíjí postupně s rozvojem myšlení až do staršího školního věku.
Od narození do 12 měsíců
Když miminko po narození pociťuje hlad nebo bolest, pláče. Pokud je vše, jak má být, maminka ho v té chvíli utěší a nakrmí. Kojenec si začíná uvědomovat, že tyto události se opakují, navazují na sebe. Získává tak první zkušenost s časem. Jedna událost předchází druhé a situace se opakují. Opakování a pravidelnost poskytují malému dítěti do tří let jistotu. Protože svět je pro miminko ještě příliš složitý, představuje pro něj rutina možnost předvídat, co se bude dít.
Od 12 do 15 měsíců
V období od jednoho roku do 15 měsíců se dítě pouští do prvních záměrných experimentů s posloupností dějů. Upustí hrníček, ten spadne dolů. Maminka ho zvedne a celý experiment se opakuje. Dítě si svou zkušenost potřebuje mnohokrát ověřit, tak jako vědec v laboratoři. Sbírá první poznatky o příčině a následku, které mu později pomůžou vytvořit si představu o čase.
Od 15 do 24 měsíců
Kolem 21. měsíce si dítě uvědomuje stále pouze přítomnost. „Brzy“ a „za chvíli“ jsou ještě neuchopitelné pojmy. Už si ale umí dát některé okolnosti do souvislostí a odhadnout, co bude následovat. A tak, když zachrastí klíče v zámku, běží se zvoláním „táta“ ke dveřím. V tomto věku děti snadno rozruší změna plánu a požadavek na okamžitou změnu činnosti, protože jejich schopnost předvídat je omezená. Předejdete mnoha výbuchům zloby, pokud děti upozorníte předem: „Až skončí pohádka, oblékneme se a půjdeme nakupovat.“
2 roky až 2,5 roku
Přítomnost už pro dítě neznamená pouze „nyní“, ale také tuto hodinu a tento den. Dokáže si představit, že dnes, tedy mezi snídaní a večeří, se půjde k babičce. Možná vydrží několik sekund, když mu slíbíte, že na hřiště se půjde „za chvíli“. Jeho představa času je vázána na denní činnosti. Už si umí představit, že táta přijde „po večeři“, a do parku se půjde „po spaní“. V jeho řeči se objevují slůvka vztahující se k budoucnosti: „Jája bude“. Zatím ještě neužívá slova popisující minulost, ale učí se užívat minulé tvary sloves (byl, dělal).
Od 2,5 do 3 let
Jeho slovník se intenzivně rozšiřuje, přibývají nová slova související s časem. Objevuje se i pojem „před“, který zahrnuje vše, co se odehrálo v minulosti. Dítě má představu o časové ose: „Budu jíst a potom si budu hrát.“
3 až 3,5 roku
V tomto věku mohou být mezi dětmi a jejich chápání času značné rozdíly. Pro dítě je srozumitelná posloupnost („Doběhl jsem první!“), četnost („Zuby si čistíme dvakrát denně.“), rytmus („Každý víkend jedeme na chatu.“) a trvání („Čekání na Ježíška je dlouhé.“). Objevuje se také slovo „včera“, ale v jeho užívání se děti často dopouštějí chyb a záměny se slovem zítra: „Včera půjdeme s maminkou na kolotoč.“
4 až 5 let
Chápání času předchází pochopení základních prostorových a matematických souvislostí. Čtyřleté dítě se chlubí, že je „větší“ než sousedovic tříletý chlapeček, ještě ale neužívá slova „starší“. V tomto věku se dobře vyzná v tom, co bylo, je a bude a umí to také vyjádřit slovně. Slovesa umí užít v odpovídajícím tvaru. Používá „odpoledne“, „týden“ a „ve čtvrtek“, i když nemusí být vždy ve správném kontextu. Má představu o svátcích a narozeninách. Pravděpodobně ale ještě neumí odpovědět správně na otázku, v kolik chodí spát nebo kdy večeří.
5 až 6 let
Většinu termínů spojených s časem užívá správně, už nezaměňuje minulost s budoucností. Zná dny v týdnu a umí říct, který je den a jaký bude následovat, jak je staré a v kolik chodívá do postele. Pravděpodobně si umí spojit dění s hodinami (když je velká ručička dole), ale ještě neumí odečíst přesný čas.
6 až 7 let
Rádo poslouchá rodinné historky, užívá si prohlížení fotografií. Chce slyšet, co legračního dělalo, když mu byly dva roky a jaké neplechy prováděli v dětství rodiče. Zabývá se tím, jak události za sebou následují, umí se pohybovat v čase ve fantazii. Předvídá příchod narozenin a rodinných svátků, představuje si, že až skončí léto, půjde do školy. Chápe posloupnost generací, tedy rozumí, že nejprve byla na světě babička s dědou, pak maminka s tátou a nakonec on nebo ona. Ještě stále neumí odečíst přesný čas z hodin.
7 let a více
Mezi sedmi a deseti lety získává dítě schopnosti orientovat se podle hodin, vyzná se v kalendáři a využívá matematických znalostí při práci s časovou veličinou. Odhad času a událostí, které se v minulosti odehrály (zda se událost stala před měsícem, nebo před třemi měsíci), se tříbí až do staršího školního věku.