Jak brát fakt, že se dětem musí věci opakovat

Vypadá to, že se naše ratolesti vyloženě vyžívají v tom, když se jim něco stokrát opakuje?
Jak brát fakt, že se dětem musí věci opakovat
Ukliď si tu mikinu, ukliď si tu mikinu, ukliď si krucinál tu mikinu, ukliď si tu mikinu!
 
Cítite se doma jako byste na potomky mluvili čínsky? Nebo ještě lépe: jako starý (a trapný) CD přehrávač, na kterém se to CD zaseklo? Zvláštní, vědecky zatím nepodchycený druh hluchoty se začíná projevovat u 99 procent dětí v předškolním věku a vygraduje v pubertě. Zde je o tomto jevu několik bodů.

Klepněte pro větší obrázekZopakovali jste po sté to o té mikině?
Potomek na vás vrhne překvapený nevinný pohled raněného kolouška, jako že „co se děje?“ Radujte se. Ve starším věku už se ani nepodívá, jen mechanicky zahučí : „hned mami“. „Hned mami“ ovšem může znamenat: za týden, za rok, v dospělosti, většinou ovšem „nikdy.“

Zopakovali jste to o té mikině po sto prvé?
Dítě (které je v přítomnosti cizích na povely reagující a spolupracující stvoření) odpoví: „Já to tam nedal(la)“

Připravte se, že existují slova a věty, které dítě zázračně postřehne, i když je jen slabě zašeptáte na druhém konci pokoje. K nim například patří věty, v nichž se vyskytuje slovo zmrzlinka, dárek, překvapení.
 
Rovněž u slov „tajemství“ se poslechové a reakční schopnosti našich dětí zlepší jako mávnutím kouzelného proutku a bez pomoci ušního lékaře. K tomuto zázraku dochází zejména, když si dospělí sdělují rodinné pikantnosti.

Resumé
Vtip je v tom, že děti slyší špatně pouze tehdy, když: A) po nich chcete něco, co nechtějí ony B) vy nechcete to, co ony naopak chtějí (patlat novou zubní pastu po umývadle).

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře