Ukliď si tu mikinu, ukliď si tu mikinu, ukliď si krucinál tu mikinu, ukliď si tu mikinu!
Cítite se doma jako byste na potomky mluvili čínsky? Nebo ještě lépe: jako starý (a trapný) CD přehrávač, na kterém se to CD zaseklo? Zvláštní, vědecky zatím nepodchycený druh hluchoty se začíná projevovat u 99 procent dětí v předškolním věku a vygraduje v pubertě. Zde je o tomto jevu několik bodů.
Zopakovali jste po sté to o té mikině?
Potomek na vás vrhne překvapený nevinný pohled raněného kolouška, jako že „co se děje?“ Radujte se. Ve starším věku už se ani nepodívá, jen mechanicky zahučí : „hned mami“. „Hned mami“ ovšem může znamenat: za týden, za rok, v dospělosti, většinou ovšem „nikdy.“
Zopakovali jste to o té mikině po sto prvé?
Dítě (které je v přítomnosti cizích na povely reagující a spolupracující stvoření) odpoví: „Já to tam nedal(la)“
Připravte se, že existují slova a věty, které dítě zázračně postřehne, i když je jen slabě zašeptáte na druhém konci pokoje. K nim například patří věty, v nichž se vyskytuje slovo zmrzlinka, dárek, překvapení.
Rovněž u slov „tajemství“ se poslechové a reakční schopnosti našich dětí zlepší jako mávnutím kouzelného proutku a bez pomoci ušního lékaře. K tomuto zázraku dochází zejména, když si dospělí sdělují rodinné pikantnosti.
Resumé
Vtip je v tom, že děti slyší špatně pouze tehdy, když: A) po nich chcete něco, co nechtějí ony B) vy nechcete to, co ony naopak chtějí (patlat novou zubní pastu po umývadle).