Myslím, že každé dítě má svůj osud, se kterým rodiče nic nezmůžou. Jsme tu jen od toho, abychom děti co nejlépe připravili na život. Chci být Sofii tím nejlepším průvodcem, dokud nedospěje,“ říká herečka Ivana Jirešová, známá především ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde hraje příjemně hubatou barmanku Lucii, manželku primáře. V seriálu dítě zarputile odmítá, ale ve skutečnosti má doma dvou a půlletou dcerku Sofii.
Kromě natáčení seriálu Ordinace v růžové zahradě hrajete také v divadle Kalich. V muzikálu Jack Rozparovač máte hned tři role. Jak často jste se Sofií?
V době, kdy jsem zkoušela v divadle, jsem měla na Sofii denně celé odpoledne a teď, když máme po premiéře, se jí věnuju vlastně celý den – tedy kromě večera, a to spí. Ordinaci natáčím tak šestkrát do měsíce. Snažím se s ní být co nejvíce. Když mám hodně velký zápřah - což bylo třeba loni kolem Vánoc - vozím ji ke své mamince do Písku. Děda s ní chodí do lesa, je v přírodě. Navíc tam má sestřenici Báru. U babičky je zkrátka spokojená.
Nemrzí vás, že právě teď, když máte malou dceru, přišlo tolik práce?
Mrzí, ale v téhle profesi je toho někdy moc a někdy méně. Nejvíc trpím ráno, když musím odejít v šest na natáčení Ordinace a malá se náhodou vzbudí. Volá na mě a pláče, ať se vrátím. V tu chvíli nedokážu odejít. Raději ji uspím a na plac přijedu o trochu později.
Kdo všechno vám se Sofií pomáhá?
Přítel Viktor, se kterým žiju, Sofiin táta a chůva. Se všemi je moc ráda. Zapsala jsem ji i do jeslí, ale zatím tam byla třikrát. Moc se mi nechce ji tam dávat. Asi počkám až na školku a do té doby to nějak společně zvládneme.
Už školku řešíte?
Ano, a stále přemýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší dát ji do anglické třídy, aby začala cizí jazyk vstřebávat co nejrychleji. Existují názory, že do pěti let to jde dětem do hlavy úplně samo. Ale někdo zase říká, že je to úplně zbytečné. Zatím nevím, jakou variantu zvolím. Asi po tom podvědomě toužím, protože sama v jazycích hodně plavu.
S otcem Sofie nežijete a už v době, kdy jste otěhotněla, vám to neklapalo. Řešila jste, jestli si dítě nechat?
Ano. A vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Jak to vyřešit. Máma mi říkala, že nemá cenu mít dítě s někým, s kým nemůžu žít. Táta měl opačný názor. Probírala jsem to s mnoha lidmi. Nakonec jsem se rozhodla, že si dítě nechám, možná také kvůli svému věku a neměla jsem sílu jít na potrat.
Nebojíte se, že vám dcera jednou vytkne, že jste s jejím tátou nezůstala?
Ne. I kdyby mi říkala, že mě ten člověk miloval a chtěl, řeknu jí, že jsem to cítila jinak. Snad to pochopí, až bude dospělá. Nikdo nemá nárok druhého soudit. Spíš mám strach z toho, aby zvládla to, že její rodiče spolu nežijí. Naštěstí má veselou povahu, snad to nějak překoná. Přála bych si, aby mohla mít vždy pevnou půdu pod nohama.
Říkáte, že každé dítě má svůj osud, který nelze ovlivnit. Jste hodně zvědavá, co všechno Sofii potká?
To je samozřejmé. Stále si ji tak prohlížím a přemýšlím, co ji bude bavit a jaká vlastně bude. Už rozeznávám, že miluje lidi, snaží se pomáhat, ale taky že je výrazně vzteklá a jde tvrdě za svým.
Zanedlouho bude mít Sofie dva a půl roku. Co vše už zvládá?
No, musím přiznat že nic moc... Její vrstevnici už mluví, někteří i v celých větách či rýmovačkách, ale ona stále rezolutně odmítá vyjadřovat se slovy. Se mnou se domluví, a to jí zřejmě stačí. Ale já jsem na tom byla podobně: dlouho jsem měla svůj vlastni jazyk, kterému rozuměla jen moje máma. Nejraději se mnou tancuje a zpívá. Je zručná s balonem, ale učení ji moc nebaví, i když jí každý den čtu. Přiznám se, že ji trochu rozmazluju. Asi proto, že ji málo vidím.
Chodíte s ní cvičit nebo plavat?
Když byla miminko, na plavání jsem ji nebrala kvůli ekzémům. Sama na ně trpím a u Sofie se projevil ekzém také. Ale nedávno byla na plavání s tátou a zatím je to v pořádku. V době, kdy jsme zkoušeli muzikál, jsem na pravidelné aktivity neměla moc času, ale teď mám v plánu ji přihlásit v mateřském centru U houpacího koníka, kam občas chodíme, na bubnování pro děti. Také přemýšlím o cvičení s dětmi.
Jak se chová Sofie v dětském kolektivu? Umí se mezi dětmi prosadit?
To teda jo. Vždycky zírám, co všechno si dovoluje na starší děti, když jde o nějakou hračku. Lidi miluje, je to klasicky extrovert a mezi dětmi je velmi šťastná.
Jak zvládáte výchovu?
Sofie se začala prosazovat už v roce. Je hodně dominantní. Když jsme byli s malou na Djerbě, měli jsme s ní problém. Nějak jí ten týden nesedl, nechtěla jíst, zlobila, zkoušela, kam až může zajít. Vzpomínám si, že jsem brečela na balkoně a měla jsem pocit, že si nikdy nebudeme rozumět. Naštěstí ji to přešlo.
Jak prožívá Sofie cestování?
Myslím, že ji baví, bez problémů jsme s ní už čtyřikrát letěli k moři. Jen bych každému doporučila jet s takhle malým dítětem alespoň na deset dnů, aby se stačilo aklimatizovat. Moře se jí líbí, hraje si s pískem a je spokojená. Ale každá cesta k moři mě stojí trochu přemlouvání, protože by vždycky nejraději zůstala u bazénu v hotelu.
Říkáte, že malá trpí na ekzémy. Jinak je zdravá?
Loni měla často rýmu a kašel. Moje učitelka, ke které jsem chodila na jógu pro těhotné, se zabývá čínskou medicínou. Napsala mi dlouhý seznam toho, co nedělá Sofii dobře. Snažím se to dodržovat. Na nachlazení mi poradila, ať namočím vatové tampony v horkém olivovém oleji, položím na hrudník, překryju je igelitem, plínkou a nechám hodinku v teple. Na horečku zase funguje, když dáte do ponožek najemno nakrájenou cibuli, a to vše zabalíte do igelitu. Díky těmto zábalům se mi podařilo vyhnout se už předepsaným antibiotikům.
Antibiotikům nedůvěřujete?
Vím, co to s tělem udělá. Takže pokud to jen trochu jde, nesáhnu po nich. Zatím jsme jí dávali jen antibiotické kapky do nosu. Jinak je Sofie vcelku zdravá. I když – jednou musela jít pod narkózu, protože mi snědla doma gumovník. Skončili jsme v Motole, kde zjišťovali, zda nemá poleptaný jícen. Ještě jsem ji kojila, ale stejně několik dní zvracela. Nakonec naštěstí dopadlo všechno dobře.
Co říkáte na povinné očkování? Neměla jste s tím problém, když byla Sofie miminko?
Tak musím přiznat, že v tomhle doktorům důvěřuji. Samozřejmě vždy koupím tu nejdražší injekci, která prý má co nejmenší vedlejší účinky... Sofie byla velmi zakulacené, zdravé a veselé miminko.
Co se vám vybaví, když řeknu porod?
Pocit, že už to nikdy nechci zažít. Ale na to člověk rychle zapomene. V porodnici jsem byla spokojená, rodila jsem v Neratovicích, byl tam klid a intimní prostředí. Navíc jsem tam měla svého doktora, který se mi věnoval. Raději jsem ten luxus zaplatila, protože jsem si říkala, že je to třeba jen jednou za život.
Měla jste tam někoho s sebou?
Ne, toužila jsem být při porodu sama. A to jsem měla dokonce tři zájemce – Viktora, Sofiina tátu a ještě jednu kamarádku.
Jste ráda, že se vám narodila právě dcera?
Je fakt, ze jsem si přála kluka, protože se v naší rodině rodí jen samé holky. Chtěla jsem si vychovat silnýho chlapa, který by nebyl „mamánek“, protože jsem přesvědčena, že za téměř všechny problémy, které s chlapy máme, můžou jejich maminky.
Chtěla byste ještě jedno dítě?
Strašně si ho přeju, ale určitě bych potřebovala víc klidu, než mám teď. Uvidím, jestli na to budu mít ještě sílu.