Psychická muka?
Pro řadu žen je rozhodnutí pro přerušení těhotenství spojeno s výčitkami svědomí, lítostivostí. Někteří gynekologové zároveň ze svých zkušeností vyvozují, že často váháním a výčitkami trpí spíše ženy, které už děti mají, nebo ty, kterým už takzvaně odtikávají biologické hodiny, než mladé dívky.
Zdravotní rizika
Interrupce byla vždy u mladých žen, které ještě děti neměly, spojena s obavou, že už nikdy nebudou moci otěhotnět a porodit. Dnešní medicínské pokroky toto riziko minimalizují. Komplikace ovšem mohou nastat během samotného zákroku, pokud například není dostatečně odstraněna tkáň z dělohy, či naopak dojde k jejímu přílišnému odstranění, což pak má za následek protržení děložní stěny. Dalším rizikem jsou infekce, které mohou způsobit děložní zajizvení.
Za zmínku také stojí, že ještě před nedávnem, kdy začaly být povoleny potraty a zároveň nebyla k dispozici kvalitní antikoncepce, mnohé ženy raději opakovaně podstupovaly interrupci, než aby braly prášky nebo si nechaly aplikovat nitroděložní tělísko. Vedlejší nežádoucí účinky byly zřejmé, nemluvě o zánětech po tělísku - tehdy pověstné Daně.
Metody interrupce
Nejčastější je takzvaná miniinterrupce. Spočívá v podtlakovém odsání děložní sliznice a je možné ji provádět do šestého týdne těhotenství. Jedná se o relativně šetrnou metodu ve srovnání s „klasickým potratem" - kyretáží. Podstatou je abraze (výškrab) děložní sliznice kyretou a aplikuje se mezi šestým a dvanáctým týdnem. Pozdější interrupce se provádějí pouze ze zdravotních důvodů, pokud je ohrožen či poškozen plod nebo je pokračování těhotenství rizikem pro zdraví a život matky.