Hyperaktivní dítě - záleží na přístupu

Takové, které u ničeho dlouho nevydrží. I když je velmi inteligentní, mívá ve škole problémy. Psycholožka PhDr. Anna Krontorádová zná hyperaktivní děti s poruchou pozornosti velmi dobře. O své zkušenosti se s námi podělila...
Hyperaktivní dítě - záleží na přístupu
Už jste to určitě také zažili. Jste na návštěvě, povídáte si s hostiteli a najednou až do té doby vaše vzorně vychované dítě vám začne skákat do řeči a maminko, pojď už domů, mě už to tady nebaví. Zčervenáte, vyděsíte se, ale pokud vám nikdo nepřijde na pomoc tím, že dítě zabaví, nedá se nic dělat. Je to přirozená reakce dítěte. Že vám to dosud neudělalo? Asi ta doba byla vždy snesitelná, mělo si s čím nebo s kým hrát. Tento příklad na začátek uvádím pro ilustraci toho, o čem budu dále hovořit.

LMD, ADHD, ADD
Nebudu vás zahlcovat odbornými definicemi, ale protože se dnes seznámíte v článku s dětmi s diagnózou LMD – dnes častěji s ADHD nebo s ADD syndromem – vysvětlím stručně, co dané zkratky znamenají. LMD je lehká mozková dysfunkce spojená s poruchou pozornosti. Dnes se začínají prosazovat zkratky ADHD, což je syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou, nebo ADD syndrom, což je porucha pozornosti bez hyperaktivity. Nejčastěji se tyto poruchy dávají do souvislosti s drobným poškozením mozku v období těsně před porodem, při porodu či bezprostředně po něm.

Nepostojí, neposedí
Dítě z úvodu článku pravděpodobně nebude mít ADHD syndrom, ale docela obyčejně se nudí a říká si o pozornost. Když si s ním začneme povídat nebo mu ukážeme nějakou novou hračku, zklidní se a návštěva dopadne dobře.

Dítě s poruchou pozornosti
Neklidné dítě, se většinou vydrží soustředit jen velmi krátkou dobu, přebíhá od jedné činnosti k druhé, velmi často jedná přecitlivěle, rádo se předvádí a hlavně je takové téměř dvacet čtyři hodin denně. Za své praxe jsem takových dětí poznala bezpočet. Učitelé si stěžují na jejich neklid, nesoustředěnost, slabé výsledky ve školní práci. Většinou jsou to kluci a v poradně se poprvé objevují ve druhé nebo třetí třídě. S mírně napjatým výrazem ve tváři se posadí na židli ke stolu, objeví, že je točicí, tak ji vyzkoušejí. Když zjistí, že mám zájem si s nimi povídat, začnou většinou překotně vyprávět nějakou dramatickou příhodu. Na dotazy o škole odpovídají méně ochotně, v žákovské mají známky všeho druhu, velmi časté jsou poznámky o zapomínání nebo vyrušování. I v poradně pracují s výkyvy, ale jsou-li pochváleni, mohou se samou ochotou přetrhnout.

STEJNÝ PŘÍPAD…
Čím to je, že mají ve škole často tolik problémů? A dá se s tím něco dělat? Odpovědí na tyto otázky budiž záznamy o vyučovací hodině ve dvou třídách základní školy, čtvrté a páté. V každé z nich byl mezi žáky chlapec s ADHD. Ve čtvrté to byl dejme tomu Filip, v páté zase Honza.
 
Zvoní na hodinu. Paní učitelka vchází do třídy, děti se většinou rozbíhají do lavic, hlučí. Paní učitelka: „Filipe, zvonilo, jak to, že nejsi na svém místě?“ Filip tam mezitím doběhl a tak odpovídá: „Jsem, paní učitelko.“ „Nebuď drzý, viděla jsem tě!“ Filip se otáčí k sousedovi a zřejmě mu vysvětluje situaci. Mezitím paní učitelka kontroluje domácí úkol. Volá Filipa. Filip úkol hledá na lavici, v lavici, v batohu. Paní učitelka to negativně komentuje, nakonec si žádá žákovskou a s důrazným upozorněním celé třídě píše Filipovi poznámku o tom, že si zase zapomněl úkol. Filip to opět komentuje sousedovi, paní učitelka ho opět důrazně napomíná, děti se smějí. Při samostatné práci do sešitu Filip otráveně sedí, podpírá si hlavu, něco si čmárá. Evidentně nepracuje. Paní učitelka to zjistila až při sbírání sešitů a tak znovu začíná nepříjemný výslech. Filip se zarputile ohrazuje, děti se smějí. Zvoní na přestávku.

…JINÝ PŘÍSTUP
Hodina ve třídě u Honzy. Po zvonění děti také nejsou na místech, když vchází paní učitelka. Ta chvíli stojí před katedrou, děti se postupně tiší, Honza ještě něco hledá v batohu. Paní učitelka bere do ruky zvoneček, zvoní. To donutí i Honzu, aby si stoupl, a celá třída již zdraví paní učitelku. Paní učitelka vysvětlí, co budou tuto hodinu dělat. Vyslechnou si připravené referáty a pak si udělají zápis do sešitu. Při referátech se paní učitelka záměrně drží blízko Honzovy lavice. Ten poslouchá chvíli, ale pak se zase začne přehrabovat v batohu. Paní učitelka přeruší referujícího a zeptá se Honzy na něco k tématu. Honza nedával úplně pozor, paní učitelka mu s odpovědí pomůže, Honza se chytá a paní učitelka ho chválí. Honza se rozhlíží kolem, jestli si toho ostatní všimli. V druhé části hodiny si mají děti udělat samy zápis z látky v učebnici, kterou probíraly minulou hodinu. Paní učitelka chodí mezi nimi, ověřuje si, že všichni vědí co mají dělat, rovněž si tak ohlídá i Honzu. Na konci hodiny zadává domácí úkol, píše jej na tabuli a přes zvoneček upoutá pozornost Honzy, který by si úkol jinak nezapsal, protože ho právě zaujal sousedův penál.

Tyto děti nejsou často ve škole úspěšné. Jejich porucha však nesouvisí s intelektem. Většina z nich je dobře, nebo i hodně dobře nadaná. Ale vzhledem k poruše pozornosti, hyperaktivitě a problémům s tím spojených nedokáží svou mentální kapacitu využívat odpovídajícím způsobem. Tam, kde je zvolen vhodný přístup, se to daří. Vyzrávání nervové soustavy jim pak umožní stát se i úspěšnými studenty.

PhDr. Anna Krontorádová

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře