Hříšky nejen letní...

Všechno zavinil děda. Aspoň tak zněl verdikt rodinného soudu. Právě on totiž svého vnoučka Káju „zasvětil“. I když mu „senát“ přiznal jako polehčující okolnost účinnou lítost a to, že chtěl vnoučkovi udělat radost, přesto mu málem napařil doživotí. Stal se černou ovcí rodiny.
Hříšky nejen letní...
Všechno začalo docela nevinně. Tatínek Mirek měl narozeniny, a tak se maminka rozhodla, že připraví malou zahradní párty. Navařila, napekla, nachystala. Každý si mohl vybrat, na co měl zrovna chuť. Venku pařilo slunce, žízeň byla veliká. Všichni se dobře bavili, ve svém živlu byl i osmnáctiměsíční Kája. Není divu. Společenský benjamínek se hřál na výsluní obdivných pohledů. Když byla zábava v plném proudu, strčila maminka Káju dědovi. „Na, vem si ho na chvilku, ať si ho taky trochu užiješ.“ Ten s ním pár minut pochodoval zahradou, ale brzy, aby mu něco neuteklo, se vrátil k ostatním.

Je libo tak trochu „béčka“?
„Brm, brm, brm,“ natahovalo dítě ruce. „Co chce,“ divil se neznalý batolecího slovníku. „No, má žízeň,“ odtušila máma a spěchala do domu pro další várku dobrot. Malý se ovšem nesápal po lahvičce s čajem, kterou mu přinesla, ale po dědově orosené sklenici. „To víš, pivo je pivo,“ pravil blahosklonně. „Prostě nápoj pro chlapy. No a ty jsi taky chlap,“ dodal a nahnul půllitr k jeho pusince. „Co to děláš, to přece nesmíš,“ kárala ho s úsměvem maminka. „Ale prosím tě, vždyť je to samé béčko,“ oponoval děda a dal malému loknout znovu. „To se pozná pořádný mužský…“ Mužská část společnosti se královsky bavila. Maminka sice volala po rozumu a opatrnosti, ale nikdo ji nebral vážně. „Ta slza ho nezabije, bude dobře spát…“„Spal“ opravdu během pár minut – ale v nemocnici, kde lékaři diagnostikovali otravu alkoholem. Bylo po zábavě. Všichni se vrhli na viníka. To on přece může za to, že je dítěti zle. Mohl za to? Jenom on sám? Vážně to přece nebral nikdo z nich.
 
„Alkohol,“ vysvětluje primář oddělení léčby závislostí na Psychiatrické klinice v Praze-Bohnicích Karel Nešpor, „je u dětí mnohem nebezpečnější než u dospělých. Otrava může nastat už po velmi nízkých dávkách. Může ji způsobit nejen pár loků piva, ale třeba i ústní voda, která obsahuje alkohol a které se dítě napije. Otrava byla dokonce zaznamenána u kloučka, do jehož rány se dostal alkohol z dezinfekce v obvazu.“

Mléko, nebo alkohol?
Říká se, že děti dnes alkohol dostávají málem s mateřským mlékem. A když ne od narození, tak aspoň od předškolních či školních let. Maminka drží drobka na klíně a dá mu klidně cucnout červeného – prý na krvinky, tatínek mu podstrčí trochu pivča, protože to posiluje organizmus. Výjimkou není, když při nejrůznějších společenských příležitostech rodiče dají dítěti „střik“, aby si s nimi mohlo přiťuknout. A v létě? To je přece velká žízeň! Co na tom, že jsou mu teprve dva tři čtyři… Vždyť přece patří do rodiny. „Chceš ještě trošku,“ ptají se, a když hošík hrdinně přikývne, dostane další „kapku“, pak ještě jednu...
 
„Malé dítě,“ zdůrazňuje doktor Nešpor, „které se napije alkoholu, cítí jeho výrazný účinek na psychiku. Jinak řečeno, poznává alkohol jako drogu. To vede v pozdějších letech k většímu nebezpečí závislosti na alkoholu i na jiných drogách. Alkohol u dětí také pronikavě zvyšuje riziko pádů, úrazů, popálenin, otrav, utopení atd. V pozdějších letech se zneužívání alkoholu u dětí pojí s častějším násilím, trestnou činností a jiným rizikovým chováním. Děti, u kterých rodiče tolerují pití alkoholu doma, pijí více, i když jsou mimo jejich dohled. Alkohol v dětství a dospívání narušuje vývoj vyvíjejících se mozkových buněk. Jinak řečeno, je pro mozek ještě horší než v pozdějších letech.“

Já nic, já muzikant…
„Proč se to muselo stát právě nám,“ ptají se někteří rodiče, jejichž děti sklouzly na šikmou plochu. „Vždyť jsme přece taková normální spořádaná rodina. Nikdy u nás nikdo nepil, nic neukradl… To se asi nevyvedl po nějakém prapředkovi,“ říkají. Tým odborníků z Washingtonské univerzity prokázal, že rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou děti kouřit, pít alkohol nebo zneužívat jiné návykové látky. Podle doktora Nešpora nemívají tyto pozdější průšvihy jedinou příčinu. Dobrý nebo špatný příklad má sice určitý význam, ale není zdaleka jediným vlivem, který na dítě působí. Patří sem i nejasná pravidla, nedostatečný dohled, nesoustavná a přehnaná přísnost. Máma a táta si pro děti neudělají čas, a když už ho mají, vnímají je jen tak mimochodem – současně stihnou číst noviny, dívat se na televizi. Děti se také mnohdy v chování rodičů nevyznají. Jeden den jim říkají, jak alkohol škodí, druhý den slyší jak se tatínek „vychloubá“, že se tuhle s kamarády opil tak, že málem netrefil domů.

Máte recept na výchovu?
Dospělí jsou někdy jako malé děti. I když dobře vědí, co je a není špatně, stejně si nemohou pomoci. Dítě něco chce? Proč mu to nedopřát. Zvlášť když je volno, pohoda, všichni se dobře baví, lecjaký hříšek se toleruje. Vychovávat není snadné a žádný univerzální recept neexistuje. Každý by si měl najít ten vlastní. Ve všech rodinách by však mělo platit: „Máme tě rádi…“

JACÍ JSME RODIČE?
 
Přijímající rodič: Je s dítětem spokojený, vyhledává dítě a má z něj radost, hodně ho povzbuzuje, je citlivý vůči jeho potřebám a názorům.
 
Odmítající rodič: Je vůči dítěti kritický, dítě nevyhledává a netěší se z něj, vůči jeho potřebám a názorům je necitlivý.
 
Omezující rodič: Jasně stanovuje pravidla a následky jejich porušení, zřídka podléhá nátlaku a vynucování.
 
Povolný rodič: Pravidla jasně ani předvídatelně neprosazuje ani nestanovuje. Snadno podléhá nátlaku a vynucování.
Optimální je kombinace přijímajícího a omezujícího rodiče…

Podrobnější informace o prevenci problémů způsobených alkoholem a jinými drogami u dětí najdete v knize Alkohol, drogy a vaše děti, která je volně ke stažení na www.drnespor.eu.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře