Ještě když jsem studovala na kosmetičku, dvakrát jsem se setkala s přístrojem, který změří všechny možné hodnoty v těle, co vám chybí a čeho máte více, a pokaždé jsem se dozvěděla, že mám více mužského hormonu než ženského a že budu mít velký problém otěhotnět. A tak, když mi táhlo na třicet, jsem si řekla, že už nechci na nic čekat, a že když se těhotenství povede třeba hned, bude to fajn. Za tři měsíce to vyšlo.
Dvojí překvapení
V 8. týdnu mi paní doktorka potvrdila, že jsem těhotná, při další kontrole za čtyři týdny to ale bylo trochu větší překvapení, paní doktorka mi řekla, že „jsou tam dvě“. V kolínské nemocnici mi potvrdili, že jsou jednovaječná, že mezi sebou nemají žádnou přepážku, mají jednu placentu, která vyživuje oba plody, a jeden amniový vak a že takových dětí je jen velmi malé procento.
Odkázali mě do Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí, protože v Kolíně s tím nemají velké zkušenosti, a ať hned kontaktuji porodnici. Tamní pan docent nás připravoval na to, že se může kdykoli cokoli stát, že „mono mono“ dvojčata nejsou tak častá a placenta nemusí zvládnout vyživit oba plody. A tak jsem celé těhotenství brala tak, že co se má stát, stane se a já to stejně nijak neovlivním. Chodila jsem stále do práce do doby, než mě v Podolí při pravidelné kontrole kvůli vysokému krevnímu tlaku upoutali na lůžko. Byla jsem tam skoro čtyři týdny, nic mi nebylo, nic mě nebolelo, jen to břicho a dvacet kilo nahoře trochu překáželo. Chodila jsem třikrát denně na monitor, každý den na ultrazvuk, aby bylo možné holčičkám rychle pomoci na svět, kdyby se jejich stav horšil. „Mono mono“ dvojčata se rodí jen císařským řezem.
V porodnici mi nic nechybělo, personál byl výborný, budoucí maminky na pokojích taky super – pár nás tam leželo s vícerčaty a dodnes jsme v kontaktu.
Čekalo se do 30. týdne, tehdy by se už dal císařský řez udělat, miminka byla na to připravená. Ale vedlo se jim dobře, a tak jsme čekali do poslední chvíle.
Jsou na světě
Holky se narodily ve 34. týdnu s porodní váhou 1760 g a 1960 g, bez jakýchkoli zdravotních komplikací, samy dýchaly, díky předčasné péči lékařů byly na vše připravené. Pár dní holčičky ležely v inkubátoru, hned od začátku byly zvyklé na mateřské mléko. Už v porodnici jsem si pořídila odsávačku mléka a laktační poradkyně mi se vším poradila a pomohla, pár týdnů holky piplali v porodnici, a když měly 2 kg, mohly jsme jet domů.
Ze záčátku to byla pro nás všechny pěkná šichta, tím, že byly holky nedonošené, museli jsme je krmit po třech hodinách, nejprve svléknout, zvážit, nakrmit, obléct, hned druhá, která už brečela hlady. Někdy jsem zvládala kojit i obě najednou, ale hodily by se mi ještě jedny ruce. Už odmala měly holky pravidelný režim v jídle i spánku. Přes den spaly jen v kočárku, tak mě čekaly denně pěkné výšlapy. Rostly úplně normálně jako všechny ostatní děti. Jak vždy říkal pan doktor – jako panenky z Tesca.
Pomalu jsem se začala vracet do práce (salondragonfly.cz), byl to pro mě odpočinek i jen na pár hodin v týdnu. Naštěstí mám hlídací mamku, švagrovou i manžela a od narození dcer mi se vším pomáhají. Od tří let holky navštěvují školku a jsou nerozlučná dvojka. Jsem ráda, že mám dvojčata, po narození to sice byla honička, ale teď kolem věku čtyř let je s nimi úžasná sranda. Takhle hezky nám to ta příroda kouzelnice zařídila.
Výchova dvojčat může být i fuška. Podívejte se na video, co vyvádějí dvouletá dvojčata, když je rodiče dají spát: