Hlíva ústřičná je jedlá houba s hladkým kloboukem šedé, šedofialové nebo šedohnědé barvy s bělavými, příčně pospojovanými lupeny. Roste v trsech na dřevě a pařezech listnatých stromů od října do prosince nebo se pěstuje uměle na slámě, kukuřičných vřetenech či dřevech. Je rozšířena v mírném klimatickém pásmu.
Sušina hlívy obsahuje 50% uhlovodanů, 25% bílkovin, 6-10% minerálních látek, 1-2% tuku, dále vitamin C, B, riboflavin, thiamin, niacin, kyselinu folovou. Pravidelná konzumace přispívá ke snížení vysoké hladiny cholesterolu, posiluje žíly, je vhodná při strnulosti končetin a šlach. Ruští vědci izolovali z hlívy ústřičné antibiotikum Pleurotin.
Glukany zvyšují odolnost organismu, posilují imunitní systém a zachycují volné radikály. Nezanedbatelný je i obsah houbové vlákniny, která pomáhá odstraňovat z těla mnohé jedovaté látky. Vědecké výzkumy potvrzují příznivé účinky glukanu při nemocích působících na funkci jater, při některých chřipkových virózách, při malárii a v jiných případech.
Hlíva ústřičná se po staletí používá v tradiční čínské a japonské medicíně k přípravě léčivých tinktur, mastí a suchých přípravků. Působí proti zánětlivým onemocněním, zvyšuje odolnost proti virům a bakteriím, působí příznivě při léčbě hemeroidů, křečových žil, bércových vředů, popálenin, ekzémů, je prevencí proti rakovinným onemocněním, ateroskleróze a srdečním onemocněním. Preventivně také působí proti účinkům radioaktivního a UV záření.
Pokud chceme hlívu použít v léčebné terapii, užívají se sušené plodnice v prášku. Ten přidáváme do čajů, polévek a dalších pokrmů. V kuchyni připravujeme čerstvou hlívu tak jako jiné houbové pokrmy - je chutná v omáčkách, polévkách, pod maso, na zapékání, s vejcem, do karbanátků a podobně. Podle znalců je hlíva ústřičná výborným elixírem, a to v jakékoliv formě, ať už je sušená, sterilovaná nebo čerstvá.