Hledá se táta a pro mě partner

Z dopisů víme, že vám splnění touhy po kompletní rodině občas přijde jako sci-fi. Vyhledali jsme muže a ženy, kteří si roli „sám rodič s dítětem“ také prožili a nakonec partnery našli. A na závěr připojujeme také teorii psycholožky...
Hledá se táta a pro mě partner
Jindra Křížková (32), Kubík (5) – strejda Roman
 
Klepněte pro větší obrázek

Jindra
Za jak dlouho vás po rozchodu napadlo, že nechcete zůstat sama?
To, že nechci zůstat se synem sama jsem věděla. Nejsem člověk, který by chtěl být do konce života sám. Ale dlouhou dobu myšlenka, že vedle mě bude někdo jiný, pro mě byla nepředstavitelná.

Je podle vás šancí pro rodiče internetová seznamka?
Pro někoho určitě, ale sama jsem její možnosti nevyužila.

Jak jste se seznámila se svým současným partnerem a „novým tatínkem“?
Vždycky jsem razila názor, že v hospodě se seznamuje jen blázen. Takže jsem se zákonitě se svým přítelem potkala – jak jinak – v restauraci. Jednou jsem tam zašla se svojí kamarádkou jen tak na kávu, probrat „holčičí věci“. Ani v divokém snu by mě nenapadlo, že ten pán, který s námi zapředl řeč, bude můj budoucí partner a Kubíčkův „strejda“… Tak teď už říkám, že seznámit se člověk může kdekoli a kdykoli.

Prošla jste si obdobím obav, že jste „neudatelná“ a navěky zůstanete s dítětem bez muže?
Pocit, že jsem „neudatelná“ jsem nikdy neměla. Spíš obavy, jak všechno, na co jsou v manželství dva, budu zvládat sama a v pohodě, aby syn nestrádal. Pomohlo mi, že malej nastupoval do školky a já do nové práce. Žádná univerzální rada neexistuje. Kdo tímhle prošel, ví, že se musí se vším, co cítí, poprat sám. Všechny ty pocity bolesti, zklamání, zrady... Nikdo jiný to nepřevezme. Postupem času se člověk zase začne radovat ze života. A to i ten největší pesimista, mezi které patřím i já.

Cítila jste syna při seznamování jako handicap?
Ne. Pro mě bylo prvotní, aby všichni věděli, že na prvním místě pro mě bude vždycky Kubík. Potenciální partner si musel rozumět především s ním. A to se mi splnilo.

Platí podle vás pravidlo, že najdete, když zrovna nehledáte, protože muži tak nějak vycítí, kdy jste na lovu?
Muži to vycítí určitě. Ale platí to i obráceně. U mě šlo o spontánní seznámení. I když jsem si neuměla představit, že bych už zůstala do smrti sama, v tu chvíli jsem nikoho nehledala. Vztah se rozvíjel pomalu. Nebyla to láska na první pohled, ale postupné získávání důvěry v toho druhého. Zamilovávala jsem se pomalu... a dopadlo to dobře. Mám zase kompletní rodinu a jsem šťastná...

Mirek Beneš (33) a Anička (6), Katka (31) Peřinová a Veronika (7)
 
Klepněte pro větší obrázek

Mirek
Za jak dlouho vás po rozchodu s matkou Aničky napadlo, že s ní nechcete zůstat sám?
Ale já chtěl s malou zůstat sám! Kdybych nepotkal Káťu, tak věřím, že to tak bylo napořád. Dva roky jsem byl bez partnerky, a byl jsem přesvědčený, že vychovat dceru zvládnu i bez ženské pomoci. Ač přiznávám, že ne všechny věci kolem holčičky jsou pro chlapa jednoduché. Například uplést Andulce copánky mi trvalo věky. Když teď pozoruji Káťu, jak jí to jde tak nějak přirozeně a za moment, a ještě se u toho s Ančou smějí...

Je podle vás internetová seznamka to pravé?
Má to určitě svoje mouchy, ale pokud člověk nechce zůstat sám, tak je to lepší, než bloudit a čekat. Naštěstí jsem ji využít nemusel.

Jak jste se seznámil s Káťou vy?
Poprvé jsem ji viděl i s Verunkou a hned mě zaujala. Právě přístupem k dětem. Prostě to hned bliklo. Ten den se domlouvali podrobnosti na sjíždění řeky Vltavy… a na vodu jsem se opravdu těšil, že ji pořádně poznám. Cítil jsem, že pokud si budeme rozumět a pokud bude i ona chtít trávit společný čas se mnou a mou dcerkou, stanu se tím nejšťastnějším chlapem na světě. Naše počáteční přátelství jsme založili na společném výletu pro holky.

Prošel jste si obdobím obav, že jste „neudatelný“ a už navěky zůstanete s dítětem bez ženy? A co byste poradil těm, kteří právě teď těmito pocity trpí?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Já se soustředil na Aničku a nebyl čas přemýšlet. Podle mého názoru je pro dítě mnohdy lepší, když se rodiče rozejdou a ustanou zbytečné hádky a boje. Po rozchodu se mohou každý soustředit jen a jen na dítě, a ne zbytečně ztrácet čas hádáním. A co bych poradil? Nevzpomínat! Člověk má schopnost časem vzpomínat jen na pozitivní okamžiky vztahu a vytěsnit negativa. Takže věnovat se dítěti a soustředit se na jeho budoucnost. Hlavně se nikdy nevracet!!!!

Cítil jste dítě jako hodně silný handicap při seznamování?
Ne, vůbec. Dítě nesmí být handicap. Naopak, chlap s dítětem je pro ženy atraktivní. Když jsem někde býval s Aničkou sám, skoro mám dojem, že se mi kontakty navazovaly jednodušeji. Věřím, že žena s dítětem to má proti nám mužům ve stejné situaci podstatně těžší. Ženy totiž přitahuje, když vidí chlapa, jak se umí postarat o dítě. Už je prověřený. Vidí hned tátu. Žena s dítětem spíš pocítí, že je obzvláště pro bezdětného muže dítě trochu otazník.

Platí podle vás pravidlo, že najdete, když zrovna nehledáte, protože protějšky tak nějak vycítí, kdy jste na lovu?
Ano, stoprocentně. Zoufalé hledání je opravdu na čele napsáno! Věřte, že osud si cestu najde sám… já si počkal a našla si mě. A je to skvělá žena, a naprosto úžasná máma pro „naše“ děti.

Kateřina
Za jak dlouho vás po rozchodu s otcem Verunky napadlo, že nechcete zůstat navždy sama?

Ještě nějakou dobu po rozchodu jsem věřila, že vztah s manželem nějak spravíme. Po definitivním rozvodu mi došlo, že je opravdu konec. Že je na čase se rozhodnout, jak dál. Moje uvažování bylo jasné. Pokud si někoho najdu, tak hlavně, ať má rád Verunku.

Je podle vás jedna z mála šancí osamělých mám internetová seznamka?
Já ji nevyužila, ale rozhodně proti ní nic nemám. V mém okolí se přes ni pár lidí dalo dohromady a vztahy jim fungují.

Jak jste se seznámila s Mirkem vy?
Na vodě. Sjížděla jsem s kamarády Vltavu. Zaujal mě hlavně tím, jak se staral o svoji dceru. Taky proběhla klasická chemie, ta prostě funguje. Ve vztahu holt musí být také.

Prošla jste si obdobím obav, že jste „neudatelná“ a už navěky zůstanete sama? A co byste poradila ženám, které právě teď těmito pocity trpí?
Po odchodu manžela jsem měla hodně sražené sebevědomí. Rozhodně jsem ani neměla chuť si někoho hledat. Neřešila jsem muže, ani jsem se nebála budoucnosti, představa, že budu jen s Verunkou, byla příjemná. Partner mě zklamal a chuť znovu si hledat muže a tátu pro Verunku bojkotoval strach. Bránila jsem se novému vztahu, už kvůli Verunce. Ale když se objevil Mirek, nebála jsem se zkusit to. Ale chci, aby náš vztah byl pevný a trvanlivý, hlavně kvůli našim holčičkám. Rozchod je pro děti vždy negativní změnou. Teda aspoň v mém případě, neventiluji problémy před Verunkou, snažím se jí těchto věcí uchránit. Poradila bych všem: Nežijte minulostí, těšte se na svou lepší budoucnost. Berte život s tím, co přinese, a s humorem. A pokud jste sami, netrapte se! Být sám má své nevýhody, ale i výhody.

Byla dcera brzda při seznamování?
Ne. Kdo by dcerku bral jako něco navíc, ten by mě ani nezajímal. Mé dítě je mou neoddělitelnou součástí. Nerozumím ženám, které dítě obětují, jen aby nebyly samy. Kdyby si Mirek s Verčou nerozuměli, dostala by přednost ona.

Platí podle vás pravidlo, že najdete, když zrovna nehledáte, protože muži tak nějak vycítí, kdy jste na lovu?
Ano, opravdu je poznat, když je někdo na lovu. Teda aspoň mě tito muži nikdy nepřitahovali. Moc na sebe upozorňují. Je to prostě z chování poznat. Ideální stav je, když přestanete hledat, a on si vás partner i štěstí najde samo.

Lenka Padevětová (30) a dvojvaječná dvojčata Václav a Jan (3) – nový táta Petr
 
Klepněte pro větší obrázek

Lenka
Za jak dlouho vás napadlo, že nechcete zůstat s dětmi sama?
Mé první manželství víru v muže dost rozhodilo. Už od začátku. První muž byl skoro neplodný. Po několikaletém marném snažení jsem musela podstoupit umělé oplodnění. Vyšlo to a čekali jsme dvojčátka. V tu chvíli začaly problémy. Zůstával v práci déle a déle. Někdy i přes víkendy a já tušila, že je zle. Také bylo! Ve třetím měsíci jsem zjistila, že mě podvádí. Od té doby jsem věděla, že je konec, ale nemohla jsem jako těhotná dělat vůbec nic. Manžel ve svém vztahu pokračoval s milenkou i po narození dvojčat. Strašlivě moc dní a nocí jsem probrečela. Až jsem se s pomocí svých rodičů, a dokonce i tchána s tchyní, dokázala postavit a podívat se pravdě do očí. Že „on“ se nezmění a že nikdy to nebude táta, jakého si naši synové zaslouží. Požádala jsem o rozvod a on se odstěhoval. První dny, víkendy, týdny i měsíce byly moc těžké. Dvojčátka vyžadovala mou víc jak 100% péči. Znovu nabírat sílu pro další budoucnost jsem začala z jejich úsměvů, prvních slov, prvních krůčků…

Je podle vás jedna z mála šancí internetová seznamka?
Pro mě ne. Ne, že bych tomu nevěřila, ale měla jsem kvůli klukům obavy z úplně cizích lidí, kteří si mohou vymyslet cokoli.

Jak jste se tedy seznámila se svým současným partnerem?
Je to bývalý švagr mých blízkých kamarádů. Znali jsme se pár let, ale jen od vidění. Jiskřička přeskočila, když jsme se jednou náhodně potkali a povídali si. Děkuji mu za návrat důvěry. A že i „cizí pán“ může velmi milovat „cizí děti“.

Prošla jste si obdobím obav, že jste s dvojčaty „neudatelná?“
Tím si projde asi každá. Ale s pomocí své rodiny, rodičů a přátel to bylo snadnější, i když se svými myšlenkami stejně zůstane každý sám. Možná je ve mně bojovník, a chtěla jsem tatínka pro kluky, a tak to mě drželo a hnalo dopředu. A má rada pro ženy ve stejné situaci? Nevzdávejte se, vždyť my za tu vzniklou situaci nemůžeme! Tak proč by měly trpět naše děti?

Je dítě brzda při seznamování?
Brzda je silné slovo. Vzhledem k tomu, že to nebylo jedno dítě, ale rovnou dvojčátka a ještě malinká, se kterými je největší práce, tak těžší to je.

Platí podle vás pravidlo, že najdete, když zrovna nehledáte, protože muži tak nějak vycítí, kdy je žena na lovu?
Rozhodně platí. Psychika pracuje naplno…

Martina Čujanová (29), Gabriel (1) – nový táta David

Klepněte pro větší obrázek

Martina
Za jak dlouho vás napadlo, že nechcete s Gabrielem zůstat sama?
O tomhle jsem vůbec nepřemýšlela. Byla jsem rozhodnutá, že výchovu svého dítěte zvládnu sama. Že se prostě uskromníme, a když nikdo nepřijde, nebudu první, ani poslední. Navíc na to, někoho mermomocí hledat, kvůli dítěti nebyl čas ani psychická kapacita. Ale že to jednoho dne přišlo samo, jsem moc ráda.

Je internetová seznamka šance?
Asi ano, ale já sama nijak nedoufala, že bych tam mohla partnera potkat.

Jak jste se seznámila se svým současným partnerem vy?
Teď to vyzní jako protimluv, co jsem říkala před chvílí, ale paradoxně na internetu. Na jedné internetové sociální síti. Ale nebylo to cílené, spíš jsem se vyjádřila k jednomu tématu, následovala odpověď... a po čase jsme se začali pravidelně scházet.

Prošla jste si obdobím obav, že jste neudatelná?
Naivně věřím, že na každou ženu někdo někde čeká. Ale doma u televize ho určitě nepotká. Já jsem se necítila sama, měla jsem dítě, a to mě dostatečně naplňovalo, proto jsem těmto myšlenkám nikdy nepodlehla. Zkrátka jsem si nepřipouštěla, že jsem v trochu složitější situaci. Tady je každá dobrá rada drahá. Být sama na dítě a vše kolem, to je prostě těžká a nepřenosná situace, ale ať ty, které jsou samy, neklesají na mysli. Je třeba nepodlehnout iluzi a neskočit neuváženě po prvním muži, myslete na to, že ideální bude najít tátu na celý život, a to za tu trochu hledání stojí.

Cítila jste dítě při seznamování jako hodně silný handicap?
Určitě ne! Syn byl to první, o kom jsem, byť i na zcela nezávazné schůzce, Davidovi řekla. Jsem přece na prvním místě máma.

Platí podle vás pravidlo, že najdete, když zrovna nehledáte, protože muži tak nějak vycítí, kdy jste na lovu?
Já si pod slovem lov představím hlavně partičku žen, které jsou na diskotéce jak utržené ze řetězu. Určitě nebudí dojem matek od dětí, které ještě navíc hledají kvalitního partnera a otce pro svou rodinu. Navíc na místech, jako diskotéka nebo bary bych seznámení velkou šanci nedávala, pokud ženě nejde jen o flirt. Muži ale určitě vycítí, když o ně má žena zájem. Někdy jsou případy, že se i muž nechá sbalit, proč ne, když mu to vyhovuje. Mně ale přijde pro ženu dost ponižující někoho se doprošovat.

Roman Navrátil (34), Nela (1,5)
Klepněte pro větší obrázek

Roman
Za jak dlouho vás po rozvodu s matkou syna napadlo, že nechcete zůstat sám?
Staršímu synovi Romčovi bylo 5 let, když jsme začali bojovat naprosto samostatně. Na hledání nové partnerky jsem neměl čas ani náladu, byla spousta jiných starostí. Postupně jsem si uvědomoval, že to bez ženy nebude správně fungovat. Novou partnerku jsem začal hledat asi po dvou letech.

Je podle vás internetová seznamka šance?
Pro někoho ano, ale já ji nikdy nezkoušel. Dávám přednost osobnímu kontaktu před ťukáním do klávesnice.

Jak jste se seznámil se svou současnou partnerkou?
My se vlastně znali dlouho. Je to kamarádka mojí sestry a jeden čas pracovně zaskakovala u mojí mámy v restauraci. Já tam občas došel a prostě jsem ji ukecal, aby se mnou šla na procházku. A tak jsme si vyrazili a zjistili, že je nám spolu dobře a zůstáváme spolu stále. A už spolu máme i úžasnou dcerku Nelinku.

Prošel jste si obdobím obav, že jste „neudatelný“ a už navěky zůstanete s dítětem bez ženy? A co byste poradil osamělým mužům – otcům, kteří právě teď podobné období prožívají?
Ten pocit, že o něj nikdo nemá zájem, snad zažil každý. Já pochopitelně také. S dítětem se ale najednou na ženy díváte jinýma očima. Největší hloupost je házet je do jednoho pytle, jako že všechny jsou potvory. Muži také nejsou všichni andělé. Co přesně poradit, nevím. Snad jen nepoddávat se tomu pocitu, protože se nakonec najde někdo, s kým se budete cítit dobře. Každý se s tím musí poprat po svém.

Cítil jste dítě jako hodně silný handicap při seznamování?
Děti jsou při seznamování handicap jen potud, pokud je před případným partnerem budu tajit. Od momentu, kdy jsem se stal otcem, jím jsem už nadosmrti. Pokud na rovinu přiznám, jak se věci mají, a partner ztratí zájem, tak pro mě nebyl perspektivní. Podle mě by si to měli říct hned na začátku, aby bylo jasné, jak na tom jsou. Jestli jsou k sobě upřímní, nebo ne. Přece nezačnu vztah lží. Navíc o človíčkovi, který je kus mě.

Platí podle vás pravidlo, že najdete, když zrovna nehledáte, protože protějšky tak nějak vycítí, kdy jste na lovu?
Na tom rozhodně něco je. Pokud jsem intenzivně hledal partnerku, tak jsem se setkával s nezájmem. A když jsem nechával věcem volný průchod, bylo podstatně jednodušší se seznámit. Asi nemá cenu tlačit na pilu, ale jak „lov“ poznávají potenciální partnerky, netuším...
 
A na závěr:

Nehledejte za každou cenu
Námi zpovídaní rodiče na předchozích stranách dovětek psycholožky Jitky Douchové nečetli. Přesto její tvrzení zcela názorně ilustrovali.

Samospasitelný internet?
Jitka Douchová připomíná, že na internetu si hodně lidí vymýšlí a všelijak upravuje pravdu. Realita bývá mnohdy velice nemilé překvapení. Muž není šťastně rozvedený, nýbrž je nešťastně ženatý, žena místo péče o dítě kváká celý den po internetu a hledá hlavně sponzora. Navíc platí, že s přibývajícím počtem neúspěšných pokusů klesá naděje na úspěch, a z původně docela zábavné činnosti se stává rutina. „Pokud má osamělá maminka aspoň minimální možnost hlídání, tak je výrazně lepší nezakonzervovávat se ve vlastním světě s dítětem nebo u počítače, a jít mezi lidi.“ Není totiž nad „normální“ seznámení ve společnosti, kde lze předpokládat přítomnost mužů, ať už jde o kurzy němčiny, turistický pochod, výstavu motocyklů nebo soutěžní klání dobrovolných hasičů. (A jak už víme, vodácké akce.)

Přiznat dítě, nebo tutlat?
Psycholožka Jitka Douchová ovšem s jakýmkoli tutláním takto zásadních osobních faktů striktně nesouhlasí. „Prvotní lež se vždycky může obrátit proti vztahu, který právě vzniká. A kde jinde brát vzájemnou důvěru, než na základě pravdivých informací? Myslím, že jednoznačně se v životě vyplatí poctivost a pravdomluvnost.“ Ze své praxe přitom zná dokonce i případy žen, které při seznamování s novým partnerem redukovaly informaci o počtu svých dětí, aby tak zvýšily své šance. „Dvě ještě jdou, ale tři, to už je moc, toho se každý chlap lekne,“ vysvětlovaly prý na svou obhajobu. „Muž s vážnými úmysly před ženou, která popře to nejzásadnější ve svém životě, vezme nohy na ramena,“ varuje psycholožka.

Srdce i hlava
Kdyby bylo hledání nového partnera tak snadné, tak zábavné a tak nezávazné, jako třeba nákup kalhot nebo kabelky, možná by to mohli partnerští poradci i seznamovací agentury zabalit. Jenže ono je to náročné a komplikované. Nejen proto, že „nejsou lidi“, ale také z toho důvodu, že volba životního druha z velké části ovlivňuje i náš budoucí život – a v případě, že máme děti, tak i jejich životy. A to je sakramentsky velká zodpovědnost. Tak velká, že některé mámy volí cestu nejmenšího odporu a rozhodnou se raději zůstat s dětmi samy. Což doktorka Douchová zrovna neschvaluje: „Nikomu se v dobrém nevrátí, když se ,obětuje‘ na úkor dětí. Taková matka jim to pak většinou vyčítá, je nešťastná, disharmonická a zahořklá. Naopak, když má žena šťastný osobní život, tak z toho těží i její děti, kterým předává pozitivní energii, již ze svého vztahu čerpá.“ Ať chce nebo ne, měla by se současná matka a budoucí partnerka rozhodovat nejen srdcem, ale také hlavou...

Poučení z reálných příběhů

Také páry Jindřiška a Roman, Mirek a Katka, Martina a David a samostatně maminka Lenka a tatínek Roman 2 došli nezávisle na sobě k závěru:

1. To, že zůstanou s dítětem možná bez partnera vzali buď jako fakt, nebo byli v takovém fofru, že ani neměli šanci nad tím přemýšlet.
2. Po rozchodu s prvními partnery se cítili mizerně, ale věděli, že jim nikdo vyhrabat se z psychické mizérie nepomůže, musí si to odžít a odbolet sami.
3. On-line seznamka – proč ne, ale žádný z nich jejich služeb nevyužil. S výjimkou Martiny, která partnera našla na internetu, ale nikoli přes seznamku.
4. Dítě u nich bylo vždy na prvním místě. Potenciální partner o něm okamžitě věděl. Pokud by dítě nového partnera nepřijalo, raději by se s ním rozešli.
5. Ženy nehledaly hlavně živitele, ale přítele!
6. Seznámili se v přirozených prostředích: na vodě (Mirek a Katka), přes známé, v restauraci, ale také náhodou. Závěr? Neseděli doma jako pecky...

Text: Jana Trnková, Johana Barvínková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře