Hlavička, nebo kolínko?

Zvídavost je dětem vlastní. Proto je třeba počítat s tím, že se mohou dostat do nebezpečných situací. Víte, jak jim předcházet?
Hlavička, nebo kolínko?
Zdá se vám to také k popukání, když se malý capart natáhne jak široký, tak dlouhý? Většina diváků, kteří sledují pořady tohoto typu, se žertovným pádům od srdce zasměje. Ale ten, kdo viděl uplakaného drobečka s velkou boulí na hlavě či s krvavými kolínky na vlastní oči, vám jistě řekne, že na tom zábavného nic není. Je to přece vaše dítě, které si udělalo bolístku a vy se pochopitelně hlavně snažíte ránu mu ošetřit a ukonejšit je.

Je mnoho úrazů, kterým mohou rodiče zabránitz tím, že budou takzvaně předvídaví. Budou vést v patrnosti, jaká pohybová a jiná aktivita je pro děti určitého věkového období typická, a budou se snažit děti v takových případech lépe hlídat. Za své děti nesou rodiče až do 15 let plnou zodpovědnost

Pozor na hlavičku
„Úrazy jsou bohužel součástí našeho života,“ konstatuje přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze prof. MUDr. Petr Havránek, CSc. „Aby jich bylo co nejméně, měli bychom brát v úvahu, zda dětem dáváme to, co jim podle jejich věku náleží – tedy dostatek péče a pozornosti.“ „Nechápu, jak se to mohlo stát...“ Také se vám občas na rty dere tahle věta? I vy máte někdy pocit, že svoji ratolest hlídáte jako oko v hlavě, a přesto je schopna seskočit z dvoumetrové prolézačky, nebo po své ose prozkoumat bazén na zahradě? Snaha poznávat vede často děti k neuvěřitelným akcím. Zvlášť máte-li doma nezbedného raráška, mějte se na pozoru. Můžete od něj očekávat prakticky cokoli a je úplně jedno, jestli má za sebou teprve první krůčky nebo se právě naučil jezdit na tříkolce či na kole.
 
„K úrazu může dojít od prvního dne po porodu. Děťátko se nosí, krmí, přebaluje, to znamená, že může rodičům upadnout,“ zdůrazňuje MUDr. Havránek. A po pár měsících, jakmile začne být pohyblivější, může zase spadnout z přebalovacího pultu, z pohovky atd.

Pokud si nejste jisti, zda si dítě opravdu neublížilo, vyhledejte raději lékaře!

Pro miminka jsou charakteristické 4 typy úrazů:
Vypadnou z kočárku (málo připoutané děti z něj vylezou nebo kočárek sjede ze schodů a dítě z něj vypadne).
 
Vypadnou rodičům, kteří zaškobrtnou někde na schodech nebo o práh, z náruče.
 
Spadnou z přebalovacího pultu...
 
Vypadnou z krmicí židličky nebo spadnou i s ní...
 
Při těchto úrazech se děti nejčastěji poraní na hlavě, protože ji mají v poměru k tělíčku hodně velkou. Důležité je všímat si, zda je či není miminko po úrazu v bezvědomí, sledovat jeho chování, jestli hýbe oběma ručičkama a nožičkama, jestli není nápadně spavé, jestli nezvrací, nemá křeče v končetinách atd...

Zapamatujte si...
Zvídavost je dětem vlastní, i když některým méně a jiným více. Je však třeba předpokládat, že se budou pouštět i do „akcí‘, které nejsou zcela bezpečné.
Zákazy vedou některé děti k tomu, že se je snaží co nejvíce překračovat. Proto raději vysvětlujte. A také si uvědomte, že děti rády napodobují – proto jim buďte příkladem (nechoďte na červenou apod.).
 
Nebraňte dětem v pohybových aktivitách. Dejte jim však možnost, aby šlo o pohyb vhodný pro jejich věk a schopnosti. Tím také předejdete úrazům.
Vybírejte prostředí, kde se děti budou pohybovat. Dbejte na to, aby ani doma, ani venku na ně nečíhaly nebezpečné předměty. Budou je určitě chtít použít...
Nenuťte děti, aby dělaly to, na co nestačí. Koledujete si o problém.

Doma
Batolátka se většinou batolí doma nebo v takovém prostředí, kde jsou sledována rodiči, takže úrazů daných jejich pohybovou aktivitou není mnoho. Pokud k nim dochází, jsou si velmi podobné. V nestřeženém okamžiku děti někam vylezou – na gauč, křeslo, sedačku, židli – a spadnou dolů. V rodinných domcích jsou poměrně časté pády ze schodů. Při cestách po schodech nahoru není neobvyklé to, že dítě padá dozadu a uhodí se do hlavičky, případně si zlomí končetiny. Při cestě z prvního patra se dítě spíš skulí dolů. Poměrně časté je popálení od horkých tekutin. Děti se snaží sáhnout si na všechno, co vidí nahoře – včetně hrnců s vařící polévkou, konvic s čajem či kávou atd. Otravy z vypití nebo snědení něčeho, k čemu by se dostat neměla. Typické pro batolata je to, že strkají do pusy všechno, co jim přijde pod ruku – včetně náušnic, sponek, ale třeba i skla, které najdou na zemi...

Venku
Protože je leckteré batole pěkné šídlo, nelze se divit, že je mu jakýkoli kočárek příliš malý. Zvlášť ty sportovní (otevřené), jako by je přímo vybízely, aby se z nich snažila dostat. A mohou být připoutané sebevíc. Když nevypadnou, tak se aspoň s kočárkem převrátí. Naštěstí nebývají úrazy tohoto typu příliš vážné.
Pokud jde o venkovní aktivity, nemívají batolátka příliš mnoho úrazů, které jsou tak typické pro děti staršího věku. I když už „běhají“, jsou ještě tak malá, že když spadnou na zem, většinou si nic neudělají. Pohmoždit si mohou nožičky, ručičky, při zakopnutí může přijít i nějaká ta zlomenina. Typické pro batolata je to, že si strkají všechno, na co přijdou, do pusy, uší nebo nosu – výjimkou nejsou kamínky, kuličky, s nimiž si hrají starší kamarádi atd. Batolata se ráda sama vydávají například na zahradu, kde ochutnávají nejrůznější – i jedovaté – plody. Velkým nebezpečím jsou pro ně nezakryté bazény.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře