Já: „Jasmínko, pomoz mi, prosím, s těma taškama, nevidíš, jak jsem ověšená?"
Jasmínka: „No promiň, tohle snad princezny nedělají!"
Já: „Daníku, tak dárky pro Toníka k narozeninám máme, ještě mu, prosím, namaluj obrázek, ať je to takové osobní."
Daník: „To po mně nemůžeš chtít, to je poněkud dětinské!"
Já: „Daníku, proč sis do žákovské knížky k té jedničce připsal ještě tři hvězdičky?" D
aník: „Přece aby bylo jasné, že to bylo geniální!"
Jasmínka: „Mami, a víš, že já budu taky v televizi? Dnes byl u nás ve školce pan kamerák!"
Snažila jsem se natočit děti na lyžích, aby táta viděl, jak byly šikovné. J
á: „Daníku, zavři už konečně pusu a aspoň chvíli nemel! Snažím se natáčet!"
Daník: „Ale já musím mluvit, říkají ti něco emoce?"
Marně jsem se pokoušela přesvědčit syna, aby si nejprve udělal úkoly a teprve pak se věnoval svým radovánkám. Daník: „Maminko, promiň, ale na úkoly teď nemám kapacitu. V první řadě se musím najíst a pak si musím stabilizovat pocit spokojenosti a štěstí a toho mohu dosáhnout pouze hrou."
Po návratu z práce: Daník: „Mami, promiň, ale ty tvé namalované oči, to nebylo nejvhodnější, a ty šaty, no nevím, nevím, nebylo to tip ťop."
Po návštěvě syna za mnou v nemocnici jsem se nestačila divit. Daník kamarádce Jindře: „Jindři, byl jsem u mámy v nemocnici a ten pan doktor, co ji operoval, to je tak neskutečnej fešák! Ježíšikriste, snad se s tátou nerozvede..."
Při návštěvě naší kamarádky Báry Basikové si děti, Jasmínka a Theo, hrály na svatbu.
Bára: „Theodore Poláku, vezmete si zde přítomnou nevěstu Jasminu Adamcovou za ženu?" T
heo: „Ano."
Bára: „Jasmino Adamcová, vezmete si zde přítomného ženicha Theodora Poláka za manžela?"
Jasmínka: „Já si vezmu peněženku a jdu nakupovat..."
Před nedávnou dlouho očekávanou návštěvou kamarádky Daníka, Kiminky:
Daník: „Mami, potřebuju pilku, chci vyrobit pro Kiminku dárek."
Já: „Pilku? A kde bych ji vzala?" D
aník: „Co je tohle za domácnost? Tak mi dej aspoň sekeru!"
Chtěla jsem Jasmínce udělat radost a koupila jsem jí nové šatičky. Jasmínka: „Já je nechci, mně se nelíbí!" J
á: „Ale vždyť jsou krásné, takové šatičky by chtěla každá holčička."
Jasmínka: „Já je nechci!"
Já: „Jak myslíš, tak já je dám Karličce, ta bude šťastná."
Jasmínka: „Jo, bude šťastná, ale nebude hezká!"