Hádejte se… ale o samotě

Hádky do partnerského života patří, ať chceme, nebo ne. A někdy jsou i prospěšné, alespoň vyčistí vzduch a zakončí to „hlasité“ ticho. Kdo by ale našim partnerským výměnám názorů neměl být přítomen, jsou děti. Na jejich křehké duši mohou totiž napáchat velké škody.
Hádejte se… ale o samotě
Před dětmi se nehádáme!
To je přece jasné, říkáte si teď možná. Ale ruku na srdce, opravdu se v každé situaci dokážete ovládnou a případný problém s partnerem „hlasitě“ vyřešit až poté, co děti odjedou k babičce? Asi ne, že? Nebojte se, nejste v tom sami. Je ale dobré si uvědomit, jak mohou partnerské výbuchy zasáhnout naše děti, a v budoucnu se je snažit minimalizovat. Pokud si myslíte, že přeháníme a vaši nejmenší si občasné rodinné napětí nemohou uvědomovat, zkuste zavzpomínat na vlastní dětství. Pamatujete si ještě na hádky vlastních rodičů? Určitě ano. Tyto zkušenosti v nás prostě zůstávají až do dospělosti. „Hádky jsou zkrátka rušivým elementem rodinné pohody, které vycítí už úplné miminko. Ačkoli se mnozí rodiče domnívají, že nejmenším to nevadí, není to tak. I novorozeně už vycítí negativní atmosféru, vyděsí ho křik, je zmatené a bojí se. A platí to samozřejmě i ve starším věku. Každého dítěte se dotkne, že se jeho rodiče, kteří se mají milovat a chránit ho, najednou dohadují, zvyšují na sebe hlas. Takže z psychologického hlediska platí jediná rada a to je před dětmi se nehádat. Jednak proto, že je to prostě trápí a pak také proto, že jim předáváme určitý model chování, který budou samy jednou uplatňovat,“ míní dětský psycholog Radim Opatrný.

Když už se hádat, tak s grácií
Ono se to snadno řekne, nehádat se před dětmi, ale někdy se to zkrátka nepodaří. Jak tedy minimalizovat dopad na naše zlatíčka? „Samozřejmě uznávám, že všichni jsme jen lidé a jen málokdo může tvrdit, že někdy nevybuchne bez ohledu na okolnosti. Pokud se tedy tak stane, měli by rodiče zachovat určité dekorum. To znamená neuchylovat se k ponižování jeden druhého, v žádném případě neužívat vulgárních výrazů a fyzické útoky už jsou úplně nemyslitelné,“ vysvětluje psycholog Opatrný.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Každá hádka má svůj konec
Dalším důležitým bodem je akt usmíření. Když už prostě nevydržíme a před naším maličkým se od plic pohádáme, měli bychom hádku ukončit. Žádné mlácení dveřmi, žádný pláč a balení kufrů. Prostě se zastavit, zkrotit emoce a hádku zastavit. Nejlépe omluvou a to vzájemnou. Dítě tak pochopí, že se máme s tatínkem stále rádi a že omluva není uznáním slabosti, ale naopak gestem slušného chování. Z našeho selhání se tak vlastně naučí, že přiznání chyby a projev lítosti či omluva vedou k překonání problémů a sporů. To se jim jednou bude hodit, ne?

Pravidla hádek
• Když už se musíte před dětmi pohádat, vyhněte se přílišné hysterii. Rozbíjení talířů a vyhrožování sebevraždou je pro děti horší než noční můra.
 
• S partnerem se vyhněte nadávkám, ponižování, zesměšňování a nátlaku. Facky či jiné násilnosti by do vašeho života neměly patřit ani za zavřenými dveřmi…
 
• Děti do hádek nepatří. Věty typu „Podívej Mařenko, jak mi tatínek zase ubližuje“ si nechte od cesty. Své děti zásadně do sporů nezatahujte, nedělejte z nich soudce, ani je nemanipulujte na jednu či druhou stranu. Ublížíte jim.
 
• Při hádce užívejte rozumné argumenty, nezapomeňte, že i tímto negativním způsobem své děti vlastně vychováváte.
 
• Každou hádku, kterou jste před potomkem začali, ji před ním také ukončete. Nejlépe omluvou a projevem lásky, aby vaše štěstí vidělo, že se fakt máte rádi, i když to před chvílí tak nevypadalo.
 
• Dítěti hádku vysvětlete. Možná si myslíte, že je ještě malé, ale i váš tříletý mrňous ocení, když mu řeknete, že dospělí se prostě občas pohádají, že za to může špatná nálada, že jste se nechali unést, protože jste unavení atd. A že to sice není hezké, ale hádají se i lidé, co se mají rádi. Nebo právě proto... :-)

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře