Před necelými dvěma lety se vám změnil život, na svět přišel Gabriel, stala jste se dvojnásobnou maminkou. Je to velká změna pečovat o jedno či dvě děti?
Rozhodla jsem se, že se budu malému maximálně věnovat, a v tom byl ten největší rozdíl. Sofii jsem sice měla až ve 28 letech, ale tehdy jsem stále měla takový ten pocit, aby mi náhodou ještě něco neuteklo. I jí jsem se snažila dávat co nejvíc, ale občas jsem nějakou pracovní nabídku přijala. S Gabrielem jsem vypustila práci na čas úplně.
Jaké to bylo, když se narodil?
Cítila jsem velké naplnění. I proto, že mi v době, kdy jsem byla těhotná, odcházel tatínek. Protože jsem v jiném stavu prožívala takové neštěstí, měla jsem strach, aby byl Gabriel v pořádku. Snažila jsem se brát odchod jednoho z mých nejbližších jako přirozenou věc, a možná to tak cítilo i miminko. Nakonec byly obavy o Gabriela úplně zbytečné, je šťastný a stále usměvavý. Věřím tomu, že se můj tatínek stal Gabrielovým ochráncem.
Jak přijala brášku Sofie?
Bez problémů. Na to, že je mezi nimi rozdíl sedm let, mají krásný vztah. Sofie se na něj neskutečně těšila, nezaznamenala jsem u ní žádnou rivalitu. Až teď, když jí neustále leze na stůl a něco tam devastuje, občas na něj vyštěkne. Ale hned je jí to líto a okamžitě se objímají. Mají se rádi.
Pomáhala, když byl miminko?
Bývala by to nejraději vzala na svá bedra všechno, včetně kojení. Moc mi pomohla.
Jste ráda, že máte holku a kluka?
Samozřejmě. Sama mám dva bratry, takže mi to naprosto vyhovuje. Ani si neumím představit, jaké by to bylo se dvěma holčičkami.
Je už znát rozdíl mezi mužskou a ženskou mentalitou?
Trochu ano, i když je Gabriel zatím dost malý. Ale třeba v mazlení se mnou je o poznání intenzivnější, než bývala Sofinka. Na druhou stranu, když něco chce, má tendenci si to prosadit za každou cenu.
Kojíte?
Před Vánoci, když měl rok a tři čtvrtě, jsme skončili. Šlo to bez problémů, užívala jsem homeopatika, aby mléko odešlo přirozeně. Trochu jsem se bála, aby se s tím Gabriel vyrovnal, ale vcelku to zvládl. Sice na mě z postýlky v noci volával rozkošně „prsy, prsy“, ale já jsem mu trpělivě vysvětlovala, že už je na to velký. To jeho volání mi vždycky připomnělo písničku Prší, prší, tak jsem mu začala zpívat, on se zachechtal a zapomněl na to, co chtěl.
Kupujete Gabrielovi biopotraviny?
Ano. Snažím se ho zatím stravovat po svém, ale bohužel pod vlivem dcery z něj vyrostl milovník bonbonů. To Sofie objevila sladkosti, až když přišla mezi děti do mateřského centra. Je skvělé, že je teď mnohem jednodušší biopotraviny sehnat. Když byla malá Sofie, nechávala jsem si je posílat z biofarmy. Ale beru to rozumně, s mírou, dokonalá v tom nejsem. Když nabrala Sofie rozum, sdělila mi, že už ty moje biovýrobky nechce a šla se najíst k babičce.
Se Sofií jste přibrala více než 20 kilo. Co v druhém těhotenství?
Ano, a pořád mám pár kil navíc. Ale od té doby, co jsem přestala kojit, se v těle vrací všechno nazpátek. Snažím se hodně cvičit. Dělám už čtrnáct let jógu a začala jsem i s dynamičtější powerjógou. Teď chodím i na cvičení na míčích, a to mě moc baví.
Máte také čas sama na sebe?
Snažím se si ho udělat. Máme výhodu, že babička, moje tchyně, bydlí ve vedlejším vchodě. Letos šla do důchodu, a tak nám hodně pomáhá. Stará se o malého třikrát týdně celé dopoledne. A Sofie je denně do dvou hodin ve škole, pak má kroužky, takže její čas je naplněn.
Do jaké chodí školy?
Bydlíme kousek od církevní mateřské školky. Tam jsme ji dali, když byla malá, a byli jsme moc spokojeni. Se stejnou partou dětí, s níž chodila do školky, přešla do školy, ve které mají program výuky Začít spolu. Neznámkuje se tu, děti jsou hodnoceny písemně. Je to trochu jiné než na klasické základní škole.
A vyhovuje jí to?
Absolutně. Sofie se hodně soustředí na své zájmy, baví ji vše kolem výtvarky, dokonce už vede ve škole výtvarný kroužek. Sama vymýšlí dětem, co budou vyrábět. Taky chodí na kytaru a baví ji hrát i divadlo. Exhibicionizmus je v ní řádný. Pro ni by nebyl ten klasický, sešněrovaný, způsob školství, přínosem.
Váš muž vystudoval UMPRUM, je také grafikem. Vidí se v ní?
Určitě má radost z toho, že je výtvarně nadaná. Nikdy ji nezapomene pochválit, když se mu něco opravdu líbí. Ale zdá se mi, že Sofie se vždycky spíše viděla v něm, nikdy nechtěla být moc za holčičku. Dostat ji do sukní není tak snadné. A stále mě přemlouvá, že by ráda hrála fotbal, ale to jsem jí zatím nedovolila.
A vedete ji ke sportu?
Vedu ji pochopitelně k tomu, co je přirozené pro mne, takže jsem ji dala na tanečky. Kupodivu je tam spokojená, hodně tam posilují, makají. Asi by byla šikovná i na sport, ale času je tak málo! Oba jsme chtěli, aby měla alespoň dvě odpoledne jen pro sebe, aby byla doma a na něčem pracovala. A aby si užila bráchy a rodiny.
Jak se projevuje Gabriel?
Odmala rád kope do balonu, jako by se s tím už narodil. Ale my zatím vůbec neřešíme, co ho jednou bude bavit. Ať si jednou dělá, co sám bude chtít.
Chodíte s ním už mezi děti?
Občas jdeme do mateřského centra Balnek. Ráda bych s ním chodila do Sokola na cvičení rodičů s dětmi. Jakmile se může někde za něco pověsit, je maximálně spokojený. Přiznávám ale, že se Sofií jsem byla aktivnější. Teď dělím svůj čas mezi dvě děti, manžela, domácnost a své zájmy.
Jak moc se věnuje dětem manžel?
Je to trochu nestandardní otec. Jakmile skončí v práci, jede hned domů a věnuje se nám na sto padesát procent. Ale zároveň ho děti nesmírně vyčerpávají. Když je hodinu s Gabrielem, potřeboval by se poté tak dvě hodiny vyspat, aby se z toho vzpamatoval. Takže to rozumně vyvažujeme, abychom si tatínka nezničili.
Pomáhá vám s domácností?
Nedávno jsem s Gabrielem usnula, když jsem ho uspávala. O půlnoci jsem se probudila a zjistila, že je uklizená celá domácnost. Je to spíše výjimka, ale příjemná.
Jste důslední ve výchově dětí?
V tom jsme tragičtí. Jestli máme v něčem s mužem rozepře, tak je to právě kvůli výchově. Jsme sami hodně svobodomyslní, možná i proto ta důslednost u nás občas pokulhává. Já ale vlastně nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Vychováváme děti svobodou a někdy nám to přerůstá přes hlavu, ale jinak to neumíme.
Pozná Sofie mantinely?
Ne, stále to na nás zkouší. Teď si například myslí, že my dva s manželem jsme její kamarádi a občas na nás vybafne takovým způsobem, že se nestačíme divit. Už se u ní začíná projevovat puberta. Má vlastní názory, je samostatná, nejradši by chodila ze školy sama domů. To jsme jí zatím nedovolili, jen do lidušky chodí spolu s kamarádkami.
Jak by vypadal váš ideální rodinný víkend?
Můj muž je šťastný, když ho nechám dlouho spát. Vzala bych tedy malého a šla bych s ním ven. Gabriel by byl venku nejradši pořád – baví ho matlat se v hlíně, sbírat v lese šišky, blbnout na sněhu. Ideální by taky bylo, kdyby nám někdo uvařil. Pokud to jde, snažíme se o víkendu moc nevařit, abychom nebyli samý hrnec. A večer bychom si s mužem pustili nějaký film.
Jak jste vlastně volili jména Sofie a Gabriel?
Sofii vybíral manžel, takže jméno Gabriel bylo spíše na mně. Na první pohled to vypadá, že se syn jmenuje po mně, ale není to tak. Jmenuje se po archandělovi Gabrielovi, protože jsme si přáli, aby měl malý nějakého ochránce. Ale nakonec může být spokojený i manžel − máme Gabriela alespoň pokřtěného po tatínkovi – celým jménem je Gabriel Pavel Karoch.
Jste nejen maminka, ale také herečka. Budete teď někde k vidění?
S Ernesto Čekanem zkouším hru dr. Housky − o Kryštofu Kolumbovi a královně Isabele v režii L. Brožka. Teď v únoru máme v novém Divadle Jazzové sekce na Malé Straně v Praze premiéru. I když jsou odchody od malého pro mě těžké a teprve se učím si čas bez něj užívat, zpátky do divadla se opravdu těším.