Embrya před kamerou aneb 3 obrazy o vzniku miminka

Živý film, kde hlavní roli hraje skutečné oplodněné vajíčko, sledují embryologové s ještě větším nadšením než Oskary ověnčený trhák. Kontinuální monitoring časného embryonálního vývoje totiž posouvá úspěšnost umělého oplodnění o velký kus dopředu.
Embrya před kamerou aneb 3 obrazy o vzniku miminka

O embryích je známo, že nemají ráda náhlé změny prostředí, časté přenášení a okukování pod mikroskopem. Jejich vývoj je hned od začátku poměrně složitý a každé narušení skoro ideálního prostředí, které jim poskytuje tma, teplo, klid inkubátoru a kvalitní živné roztoky, je může ohrozit. Proto embryologové i budoucí rodiče vítají zařízení, jež umožňuje nepřetržitě sledovat počínání embrya a vyhodnocovat jeho kvalitu bez jakékoli manipulace od samotného oplodnění vajíčka až po přenos do dělohy budoucí maminky. Než se však před kameru umístěnou v inkubátoru, přesněji pod ní dostanou, musí se odebrané vajíčko a vybraná spermie spojit.

Obraz 1 – Osudové setkaní
Zatímco se pár budoucích rodičů po odběru zralých vajíček a odevzdání spermatu vrací domů, v laboratoři se schyluje ke vzniku jejich miminka. „Než dojde k samotnému oplodnění, vyhledáme ve folikulární tekutině odebraná vajíčka a připravíme je k oplodnění,“ ukazuje na Petriho misku pod mikroskopem embryoložka Olga Teplá a dále vysvětluje: „Současně se vyberou a oddělí schopné spermie podle toho, jak jsou kvalitní, jak rychle se pohybují a kolik jich je. Ne všechny jsou stejné, záleží na embryologovi, které spermie budou fungovat, a které ne.“

Pro výběr spermií je také rozhodující, jakou metodu pro oplodnění odborníci spolu s budoucími rodiči zvolili. Je-li kvalitních spermií dostatek, pak je možné spontánní oplodnění. Ono „spontánní“ v celkově asistovaném procesu znamená, že se ke každému vajíčku přidá 100 000 spermií a řízením osudu nebo dílem náhody se některé spermie samy s vajíčky spojí. Pokud je spermiogram špatný, embryolog injikuje spermii (metoda ICSI), kterou sám vybere. V některých případech je vhodné provést funkční test spermie. Spermie se nechá navázat na speciální látku, která je umístěna na misce. Vyselektované spermie se pak do vajíček vpraví rovněž injekcí.


Obraz 2 – Hurá do inkubátoru
Průměrně devět oplodněných vajíček putuje do inkubátoru, aby se začaly dít zázraky. Vajíčka, která dopoledne na sále vedle laboratoře pacientce odebrali, budou zhruba v poledne oplodněna, pak druhý den kolem sedmé ráno se ve vajíčku objeví dvě prvojádra. To je podle embryoložky důkaz, že oplodnění proběhlo správně. Kdyby v laboratoři tuto fázi propásli a nezkontrolovali, nevěděli by, jestli vývoj probíhá, jak má. Ale díky možnosti digitálního záznamu, se ke klíčovému momentu mohou při posuzování kvality embrya vrátit. Záznam, který mi doktorka Teplá na monitoru ukazuje (a mně připomíná dvě pecky v kapce oleje), úspěšné oplodnění potvrzuje.

„Embrya snímaná kamerkou na sebe prozrazují také informace, jež nám při několika kusých kontrolách zůstávaly utajeny,“ říká s nadšením embryoložka a dále vysvětluje: „Abychom embrya vyndáváním z inkubátoru příliš nerušili, kontrolujeme je během pětidenního zrání průměrně třikrát. Řada informací z jejich vývoje nám však uniká. S novým přístrojem je můžeme sledovat on-line a po pořízení záznamu a zrychleném přehrání máme možnost pozorovat, jak docházelo k dělení buněk a zda i délka klidové fáze, kdy se nic viditelného neděje (ale uvnitř buněk běží důležité procesy), odpovídá vývoji kvalitního životaschopného embrya.“

Obraz 3 – Přirozeně versus uměle
Po oplodnění přirozenou cestou dochází k dělení buněk při putování embrya vejcovodem do dělohy. Při „umělém“ si embrya během tzv. kultivace v inkubátorech hoví v důlku s živným roztokem. Pátý den se vyvinou zpravidla do stadia, kterému se říká blastocysta. U něho se posuzuje už samotné embryo a embryonální obaly. Ta embrya, která embryolog vyhodnotí jako nejkvalitnější, jsou potom přenesena do dělohy, aby se tam pokusila uhnízdit. Ve stejném intervalu po oplodnění zkouší zavrtání do děložní sliznice i embryo, které přirozené prostředí nikdy neopustilo.

„Dříve jsme přenášeli embrya už po 48 až 72 hodinách po oplodnění, ale dobrá zkušenost s prodlouženou kultivací v ISCARE IVF ukázala, že pětidenní vývoj ‚pod dohledem‘ je ve většině případů výhodnější. Proto doporučujeme prodlouženou kultivaci zhruba u poloviny žen a úspěšnost otěhotnění za poslední tři roky je 58 %,“ vysvětluje Olga Teplá. „U některých embryí však máme signály, že by se jim mohlo dařit lépe v přirozeném prostředí, proto volíme cestu kratší kultivace. Díky kontinuálnímu monitoringu teď můžeme sledovat embryo intenzivněji a ono perspektivní vybrat dříve. Předpokládáme, že permanentní sledování nám pomůže lépe odhalit abnormality vývoje, a počítá se s tím, že by do jisté míry nahradil genetický screening. Zatím chceme nové zařízení používat přednostně pro embrya kultivovaná pro druhý pokus po prvním neúspěšném.“ Technika pro permanentní monitoring není lacinou záležitostí a z 26 center asistované reprodukce v České republice ji má k dispozici zatím jen šest.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře