Den ode dne bývají miminka v tomto období společenštější. Chtějí se víc bavit s více lidmi, snaží se získat pozornost nejen „svých“ dospělých, ale třeba i starších sourozenců a jiných dětí. Jen s vrstevníky to ještě moc nezvládají. Ale dvojčátka, a navíc jednovaječná, mají náskok. „Je to nádhera sledovat, jak na sebe holky začaly krásně reagovat,“ raduje se maminka Veronika. „Cíleně se na sebe smějí a někdy jsou to úplné záchvaty smíchu. Je až neuvěřitelné, že taková mimina se na sebe vydrží smát tak dlouho.“
Kliďas a čertice
Sedmiměsíčňata mívají obvykle tak velkou touhu přemísťovat se nezávisle na nosičích, až se naučí plazit. Většina začátečníků to však zvládá račím způsobem, tedy vzad. I sestřičky jsou toho živým důkazem. Stejně jako tvrzení, že každé dítě je originál a jde si svojí vlastní cestou a hlavně tempem. „Obě se sice krásně plazí, ale Beátka pozpátku a Agátka dopředu,“ potvrzuje Veronika a dodává, že čertice Bea se sice už pokouší i o klek, ale zase si nevydrží hrát sama, dožaduje se stálé pozornosti a velmi nahlas se snaží dostat do rodičovské náruče. Zato Agátka je kliďas. „Je mnohem trpělivější a s hrazdičkou si vystačí nadlouho tak, že o ní ani nevíte,“ pochvaluje si pyšná maminka. „V ohrádce se holky neustále derou k sobě, okukují se, berou si vzájemně dudlíky, sahají na sebe. Je to legrace pozorovat je.“
Hlídači v zásobě
S miminky se situace mění rychleji než počasí a z pohodičky je rázem kalamita. To platí hlavně u bleskového nástupu horečky. Agátka a Beátka si po několika zdravých týdnech dokonce vyrazily na pohotovost. A to s laryngitidou. „Agátka začala v noci štěkavě kašlat a kašel ani po dvou hodinách neustal, takže jsme se rozjeli k lékařům,“ líčí svoji staronovou zkušenost maminka dvojčátek. „Vzali jsme i Beu, protože už vím, že co má jedna, přepadne zanedlouho druhou. A bohužel jsem se nespletla, i Bea začala za pár dní ‚štěkat‘. Naštěstí čípků, kapiček a pokynů, jak nemoc zvládnout, jsme měli dost.“ Brášku Šimona tehdy hlídal děda, jinak by musel noční výlet absolvovat také. Spolu s babičkou „zasahovali“ nedávno i u dvojčat, když si Šimon ve školce zlomil ručičku a tatínek byl zrovna na služební cestě. Není nad to, mít stále po ruce ochotné „hlídače“.
Domácí ňamka vyhrává
Od prvních příkrmů uplynulo několik týdnů, a tak si už většina sedmiměsíčních miminek zvykla na lžičku i chuť mrkve i brambor. Do jídelníčku postupně přibývají další druhy zeleniny a také obiloviny. S novými lahůdkami roste i chuť k jídlu. „Holky se pěkně rozjedly. Často si dají nášup a slupnou i porci původně plánovanou na další den. Jsem ráda, že jim chutná, i když mě tím nutí vařit denně. Skleničky totiž využívám, jen když někam jedeme nebo když opravdu nestíhám. Maminčino papání jim totiž zatím chutná nejvíc,“ chlubí se s úsměvem Veronika. „V porovnání s cenou dětských hotových pokrmů vyjde domácí strava levněji a dalším důvodem, proč vařím, je jistota, že jim dávám jen samé dobroty.“
Převzato z časopisu Betynka.