Dvojčata nemají jen maminky. Naštěstí

Nedávno jsem požádala jedno ze svých dvojčat, aby mi něco podalo. Napřímilo proti mně ukazováček, zvedlo oči v sloup a odpovědělo: „Prosím tě, počkej! Já mám jen dvě ruce, nemám čtyři!“ Vyjeveně jsem na ně zírala a přemýšlela, kolikrát asi tohle mé zvolání už za svůj život vyslechlo.
Dvojčata nemají jen maminky. Naštěstí

Jenže je to přesně tak: maminky dvojčátek mají jen dvě ruce, i když by se jim hodily čtyři. Po roce nejlépe ještě dvě nohy a další tělo, aby mohly běhat více směry. A brzy dvě hlavy, aby stíhaly odpovídat a slyšely stereo. Kde hledat pomoc, když ruce nestačí, hlava nebere a vy si chcete odpočinout?

Tatínkové dvojčat? Kamarádi do nepohody a muži mnoha zkušeností
 Jako první řešení se logicky nabízí tatínek. Ten však většinou musí plnit také roli živitele rodiny, což není v případě dvojčat zrovna jednoduchý úkol. Zatímco v rodině s dvěma dětmi po sobě sourozenci oblečení, hračky a další součásti výbavičky dědí, u dvojčat jsou všechny výdaje opravdu krát dvě. A když se unavený tatínek vrátí domů, místo teplé večeře a studeného piva ho vítá nepříčetná manželka se zoufalstvím v očích, která by mu ráda děti aspoň na chvilku předala.

 „Musím přiznat, že když jsem v létě viděl na pískovišti maminky s jedním dítětem, které si vzájemně stěžovaly, jak nic nestíhají a jak jsou unavené, byl jsem naštvaný. Věděl jsem, co zvládá moje žena a ty jejich nářky mi připadaly legrační. A protože žena ještě dálkově studovala, některé dny jsem musel kluky hlídat sám, dělat věci, o kterých jsem nic nevěděl. A zvládl jsem to,“ říká Patrik, tatínek dvouletých chlapečků. S trochou nadsázky by se dalo říci, že kdyby tatínkové dvojčat byli „volným“ zbožím, poptávka po nich by asi byla velká. Často jsou v rodině v rámci možností těma „druhýma“ rukama, které mamince chybí, a osvojí si tak řadu činností, o nichž jejich kamarádi z nedvojčatových rodin nemají ani páru. Únava a hodně práce se jim zúročí ve velmi hezkém a blízkém vztahu k dětem.

„Tatínkové dvojčat jsou absolutně nejlepší,“ říká s úsměvem Jana, letuška, která se z finančních důvodů částečně vrátila do práce – o víkendech létala a její dvojčátka a o dva roky mladšího chlapečka doma prý s přehledem zvládal manžel.

Jedno dítě vám pohlídám. Ale dvě – to zapomeňte!
Další běžnou součástí rodinné výpomoci bývají babičky. Zatímco manželé s jedním dítětem si vyjdou do kina a dítě na dvě tři hodinky předají, u dvojčat může být zase všechno jinak. Pokud dvě malé děti horko těžko zvládá zdravá maminka, jak na tom bude se silami o generaci starší babička po operaci plotýnky?

„První dva roky jsme se od kluků prakticky neodloučili. Babičky k nám chodily na návštěvu, ale nechat jim děti jsme si netroufli a netroufl y si na to ani ony,“ říká Patrik. Stejně jako většina ostatních rodičů přitom naprosto odmítá myšlenku, že by každé dvojče dali hlídat jinam. Byť hlavně mezi dvojvaječnými dvojčaty dochází k neustálým hádkám a strkanicím, jsou na sebe zvyklé a na odloučení reagují negativně. A nepřirozené to pak připadá i rodičům. – Řada babiček (i dědečků) hlídání neodmítne, ale nezastírají, že je to pro ně hlavně po fyzické stránce náročné. Najdou se i výjimky. „Dneska se s tím nadělá. Mají papírové pleny, hotové jídlo ve skleničkách, všechno je tak jednoduché,“ myslí si babička, která sama vychovala v mnohem složitější době dvojčata a dnes je oporou své dceři, která má rovněž dvojčata a ještě o rok mladší třetí dítě.

Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž
Není-li jiná možnost, zbývá ještě placené hlídání. A i tady hned vyvstává kámen úrazu. Zatímco maminka, která je doma se dvěma dětmi, dostává samozřejmě jen jednu mateřskou stejně jako maminka s jedním dítětem, profesionální pečovatelka dvě děti za cenu jednoho neohlídá. Některé agentury si účtují 1,5 násobek, většina dvojnásobek. Stejně jako jesle a mateřské školy. „Tržní cenu“ potvrzuje i Gábina, která se dohodla s kamarádkou: dva dny hlídá své dvouleté holčičky a kamarádčinu dceru, jeden den pak jsou všechny tři děti u kamarádky. 

Zůstala jsem sama. Co teď?
Bohužel, jsou případy, kdy maminka nemá ani jednu výše uvedenou volbu. Tatínek není nebo nefunguje, babička není nebo nefunguje a na profesionální chůvu nejsou peníze. Naštěstí funguje mezi maminkami dvojčat velká solidarita, existují kluby dvojčat a vícerčat, kam se mohou maminky obrátit. „Když mi bylo nejhůř, vzpomněla jsem si vždycky na svou kadeřnici, která byla sama na svá trojčata. Když to zvládla ona, já to se svým zázemím zvládnu jako nic,“ řekla mi odhodlaně Katka, manželka Patrika, maminka dvouletých chlapečků.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře