Jak ovlivňuje fakt, že dvě děti od nejútlejšího dětství vyrůstají spolu, jejich vývoj a psychiku? Jakou roli hraje to, zda jsou dvojčata jednovaječná, a tedy identická, nebo dvojvaječná?
Já jsme my a my jsme já
Jednovaječná dvojčata mají 100% shodnou genetickou informaci a většinou jsou si až na drobnosti typu mateřských znamének či pih podobná jako vejce vejci. Často i nejbližší okolí má problém je rozeznat. „Nějakou krizi identity jsem rozhodně necítila,“ říká dnes 36letá Markéta, jednovaječné dvojče. „Samozřejmě jsme ale obě automaticky slyšely na obě jména a neuměly jsme o sobě mluvit v jednotném čísle, vždy jsme to byly my. A vlastně nám to trochu zůstalo dodneška,“ dodává.
Řeč dvojčat
Právě řeč je jedním z nejčastějších problémů, které musejí maminky dvojčátek ve věku od dvou let až do raně školního věku řešit. Používání množného namísto jednotného čísla osobních zájmen, tedy my místo já a vy místo ty, je u dvojčat téměř pravidlem. Ale zdaleka také tím nejmenším problémem. Někdy si dvojčata totiž vyvinou dokonce vlastní řeč, které nikdo kromě nich nerozumí. Podle odborníků je nutné mluvit na každé dítě zvlášť, neoslovovat je stále jako „vy“ – jenže mějte to důsledně na mysli v běžném provozu domácnosti s dvojčaty!
Většina podobných problémů nakonec sama odezní tím, jak se dvojčata dostanou do kolektivu, nabírají nové zkušenosti, i tím, jak se rozvíjí jejich myšlení. V případě závažnějších problémů je na místě vyhledat logopeda a psychologa.
Všude samá Anička
„Naše Adélka věděla, že se jmenuje Adélka a také tak o sobě mluvila. Kdykoliv se ale podívala do zrcadla, byla tam Anička. Také ve fotoalbu byly samé Aničky,“ líčí maminka dnes čtyřletých dvojvaječných dvojčátek, Adélky a Aničky. „Stále jsme se jí to snažili vysvětlit. – Ty jsi Adélka…“ „Já jsem Adélka. A ona je Anička,“ ukázala do zrcadla. I tady pomohl čas a nové zkušenosti a jednoho dne problém s obrazem v zrcadle sám od sebe vymizel.
Dvojvaječná dvojčata mají genetickou informaci shodnou jen asi tak, jako dva běžní, v odlišné době narození sourozenci. Mohou, ale nemusí si být podobná. Často mají zcela odlišné povahy. Z tohoto hlediska jsou dvojvaječná dvojčata „v běžném provozu“ pro maminky náročnější. Děti totiž prosazují svou osobnost a individualitu. Zároveň jsou ale tato dvojčata na sobě citově závislá a podobně jako jednovaječná dvojčata, i ona těžko snášejí odloučení.
Hurá do školky?
Pro mnoho maminek bývá vysvobozením, když se mohou vrátit do práce a jejich dvojčata jdou do školky. A jak bylo řečeno, pro „dvojčecí“ problémy s řečí a identitou, může být pobyt ve větším společenství dětí prospěšný. Příchod do školky má ale u dvojčat svá úskalí. Děti, které dosud byly zvyklé pouze samy na sebe, mohou mít problém se začleněním do širšího kolektivu. Nikoho nepotřebují, hrají si samy se sebou a nechtějí se zapojit do společných aktivit.
Škola trpělivosti
U dvojvaječných dvojčat pak třeba každé dítě reaguje jinak. Zatímco jedno se rychle včlení mezi ostatní, druhé má pocit, že přichází o „parťáka“, žárlí, dožaduje se zpět jeho pozornosti. Nikdy nezapomenu, jak se naše dvojčata vrátila asi třetí den ze školky. „Maminko, už nechci do školky,“ plakala Lucinka. „A proč?“ „Já nechci jít na „milé děti odcházíme“ (rozumějte: na procházku) za ruku s Fanouškem! Já chci jít s Petruškou!“ Zkrátka: trpělivost a porozumění, které si maminky dvojčátek jistě vypěstovaly už v kojeneckém období, se bude velmi hodit i do dalších let vývoje dvojčat. A až na výjimečné případy není vlastně nic víc potřeba.
Jak předejít problémům
Snažte se k dvojčatům chovat jako k dvěma individualitám.
Neoslovujte je hromadně („holky“, „kluci“), mají každý své jméno.
Snažte se k dvojčatům mluvit jednotlivě, ne jen v množném čísle – co říkáte vy, budou říkat i ony.
Pokud začnou vyjadřovat svůj názor k oblékání, nenuťte jim být stejné a nechte je se vyjádřit.
Snažte se zajistit dvojčatům také kontakt s jinými dětmi, aby si zvykaly na kolektiv, sledujte jejich reakce.