„Děti jsou konzumenti ve výcviku,“ říká James McNeal, autor mnoha publikací o vlivu reklamy na děti. Ono se totiž ukazuje, že sledování reklam v dětství se později projevuje tíhnutím k povědomé značce. Co dělat, aby naše dítě nebylo na reklamu nezdravě fixováno? Když už vychováváme budoucí konzumenty, ať jsou to alespoň konzumenti zdravě kritičtí, veselí a spokojení, kteří věří svému úsudku, nenechají se opít rohlíkem, ale ani nepohlížejí na svět a priori podezřívavě. Vidíte-li v televizi, na internetu nebo na plakátě vtipnou a zábavnou reklamu, nahlas oceňte kreativní nápad. Pokud reklamu naivní a hloupou, pousmějte se jí.
Teorie a praxe mediálního světa
Problematikou vlivu reklamy na děti se zabývá zákon o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. a tzv. mediální zákon č. 231/2001 Sb. Praví se v nich, že reklama nesmí podporovat chování ohrožující zdraví nezletilých a jejich psychický a morální vývoj. Také nesmí děti a mladistvé přímo pobízet, aby kupovali výrobek nebo službu, a využívat přitom jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti. Není v praxi naše společnost až moc benevolentní? Například ve Švédsku a Norsku jsou reklamy pro děti do 12 let zakázané a nesmějí se vysílat před dětskými pořady ani po nich. Ve Velké Británii se objevují iniciativy k zamezení vysílání reklam na tučná a sladká jídla.
Děti (a rodiče) těžko odolávají
Vidí-li dítě v reklamě rozjásaného vrstevníka s úsměvem od ucha k uchu, logicky se bude chtít cítit stejně báječně. K tomu mu jistě dopomůže nabízený výrobek. Jednoduchá úvaha. Děti v předškolním věku nerozlišují zcela jasně fikci od reality. Reklamy je baví stejně jako pohádky. Tu najdou oblíbené hrdiny, tam zas oblíbené předměty. Ve škole už si navíc děti velmi často závidějí a vydělují se podle toho, kdo je trendy a kdo mimo. „Správný kluk“ vlastní tohle a nic jiného, „správná holka“ si hraje s tímhle a ničím jiným. A protože rodič ví, jak je pro jeho ratolest důležitá sociální skupina, kam patří nebo chce patřit, může někdy naléhání odolávat jen s obtížemi.
Převzato z časopisu Betynka.