Druhý trimestr - co vás čeká a nemine?

Jste ve čtvrtém, pátém nebo šestém měsíci? Pěkně si toto období užívejte. Druhý trimestr je prý nejpříjemnější. A porod? Ten je ještě daleko...
Druhý trimestr - co vás čeká a nemine?
Přestalo mi být špatně,“ triumfuje Ivana, když přijde řeč na druhý trimestr. Její euforii se nelze divit. Ještě včera se po každém soustu lámala do předklonu v místnůstce, kam i císař pán chodil pěšky. „Je to jako zázrak,“ usmívá se. „Jeden den téměř k nevydržení. Druhý den se probudíš, opatrně zkoumáš svoje tělo, protože čekáš to nejhorší, a ono nic. Pustíš se do snídaně, pak si dáš lehkou svačinku, ale nevolnost, která se dřív hnala celým tělem, nepřichází.“ Ivana má štěstí. Nic ji nebolí ani netrápí. Tělo se uvolnilo a hlavu má čistou.

Že by šťastná pilulka?
Proč nastávající mámy tak toužebně vzhlížejí k datu, které načíná druhý trimestr? Protože ten první bývá poměrně dost často ve znamení nejrůznějších obtíží – trápí je žaludek, všechno se jim míhá před očima, sem tam se objeví nějaká ta mdloba. Kdesi vzadu v hlavě sedí strach, aby děťátko ty první tři měsíce vydrželo a mámy se „nepustilo“. Ve třetím trimestru se zase modlí za každý týden k dobru, který děťátko odnosí, zvlášť naznačí-li jim lékař, že jde o rizikáč.
 
„Ve druhém ze mě všechno spadlo,“ dělí se o své pocity Kamila. Stejně jako mnohé ostatní mámy měla pocit, jako by spolkla nějakou „šťastnou pilulku“. Poznali to na ní i ostatní. Celá rozkvetla, pořád se usmívala. „Jen kdyby nebylo té porodnice...“
 
Kamila začala 14. týden tím, že si v neděli ráno přivstala. Před sedmou ráno už stála frontu – nikoli na banány, ale na registraci. Statistiky, že s babyboomem je konec, jako by v Praze neplatily. Její kamarádka Hana prý na svůj „registrační den“ ve „své“ porodnici zapomněla, a přestože tam další den stála v šest, nebylo jí to nic platné. Nakonec se naštěstí chytila v jiné. Žádné z nich by prý sice nevadilo, kdyby nerodily v Praze, ale jejich partneři jsou věčně na cestách – a co potom. Člověk prostě musí zvažovat i další okolnosti. Jinde to naštěstí tak dobrodružné není. Ale i když jste si ještě porodnici nevybrala, nebojte se, na ulici neodrodíte…

Hlava nebo nožička?
Až na nějaké ty „drobnosti“, se druhý trimestr těhotným ženám jeví jako šťastný. A když ještě začne o sobě mimino dávat vědět, je to pocit k nezaplacení. Mileně prý jen vadilo, že se k ní všichni vrhali a sahali jí na bříško – dokonce bez dovolení. Chápala sice, že se většina z nich chce na její blaženosti podílet, ale když se na ni sápal i protivný kolega, pěkně ji to naštvalo. Jsem ráda, že tu radost všichni sdílejí se mnou, ale čeho je moc, toho je příliš,“ durdí se. „To je přece tak intimní záležitost – pro mě a pro manžela a snad i pro ostatní z rodiny.“
 
„Bude to tentokrát vlevo, nebo vpravo?“ Zatímco jedna boulička znamená vystrčenou hlavičku, druhé ťuknutí dává svědectví o malém sportovci, který tam vevnitř nemá žádné stání. Každé šťouchnutí nebo kopnutí nastávající mámu – zvlášť zpočátku – přivádí do tranzu. Není divu – vždyť kromě vyšetření a nějakých těch obrázků je jediným a zásadním svědectvím, že se miminku daří dobře. A i když ji ten její rarach nenechá pořádně vyspat, přestože má často na rozdíl od ní třeba v noci den, zas tak moc jí to nevadí. Pořád ještě sice chodí do práce, ale tak prostě zalehne o něco dřív, aby se dospala.
 
„Spaní, to je vůbec kapitola sama o sobě.“ Lucka jenom kvete – až na ty kruhy pod očima. „Pořád se budím.“ Doktoři jí pomoci nemohou. Prý se to samo zlomí. „Spací“ léky samozřejmě v úvahu nepřicházejí, lepší je nepřehánět to ani s bylinkami. Za ten neklid může někdy nedostatek hořčíku. Ten je například v lískových oříšcích nebo meruňkách. A co ještě odborníci doporučují? Jestli máte stejné potíže, pokuste se nastolit „režim“. Není v tom nic světoborného. Ložnice by neměla být přetopená, ale naopak dobře vyvětraná. Na noc se necpěte ničím tučným, ani těžkým. Snažte se chodit spát v přibližně stejnou dobu. Před spaním se můžete napít teplého mléka s medem. Když se vzbudíte a nemůžete znovu usnout, hodiny se v posteli nepřevalujte. Raději vstaňte, projděte se a napijte, přečtěte pár stránek něčeho „veselého“ a opět si zkuste lehnout.
 
Lepší je dobrá nálada
„Ty máš ale krásné bříško,“ obdivují všichni jeho klenutí. Každý den je o chloupek větší, mění svůj tvar i parametry. Hezky se začíná rýsovat i v tlustém svetru nebo kabátě. Většina lidí si toho všimne a třeba vás pustí i sednout, abyste se na tyči nekomíhala sem a tam. Pokud se nikdo k tomu nemá, řekněte si. Uvidíte, že nikdo neodmítne a pro vás i miminko to bude při prudkém brzdění tramvaje či autobusu přece jenom o chloupek bezpečnější. A jestli vám trochu otékají nohy, nebo se na nich vykreslují drobné žilky, moc si z toho nedělejte. Většinou jak se objevily, tak po porodu postupně zmizí. Vychutnejte si krásné dny na procházkách a výletech, vydejte se objevovat maličkosti, které by vaše miminko mohlo potřebovat. Těšte se ze všeho, co by mohlo přinést radost vám i jemu. Hodně si s ním povídejte, hlaďte vyklenující se bříško, můžete mu i zazpívat. Podle některých studií už v tomto období miminko dobře vnímá, co se kolem něj děje. Doléhají k němu vibrace, ale i váš příjemný (nebo naopak naštvaný) hlas. Vyhněte se „špatným“ – tedy akčním a hodně agresivním filmům, najděte si naopak čas na něco, co si vychutnáte – ať už je to zábavná knížka nebo lehký film, o víkendu si klidně přispěte. „Dáchnout“ si po dobrém obědě není žádná ostuda. 
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Šimrá, šťouchá, kope. Kdo? Přece miminko...
 
Že jste těhotná, nepoznáte možná jen podle vzdouvajícího se bříška, ale třeba i podle občasného motání se či bolestí hlavy, lehkých nevolností, nebo zácpy. Necpěte do sebe projímadla. Celozrnné pečivo, ovoce (třeba švestky) a zelenina s dostatkem vlákniny by ji měly udržet na uzdě.
 
Nemyslete na „tajli“, zvlášť když jste v prvních třech měsících kvůli rozhoupanému žaludku zhubla. Jezte třeba po trochách, ale často.
 
Honí vás mlsná? To je pro druhý trimestr typické. Když se nebudete cpát okurkami, nebo sladkým od rána do večera, zase tak moc se neděje.
 
Ultrazvuk! Kdo by se na něj netěšil. S jeho pomocí mezi 11. a 14. týdnem lékař upřesní termín porodu, zmapuje na EKG, jak funguje srdce, ale především uvidíte první pořádný obrázek svého kulíška.
 
Nezašla jste ještě k zubaři? Udělejte to. Pozor také na dásně, ty jsou velmi citlivé a mají sklon ke krvácivosti...
 
V pátém měsíci vám sestra v rámci biochemického screeningu odebere krev. Z rozboru je možné zjistit některé látky, vypočítává se riziko možného poškození dítěte.
 
Je-li vám více než 35 let, nebo hrozí genetická rizika vrozené vývojové vady plodu, doporučí vám lékař amniocentézu (provádí se mezi 15. až 20. týdnem pod „dohledem“ ultrazvuku). Ta by měla odhalit, zda se děťátko vyvíjí správně.
 
To to šimrá, šťouchá, kope... V pátém měsíci vám tak miminko dává najevo, že existuje.
 
Bříško je čím dál větší, kůže se napíná. Mažte si je vhodnými krémy, omezila tvorbu strií. Zvlášť blondýnky nebo „zrzky“ mají kůži velmi jemnou...
 
Druhý ultrazvuk přijde na řadu kolem 20. týdne. Uvidíte, zda má vaše mrně všechno, co má mít. Také se dozvíte, budete-li chtít, jestli je to chlapeček nebo holčička.
 
Svědí vás bříško, jako by po vás putovalo tisíc mravenců? To je poměrně běžné, stejně jako křeče dolních končetin. Otékají-li vám trochu kotníky, bolí vás nohy, je to celkem normální. Snažte se vyhnout dlouhému stání, při sezení si nohy dejte na stoličku…
 
Pečujte o sebe, jak jste zvyklá. I když vám možná trochu začnou padat vlasy, nebojte se toho, po porodu se to spraví. Nepřehánějte to ale s vyleháváním ve vaně, lepší je sprcha.
 
Když se vaše těhotenství překlopí do 6. měsíce, dejte si pozor na bolesti a tvrdnutí bříška. Bez povšimnutí nenechte ani drobné krvácení. Vše konzultujte se svým gynekologem.
 
Miminko

Čtvrtý měsíc
Začíná se podobat člověku. Na konci 4. měsíce už má prstíčky na nohou i na rukou. Vyvíjí se hmat, začínají fungovat chuťové pohárky, uši vnímají některé zvuky. Jemnou kůží prosvítá síť cév. Tělíčko je pokryto chmýřím, zvaným lanugo. Z placenty si bere živiny a kyslík. Rostou řasy, na končetinách se vytvořily klouby. Už si cucá paleček, škytá, hrudníček se zvedá a zase klesá... Měří kolem 15 cm, váží asi 150 gramů.

Pátý měsíc
Kdyby mělo k dispozici váš prs, určitě by se na něj dychtivě vrhlo. Sací reflex už funguje. Zatím má ale k dispozici jen svoji pěstičku. Dobře má vyvinuté ruce a nohy, na hlavičce první vlásky, v záloze zoubky, slyší zvuky. Tvoří se mázek, který chrání pokožku. Pohyby reaguje třeba i na dění zvenčí. Slyší tlukot vašeho srdce, jeho srdíčko však pumpuje 2x rychleji. Kromě kosterní soustavy se vyvíjí i nervová. Jeho přemety by mu mohl závidět leckterý akrobat. Bdí a spí. Šťouchá a kope. Může se mračit i šklebit. Měří kolem 25 cm a váží zhruba 350 gramů.

Šestý měsíc
Je vrásčité. Rychle roste a sílí, ale ještě má v děloze dost prostoru. Bdí a spí podle „sebe“. Občas špulí rty, otevírá a zavírá pusu, slyší hlasy i hudbu, hrudníček trénuje dýchací pohyby, v pokožce se tvoří potní žlázky, víčka stále překrývají oči, ale začínají se od nich oddělovat. Nožičky narážejí do děložní stěny a nacvičují tak chůzi. Drobeček otevírá a zavírá oči. Reaguje na světlo, funkční jsou hlasivky, i když poprvé na vás „zakřičí“ až po porodu. Měří asi 30 cm a váží zhruba 650 gramů.
 
Text: Vlasta Adamcová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře