Dramatická výchova jako nástroj k formování dítěte

Pod pojmem dramatická výchova si většina lidí představí divadelní představení, kulisy a děti v kostýmech. Není tomu úplně tak. Dramatická výchova je nástroj k formování a rozvíjení osobnosti dítěte a nacházíme ji v každodenním životě.
Dramatická výchova jako nástroj k formování dítěte

Jistě znáte situace, kdy vašemu dítku padne něco o oka a nedá pokoj, dokud rezignovaně nepokýváte hlavou, čímž svolíte ke koupi. V tu chvíli mu vítězoslavně zazáří očíčka, aniž by vědělo, že v zápětí bude uzemněno větou: Tak si to tedy běž koupit SÁM, tady jsou peníze. Stydlivost rázem předčí věškerý chtíč, a dítě v tu chvíli ztrácí o danou věc zájem, přestože mu byly poskytnuty prostředky. Ve většině případů za to může  komunikace, která by nevyhnutelně musela nastat s prodávajícím - cizím, dospělým člověkem.

Aby dítě mohlo zvládat podobné situace, musí získat důvěru ve své komunikační schopnosti, ke kterým mu může dopomoci dramatická průprava. Příkladem mohou být hry. Rodič může do jakékoliv volné hry dětí vnést konflikt (při hře s panenkami např.: "Proč to miminko tak dlouho pláče? "). Jedná se vlastně o určitou formu improvizace, která u dítěte rozvíjí zejména sociální dovednosti. Je však nutné podotknout,  že vstup rodičů do hry může hru obohatit, ale také úplně zrušit. Na místě je proto citivost.

Zkuste si s dětmi následujících pár cvičení, a budete opravdu mile překvapeni spontánním tokem myšlenek vašeho předškoláka.
Při čtení pohádky vyjměte část, při které se záporná postava ocitla v bezvýchodné situaci. Například.:  Vlk se od Karkulky dozvěděl, že její tatínek je myslivec, tudíž mu hrozí nebezpečí. Zkuste se dítěte zeptat, co se asi vlkovi honí hlavou? Dítě by mělo dokázat každou myšlenku zdůvodnit. Další možností je přijít k dítěti při volné hře a ptát se na podrobnosti hry. Děti si hrají spontánně, a tak budou nuceny při vašich otázkách improvizovat, protože hra není předem vymyšlená. Vhodné jsou otázky, u kterých předpokládáte, že děti nemají domyšlené "Kde mají zvířátka farmáře, kdo tu panenku rozplakal nebo kdy bylo to autíčko naposledy v myčče?" Neméně zajímavou alternativou je domalovávání situací. Rodič předloží dítěti vedle sebe dva obrázky např.: čistě oblečeného chlapečka a chlapečka v ušmudlaných kalhotách - předtím a potom. Nyní můžeme dítě požádat, aby domalovalo třetí obrázek s tím, jak si myslí, že se mohl chlapeček ušpinit, a poté je necháme převyprávět celý příběh. Je žádoucí, abyste se doptávali na detaily příběhu. Dítě bude utvrzeno v tom, že Vás příběh opravdu zajímá a bude tak motivováno k dalšímu vyprávění.
Pokud rodiče nemají čas, nebo chybí fantazie pro zvídavé otázky, jsou tady dramatické kroužky, které dokáží i to nejnesmělejší dítě ohobatit, a skrze prožitky naučit, že komunikace není za trest. Nechcete to zkusit?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře