Mgr. Alena Bartošová
Po třech letech „praxe“ s jedním dítětem a čtrnácti měsících „praxe“ s dvěma dětmi můžu říct, že se ze mě stala docela „praktická“ osoba. Vypracovanou metodikou aplikovanou na každodenní úkony si usnadňuju „praktický“ život. Kupříkladu koupání: 1. Napustím vanu. 2. Svléknu Zorku, šoupnu ji do vany. 3. Svléknu Matyáše, šoupnu ho do vany. 4. Poskytnu hračky, ustupuju do pozadí a stávám se mokrým pozorovatelem. K dispozici ponechávám jen ruce, aby chytaly případné tonoucí. Monitoruju, že Matýsek opět do svého koupacího programu řadí svůj badatelský exkurz. Průzkum pupíků, bimbáska, prstíků u nožek. Tak, všechno je na svém místě, ve správném počtu, pro jistotu pupík ukáže i máma, je tam. Uf. Akusticky příznivé prostředí bezmezně vyhovuje „rádiu Zorka“, na jehož vlnách se pohupuje i Matýsek se svými neartikulovanými zvuky. Jeho vehementní neverbální gesta podporují Zorčiny decibely: „Ano, Matýsku, cáky cáky!“ Kdo má dvě děti, tak ví, jak rychle se mění poměr množství vody ve vaně a množství vody vyšplouchané na podlahu. (Sama sebe považuju taky za omytou.)
Hurá na zoubky
Vodní slavnost dvou nahatých pidiakvabel se chýlí ke konci a my se chystáme na výstup z vody. 5. Zorka skládá slib, že zatímco budu oblékat Matýska, nebude si ve vaně stoupat, klekat ani lehat a potápět se. 6. Opláchnu Matýska, balím do osušky a odnáším k přebalovacímu pultu. (Zorka hlasitě zpívá, abych slyšela, že je v pořádku.) 7. Suším, mažu, strojím první pytel blech. 8. Osprchuju Zorku. 9. Suším, mažu, strojím druhý pytel blech. (Matýsek hlasitě křičí, abych slyšela, že je v pořádku.) 10. A „hurá“ na zoubky! Tasím obligátní říkanku „Čistím zoubky řízy řízy, ať jsou bílé jako břízy“, která působí zejména na Matyáška jako dráždidlo. Sveřepě odmítá otevřít pusu, jediné, co s kartáčkem připouští, je ohlodat mu rukojeť. „Vlevo, vpravo, vpředu, vzadu, horní a pak dolní řadu,“ pokračuju ze setrvačnosti, aniž by mě někdo vnímal, „ať jsou bílé jako sníh, ať má každý radost z nich,“ končím recitaci, jejíž efekt bych vzletně nazvala sporným. Ale rituál je rituál.:-)
Koupání je zakázáno
Nedávno Zorinka i Matýsek prodělali neštovice. V noci špatně spali, plakali, nesměli mezi děti, nikdo nesměl k nám. Nervy prošly drastickou otužovací kúrou, a tak se k viróze během měsíce připojila i ponorková nemoc. Jedna věc je ale na neštovicích pozitivní: koupání je zakázáno, říkám si v sobotu s pocitem ušetřeného času a energie. V neděli vyklepávám z peřin zaschlý pudr, sbírám prádlo s bílými fleky a už sním o potopě v koupelně a o čtyřech rozzářených kukadlech problikávajících mezi kopečky pěny...
Jak to vidím já
Děti koupu jen o víkendu. Ne, neznamená to, že voda není náš kamarád. Ve všední dny své ratolesti jen sprchuji, protože (jak jistě všichni rodiče potvrdí) zorganizovat lázeň pro dva mrňouse je náročné. A navíc: všeho moc škodí (i vody) a nic se nemá přehánět.:-)
PhDr. Adam Suchý
Možná čekáte, že budu večerní koupání našich dvou dětí popisovat v obrazech katastrofického filmu – v příboji vln a zpěněné vody se přes zmáčené brýle snažím rozeznat a oddělit hračky od dětí a jako první vylovit to méně zdatné, menší a téměř tonoucí… Opak je pravdou! Večerní koupání bývá výsadou tatínků a já si ho užívám se vším všudy.
Střet ve vodním světě
Jsem laskavý a trpělivý, když Štěpánek už téměř sám vstupuje do vany, bere si plovoucího zpívajícího hrocha a po chvíli klidné hry si na výzvu začne sám (ano, sám!) čistit zuby. Nakonec, má tři a půl roku, tak už mě k hygieně nijak zvlášť nepotřebuje. Zatímco se umývá, já moudře rozprávím o nutnosti čistit si zoubky, protože je třeba vyhnat zlobivé broučky, kteří způsobují zubní kaz, o tom, kterak je nutné umýt si šulínka, protože není daleko doba, kdy začne svému pohlavnímu orgánu dávat jména a vnímat jeho existenci jako sobě rovnou, a o tom, jak je večerní koupel prospěšná a znamená půl zdraví.
Jsem o poznání méně laskavý a trpělivý, když má žena přináší Barušku a obě děti se střetnou ve vodním světě. Štěpánek se před ní snaží nenápadně ukrýt svou hračku pod hladinou, ve slabších chvílích na svou devítiměsíční sestřičku plive zubní pastu nebo se ji pokouší jen tak mimochodem počurat. Baruška se tím ohromně baví, zvláště pak když zjistí, že vodou se dá velmi dobře cákat na všechny strany. Dokonce i Štěpánkovi do oka. Začíná vodní bitva, během které instrukce „a ještě si umyj pusinku“ zcela ztrácí svůj smysl.
Bude Večerníček!
Nejsem už vůbec laskavý a trpělivý, když voda se škodolibou přesností zasahuje místa nad kachličkami a výš, takže omítka začíná padat do vody a dělá nám ve vlasech podivný melír. „Večerníček, už bude večerníček!“ křičím zoufale, čímž jen o další desítky centimetrů zvedám vlny vodního příboje. Těžko říct, jestli se náš syn snaží dostat z vany kvůli večerníčku, nebo nás chce všechny utopit. Ostatně mokré stopy povedou bytem spolehlivě až do obýváku, takže mě neutečeš, jen počkej! Ještě před tím ale musím v příboji vln a zpěněné vody přes zmáčené brýle rozeznat a oddělit hračky od dětí a jako první vylovit to méně zdatné, menší a téměř tonoucí…
Jak to vidím já
Berte večerní koupání jako hru. Stane-li se z něj rodinný rituál, tím lépe. Malou vaničku či koupací kbelík lze dát do prázdné vany, aby si dítě zvyklo na větší prostor. I když máte ve vaně protiskluzovou podložku, malé dítě je třeba neustále držet. Cákáním se dítě procvičí a unaví. I když máte šikovné batole, nevzdalujte se z koupelny. K utopení stačí i 8 cm vody. Pozor na pákové baterie, pustit horkou vodu je velmi snadné...