Dotaz čtenářky: Proč si moje dítě ubližuje?

Včera ještě spokojené dítě se najednou začne měnit. Zničehonic se bije do hlavičky nebo bouchá čelem o zem, dokud není celé rudé. Starší děti se řežou žiletkou nebo pálí cigaretou. Tento jev je bohužel čím dál častější. Sebepoškozování už bohužel propuklo i u dětí.
Dotaz čtenářky: Proč si moje dítě ubližuje?
Smutné je, že podle psychologů opravdu případů, kdy se i docela malé batolata fyzicky „trestají“, přibývá. A mýlí se ten, kdo si myslí, že nutně musí jít o děti ze špatného rodinného prostředí, děti nechtěné nebo zanedbané. Samozřejmě, že existují, zvlášť ve starším věku případy, kdy sebepoškozováním dospívající řeší špatné rodinné vztahy nebo deprese a úzkosti, často tak činí také oběti sexuálního násilí. U těch nejmenších to ale tak není. „Sebepoškození je projevem lehké mentální odchylky a ta se skutečně neváže k sociálnímu prostředí, ve kterém dítko žije,“ potvrzuje dětský psycholog radim Opatrný. A jeho slova potvrzuje i nešťastná maminka, která nám do redakce poslala opravdu smutný mail znění:
 
„Máte, prosím, někdo zkušenosti se sebepoškozováním? Dcerka se v záchvatech vzteku sama bije po hlavě a tvářích. Je to strašný pohled. Vždy cela zrudne a fackuje se. Nevím, co mám dělat…“
 
Co to vlastně je sebepoškozování?
Zjednodušeně řečeno jde o agresivní chování které není nasměrované proti někomu jinému, ale proti němu samotnému. Může jít například o pořezání se, popálení, předávkování léky, nedostatečné oblékání způsobující nemoci z prochladnutí. Podstatné pro sebepoškozování je, že toto sebezraňující chování se opakuje. Rodiče si většinou pokládají otázku proč.
 
Příčin sebepoškozování je většinou více - od prožití traumatické události v dětství, přes negativní dětské zkušenosti s pečujícími osobami, kdy se děti setkaly s jejich nezájmem a citovým chladem, až po syndrom zanedbávaného, týraného a zneužívaného dítěte,“ vyjmenovává některé příčiny. Zuzana Ulbertová z Linky bezpečí. Dalšími možnými příčinami způsobujícími sebepoškozující jednání je podle ní vážné zranění člověka, který se začne sebepoškozovat, smrt osoby jemu blízké, dlouhodobá šikana a nebo to, že se dítě stalo svědkem domácího násilí. Někdy ovšem jde i momenty, kdy se dítě poškozuje bez zjevné příčiny.
 
„Na první pohled není nic žřejmé. A tady jde o dva možné stavy. Buďto je naše dítě přecitlivělé, může pociťovat hlubokou samotu a to i v naší přítomnosti nebo jde o lehké psychické onemocnění. To ovšem musí zjistit jedině odborník,“ vysvětluje psycholog Radim Opatrný.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Co s tím?
Jak už bylo řečeno, rodiče prekérní situaci sami prostě nevyřeší. V první řadě by si ale měli uvědomit, že se doma skutečně děje něco neobvyklého a nenechávat své dítě jen tak se trápit. „Chce to odvahu přiznat si problém. U malých dětí by rodiče – u větších už i kamarádi a učitelé měli zaregistrovat, že se něco s dítětem děje, a tak by mu mohli pomoct - rozhovorem, vysvětlením a nasměrováním, co dělat. A jejich první cesta by měla rozhodně vést k dětskému psychologovi, který určí příčinu stavu,“ potvrzuje i dětská psycholožka Ilona Špaňhelová.
 
A doplňuje je jí psycholog Opatrný: „Doporučoval bych rodičům, aby mluvili s dětmi o sebepoškozování už v rámci předcházení problému a odmalička. Měli by je ujistit, že dostanou-li se někdy do potíží, oni jsou vždy připraveni poskytnout jim podporu a pomoc. Aby děti věděli, že se na rodiče můžou obrátit i v momentech problémů. U těch docela malých, kterým se nedá vše jasně vysvětlit by cesta měla vést k pediatrovi a následně k dětskému psychologovi. Pomoc je nasnadě, ale je třeba jí najít.“

Smutná čísla statistiky
Sebepoškozováním obvykle trpí mladí lidé starší 11 let, ale jsou známi i případy, kdy se již pětileté děti pokoušeli zranit se...
 
Až třikrát více žen než mužů přichází do nemocnice s problémy týkajícími se sebepoškozování...
 
Oxfordská studie zjistila, že 300 z 100 000 mužů a 700 z 100 000 žen mezi 15 až 24 lety bylo přijmuto během roku 2000 do nemocnice s problémy se sebepoškozování...
 
Nejvyšší počet lidí trpících sebepoškozováním v Evropě je ve Velké Británii (k roku 2002)...
 
Výzkum prokázal, že 5% chlapců a 8% dívek mezi 13 a 15 lety se někdy pokoušelo zabít se nebo zranit se...
 
Podle výzkumu si 11% dívek a 3% chlapců mezi 15 a 16 lety někdy ublížili. 54,8 z nich přiznalo, že to udělali více než jednou...

Při přípravě článku byly použity i podklady z knihy autorů Koutek – Kocourková: Sebevražedné chování, nakladatelství Portál
 
Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře